VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pianista Blatný: Spím čtyři hodiny denně jako d'Artagnan

Brno /ROZHOVOR/ - Když Pavel Blatný jako malý kluk poslouchal zpoza domácí pracovny, jak jeho otec komponuje, jako by už tehdy tušil, že i jemu se hudba stane životním posláním.

13.9.2011
SDÍLEJ:

Brněnský pianista Pavel Blatný.Foto: DENÍK/Attila Racek

Svoji první skladbu napsal v deseti letech a i když se nikdy nepřidal k žádné umělecké skupině, zkomponoval přes pět set děl různého zaměření od strukturálně náročných orchestrálních skladeb až po „dechovky“. Zvlášť charakteristické je pro něj propojování umělecké hudby a jazzu.

Narozeniny oslavíte 14. září. Máte už naplánováno jak?
Musím říct, že své osmdesátiny slavím již od prosince loňského roku. A to proto, že část mé tvorby zaujímají kantáty na texty Karla Jaromíra Erbena. Tento můj textař, jak s humorem říkám, letos slaví dvě stě let od narození. Oba dva tedy máme jubileum, které jsme kvůli Štědrému dnu začali slavit už v prosinci. Od té doby slavím průběžně u nás doma i v zahraničí.

V zahraničí, konkrétně ve Vídni, jste v květnu uspěl v mezinárodní soutěži Harmonia Classica. Se skladbou Rozhovor jste se umístil jako první!
Společnost Harmonia Classica vypisuje každý rok soutěž pro nějaké obsazení. Mám zkušenosti se skladbami pro dechy a letošní soutěž byla vypsána na skladby pro housle a klavír. A já si uvědomil, že za celý život jsem vlastně se sólovými houslemi nikdy nedělal. Tedy kromě mé první skladbičky, kterou jsem napsal v deseti letech (smích).

Komponoval jste už jako desetiletý. K hudbě vás přivedli rodiče?
Otec, skladatel Josef Blatný, byl žák Leoše Janáčka. Doma, to pro mě byla největší výuka! Otec měl pracovnu, kde u klavíru komponoval, a já jako bych nejvíce pochytil z poslouchání přes zeď. Na klavír mě učila hrát od pěti let matka, která byla klavíristka.

Už odmala jste cítil, že se hudbě chcete věnovat intenzivně?
Ano. Dělal jsem současně gymnázium, konzervatoř a k tomu ještě filozofickou fakultu. Komponování jsem pak studoval soukromě u pana Pavla Bořkovce v Praze. Pak jsem byl asi deset let na volné noze a dělal všechno. I proto je můj rejstřík tak široký. Jsem schopen psát vedle vážné hudby také hudbu populární, napsal jsem i muzikály, které se už v 60. letech dělaly za Milana Páska v Divadle Bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno, pozn. redakce).

Vašimi vzory, z nichž jste vycházel, byli Martinů, Janáček, Stravinskij nebo Prokofjev, je to tak?
Zamiloval jsem si zejména Prokofjeva. V 50. letech se v Brně hrála jeho Popelka, balet. Měla padesát repríz a všechny jsem navštívil! Z korepetitorského klavírního výkladu jsem si Popelku celou poctivě opsal a dodnes ji mám schovanou. To pro mne bylo klíčové, proto se Prokofjev ocitl v čele. Také můj klavírní koncert Hudba pro klavír a orchestr, který jsem napsal roku 1955, vychází nejvíc právě z Prokofjeva a ještě dodnes se hraje a vysílá. Toto ovlivnění trvalo tak do 60. let, pak mě oslovila „nová hudba“, která přicházela ze západu. Byl jsem oslněn možnostmi dodekafonie, serializmu, aleatoriky…

V 60. letech vznikla i vaše skladba 10,30. Kdy zazněla poprvé?
Premiéru měla roku 1965 v Berlínské filharmonii, kdy se částečně otevřely brány svobody. Dostal jsem se tehdy do Ameriky, kde se začínaly mé skladby hrát. Byly specifické, byly to skladby takzvaného třetího proudu, kterému jsem říkal „hudba na hranici“ nebo „hraniční hudba“. Třetí proud je syntéza jazzu a vážné hudby. Samozřejmě, že jazzem byli ovlivněni už Martinů nebo Stravinskij, ale byla to stále vážná hudba. Kdežto v třetím proudu je to syntetické. Jazz je absolutně spjat s prokomponovanou hudbou.

Proč jste začal třetí proud dělat?
Měl jsem smysl pro jazz. Jako mladý jsem napsal řadu ryze jazzových skladeb a řekl jsem si, že nová hudba 60. let je příliš konstruktivní, akademická, a proto se musí oživit něčím lidským. A tou „lidskou člověčinou“ pro mě byl jazz. Nechtěl jsem dělat avantgardní jazz, ale přístupnou novou hudbu pomocí jazzu!

Z oblasti jazzu jste poznal významné orchestry a sólisty. Na koho rád vzpomínáte?
Například na Dona Ellise, krajně avantgardního amerického trumpetistu, který měl vlastní orchestr. Hrál moji skladbu, která původně vznikla pro orchestr Gustava Broma. Byla to Studie pro čtvrttónovou trubku.

Coby pianista a hudební skladatel jste působil také jako pedagog, dramaturg a hudební redaktor. Jak se to dalo stihnout?
Měl jsem jednu velkou výhodu celý život málo spím. Už v dětství jsem byl ctitelem mušketýrů a mým vzorem byl d'Artagnan, který chodil spát o půlnoci a už ve čtyři hodiny ráno si sedlal koně. V mládí se mi ty čtyři hodiny tolik dodržet nedařilo, ale později už ano, takže všechno lehce stihnu (úsměv).

Vaším bratrancem byl básník Ivan Blatný. Jaký jste spolu měli vztah?
Strýce Lva Blatného jsem už nepoznal, ale s jeho synem Ivanem jsme se vídali, než emigroval. Zhudebnil jsem několik částí jeho Pomocné školy v Bixley i jeho dětské básně, které v Brně zpívala Kantiléna. Mám k němu ten nejvřelejší vztah.

Kdo je Pavel Blatný

- narodil se 14. září 1931 v Brně. Jeho otec Josef Blatný byl varhaník a hudební skladatel, maminka Anna hrála velmi dobře na klavír

- studoval na brněnské konzervatoři hru na klavír a dirigování, komponování pak soukromě u Pavla Bořkovce v Praze. Na FF MU v Brně vystudoval hudební vědu, ve studiu dále pokračoval v Německu a v USA

- je podruhé ženatý. Syn Marek Blatný je psycholog, dcera Renata Blatná lingvistka, oba se hudbě věnují a mají ji jako hobby

- jeho strýc Lev Blatný († 1930) působil jako redaktor, spisovatel a dramatik, bratrancem Pavla Blatného byl známý český básník Ivan Blatný, který žil od roku 1948 v exilu a který zemřel roku 1990 v Colchesteru

HUDEBNÍ VEČERY K 80. VÝROČÍ PAVLA BLATNÉHO:

- 13. září 2011, 19.00 hod., Konvent Milosrdných bratří v Brně

- 20. září 2011, 18.30 hod., Kleinův palác na náměstí Svobody v Brně

Autor: Markéta Stulírová

13.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kníničská ulice v Brně.
3

V Kníničské ulici už jen padesátkou. Snížení povolené rychlosti řidičům vadí

Brněnský kapitán Pavel Zavadil v zápase proti Mladé Boleslavi.

Nemůžeme doma dostat tři góly, zlobil se Zavadil po prohře Zbrojovky

OBRAZEM: Vrátili se v čase. Na palubě historických autobusů

Brno – Padesát korun musel zaplatit prvorepublikový řidič autobusu či nákladního auta, pokud ho nachytali četníci když jel mimo obec více než padesát kilometrů v hodině. Do těchto časů se mohli alespoň na chvíli vrátit návštěvníci akce To bude jízda. Otevřely se jim brány depozitáře brněnského technického muzea a zájemci se projeli dobovými autobusy.

Památek je v kraji stále víc. Nově i soubor sarkofágů nebo statek

Jižní Morava – Větší komplikace při opravách, ale taky snazší cesta k dotacím. Takové jsou pro vlastníky důsledky toho, když se jejich majetek stane kulturní památkou. Na jižní Moravě takových budov nebo věcí od začátku loňského roku přibylo několik desítek. Některé z nich opakovaně.

Besední dům v Ivančicích získává zpět lesk. Na tanec v něm si lidé počkají

Ivančice – Do víc než sto let starých trámů podlahy půdního sálu zapustí sondy a zjistí, jestli jsou v pořádku nosné konstrukce. I tím letos začne další etapa oprav novorenesančního Besedního domu v Ivančicích na Brněnsku.

Mužští učitelé ve školce? Rodiče jim mají problém věřit

Jižní Morava /ANKETA/ – Jeden muž na 250 žen. Jihomoravské mateřské školy trpí obrovským nedostatkem učitelů. Mohou za to nízké platy i nepřízeň rodičů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies