VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pianista Blatný: Spím čtyři hodiny denně jako d'Artagnan

Brno /ROZHOVOR/ - Když Pavel Blatný jako malý kluk poslouchal zpoza domácí pracovny, jak jeho otec komponuje, jako by už tehdy tušil, že i jemu se hudba stane životním posláním.

13.9.2011
SDÍLEJ:

Brněnský pianista Pavel Blatný.Foto: DENÍK/Attila Racek

Svoji první skladbu napsal v deseti letech a i když se nikdy nepřidal k žádné umělecké skupině, zkomponoval přes pět set děl různého zaměření od strukturálně náročných orchestrálních skladeb až po „dechovky“. Zvlášť charakteristické je pro něj propojování umělecké hudby a jazzu.

Narozeniny oslavíte 14. září. Máte už naplánováno jak?
Musím říct, že své osmdesátiny slavím již od prosince loňského roku. A to proto, že část mé tvorby zaujímají kantáty na texty Karla Jaromíra Erbena. Tento můj textař, jak s humorem říkám, letos slaví dvě stě let od narození. Oba dva tedy máme jubileum, které jsme kvůli Štědrému dnu začali slavit už v prosinci. Od té doby slavím průběžně u nás doma i v zahraničí.

V zahraničí, konkrétně ve Vídni, jste v květnu uspěl v mezinárodní soutěži Harmonia Classica. Se skladbou Rozhovor jste se umístil jako první!
Společnost Harmonia Classica vypisuje každý rok soutěž pro nějaké obsazení. Mám zkušenosti se skladbami pro dechy a letošní soutěž byla vypsána na skladby pro housle a klavír. A já si uvědomil, že za celý život jsem vlastně se sólovými houslemi nikdy nedělal. Tedy kromě mé první skladbičky, kterou jsem napsal v deseti letech (smích).

Komponoval jste už jako desetiletý. K hudbě vás přivedli rodiče?
Otec, skladatel Josef Blatný, byl žák Leoše Janáčka. Doma, to pro mě byla největší výuka! Otec měl pracovnu, kde u klavíru komponoval, a já jako bych nejvíce pochytil z poslouchání přes zeď. Na klavír mě učila hrát od pěti let matka, která byla klavíristka.

Už odmala jste cítil, že se hudbě chcete věnovat intenzivně?
Ano. Dělal jsem současně gymnázium, konzervatoř a k tomu ještě filozofickou fakultu. Komponování jsem pak studoval soukromě u pana Pavla Bořkovce v Praze. Pak jsem byl asi deset let na volné noze a dělal všechno. I proto je můj rejstřík tak široký. Jsem schopen psát vedle vážné hudby také hudbu populární, napsal jsem i muzikály, které se už v 60. letech dělaly za Milana Páska v Divadle Bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno, pozn. redakce).

Vašimi vzory, z nichž jste vycházel, byli Martinů, Janáček, Stravinskij nebo Prokofjev, je to tak?
Zamiloval jsem si zejména Prokofjeva. V 50. letech se v Brně hrála jeho Popelka, balet. Měla padesát repríz a všechny jsem navštívil! Z korepetitorského klavírního výkladu jsem si Popelku celou poctivě opsal a dodnes ji mám schovanou. To pro mne bylo klíčové, proto se Prokofjev ocitl v čele. Také můj klavírní koncert Hudba pro klavír a orchestr, který jsem napsal roku 1955, vychází nejvíc právě z Prokofjeva a ještě dodnes se hraje a vysílá. Toto ovlivnění trvalo tak do 60. let, pak mě oslovila „nová hudba“, která přicházela ze západu. Byl jsem oslněn možnostmi dodekafonie, serializmu, aleatoriky…

V 60. letech vznikla i vaše skladba 10,30. Kdy zazněla poprvé?
Premiéru měla roku 1965 v Berlínské filharmonii, kdy se částečně otevřely brány svobody. Dostal jsem se tehdy do Ameriky, kde se začínaly mé skladby hrát. Byly specifické, byly to skladby takzvaného třetího proudu, kterému jsem říkal „hudba na hranici“ nebo „hraniční hudba“. Třetí proud je syntéza jazzu a vážné hudby. Samozřejmě, že jazzem byli ovlivněni už Martinů nebo Stravinskij, ale byla to stále vážná hudba. Kdežto v třetím proudu je to syntetické. Jazz je absolutně spjat s prokomponovanou hudbou.

Proč jste začal třetí proud dělat?
Měl jsem smysl pro jazz. Jako mladý jsem napsal řadu ryze jazzových skladeb a řekl jsem si, že nová hudba 60. let je příliš konstruktivní, akademická, a proto se musí oživit něčím lidským. A tou „lidskou člověčinou“ pro mě byl jazz. Nechtěl jsem dělat avantgardní jazz, ale přístupnou novou hudbu pomocí jazzu!

Z oblasti jazzu jste poznal významné orchestry a sólisty. Na koho rád vzpomínáte?
Například na Dona Ellise, krajně avantgardního amerického trumpetistu, který měl vlastní orchestr. Hrál moji skladbu, která původně vznikla pro orchestr Gustava Broma. Byla to Studie pro čtvrttónovou trubku.

Coby pianista a hudební skladatel jste působil také jako pedagog, dramaturg a hudební redaktor. Jak se to dalo stihnout?
Měl jsem jednu velkou výhodu celý život málo spím. Už v dětství jsem byl ctitelem mušketýrů a mým vzorem byl d'Artagnan, který chodil spát o půlnoci a už ve čtyři hodiny ráno si sedlal koně. V mládí se mi ty čtyři hodiny tolik dodržet nedařilo, ale později už ano, takže všechno lehce stihnu (úsměv).

Vaším bratrancem byl básník Ivan Blatný. Jaký jste spolu měli vztah?
Strýce Lva Blatného jsem už nepoznal, ale s jeho synem Ivanem jsme se vídali, než emigroval. Zhudebnil jsem několik částí jeho Pomocné školy v Bixley i jeho dětské básně, které v Brně zpívala Kantiléna. Mám k němu ten nejvřelejší vztah.

Kdo je Pavel Blatný

- narodil se 14. září 1931 v Brně. Jeho otec Josef Blatný byl varhaník a hudební skladatel, maminka Anna hrála velmi dobře na klavír

- studoval na brněnské konzervatoři hru na klavír a dirigování, komponování pak soukromě u Pavla Bořkovce v Praze. Na FF MU v Brně vystudoval hudební vědu, ve studiu dále pokračoval v Německu a v USA

- je podruhé ženatý. Syn Marek Blatný je psycholog, dcera Renata Blatná lingvistka, oba se hudbě věnují a mají ji jako hobby

- jeho strýc Lev Blatný († 1930) působil jako redaktor, spisovatel a dramatik, bratrancem Pavla Blatného byl známý český básník Ivan Blatný, který žil od roku 1948 v exilu a který zemřel roku 1990 v Colchesteru

HUDEBNÍ VEČERY K 80. VÝROČÍ PAVLA BLATNÉHO:

- 13. září 2011, 19.00 hod., Konvent Milosrdných bratří v Brně

- 20. září 2011, 18.30 hod., Kleinův palác na náměstí Svobody v Brně

Autor: Markéta Stulírová

13.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mít v ruce lidskou lebku nebo stehenní kost je pro studenty lékařské fakulty brněnské Masarykovy univerzity běžné. Chodí si pro ně do školní půjčovny.

Kosti? Budoucí lékaři si pro ně chodí do školní půjčovny

Svatopluk Bartík.
AKTUALIZOVÁNO
5

Kontrolní výbor projednává levné volání. Je to pokus o veřejné lynčování, tvrdí Bartík

Platy řidičů autobusů: 11 dopravců kývlo na nabídku kraje, čtyři se nevyjádřili

Brno – Krajští radní na svém středečním zasedání schvalovali dodatky smluv s autobusovými dopravci. Ti si už dříve stěžovali, že nemají dostatek peněz na navýšení platů svých řidičů, které jim přikazuje loňské nařízení vlády. „Nabídli jsme dopravcům navýšení plateb o 2,85 korun na kilometr. Jedenáct firem z patnácti na nabídku přistoupilo, čtyři se ještě nevyjádřily," uvedl náměstek hejtmana pro dopravu Roman Hanák.

Syna zpopelnili bez jejího vědomí. Matka mluví o vraždě a žaluje pohřební službu

Brno – Mrtvolu syna mi pohřební služba spálila dřív, než jsem s tím souhlasila, rozhořčila se Brňanka Simona Janů a podala žalobu na Pohřební službu města Brna. Soudní jednání ve věci, která se stala v květnu 2013, začalo ve středu u brněnského městského soudu.

Zvolte s Deníkem Rovnost největšího sportovního sympaťáka jižní Moravy roku 2016

Brno /ANKETA/ – Oceňovaní jsou nejen za svoje výkony, ale také přístup ke sportu, odezvu vůči divákům i médiím a smysl pro fair play. Setkání s nimi baví fanoušky na hřišti i mimo něj. Také kvůli nim lidé do hlediště chodí. Pokud máte mezi takovými sportovci favorita, hlasujte pro něj.

Pobodaný chtěl přivolat pomoc, žena mu proto bodla do hrudníku další nůž

Brno – Ošklivou jizvou na srdci mohla skončit hádka páru v Brně. Doslova. Když se čtyřiačtyřicetiletá žena vracela s dlouhodobým druhem z oslavy, začala se s ním hádat. Podle mužova tvrzení ho kvůli žárlivosti nejprve zfackovala a pak do něj strčila. Její partner ztratil rovnováhu, narazil do dveří a rozbil skleněnou výplň. Žena poté vzala kuchyňský nůž a bodla ho do hrudníku. „Poraněný si chtěl přivolat pomoc a telefonoval na záchranku. To ovšem ženu rozčílilo natolik, že vzala další nůž a muže bodla ještě jednou," popsala scénu ve středu policejní mluvčí Andrea Cejnková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies