VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pianista Kahánek: Chvíle na pódiu je pro mne jiná dimenze bytí

Brno – Hraje-li Ivo Kahánek na piano, jako by se zasnil a přenesl do jiných sfér. On sám to pojmenovává následovně. „Napojím se do ,nebeské zásuvky nade mnou' a nechám To jen proudit." O svém výtečném interpretačním umění přesvědčil šestatřicetiletý pianista také brněnské publikum, a to na Novoročním koncertě v Janáčkově divadle, který pravidelně pořádá Filharmonie Brno.

7.1.2015
SDÍLEJ:

Pianista Ivo Kahánek.Foto: Dušan Martinček

Jaké pocity ve vás novoroční vystoupení s Filharmonií Brno zanechalo?

Byla to má celkem třetí spolupráce s tímto orchestrem a teď, stejně jako v minulosti, to byl velmi příjemný zážitek. Moravská muzikalita se u tohoto tělesa nezapře, a když je navíc podpořena jejich velkou profesionalitou, dobrou náladou a výjimečným vedením v osobě dirigenta Jakuba Hrůši, je úspěch takřka zaručen.

Repertoár, který zazněl, byl různorodý. I vy jste se na dramaturgii podílel?

Nějakým poradním hlasem jsem se na dramaturgii podílel, ale zásadní koncept, který mne nadchl, vzešel od dramaturga Vítězslava Mikeše a pana dirigenta Hrůši. Reizenstainovo Concerto popolare, jež bylo tím pravým novoročním nebo snad ještě postsilvestrovským bonbónkem v programu, se ukázalo coby nesmírně inteligentní a přitom maximálně sdělnou parodií na klavírní koncerty, no a o Klavírním koncertu b moll P. I. Čajkovského mluvit netřeba – je to jedna z nejslavnějších skladeb celé klasické hudby.

Koncert jste ozvláštnil výstupy, kdy jste spolu s členy orchestru bavil publikum komickými etudami. Kdo dal k takovému hudebnímu pojetí podnět?

Mně dal podnět k nastudování koncertu pan dirigent Hrůša, nicméně on sám se mi svěřil, že původní nápad vyšel od členky orchestru. Že to byl nápad výborný, o tom svědčí reakce publika. Co se týče našich komických etud s dirigentem, většina z nich je načrtnuta přímo autorem v hudebním textu, ale určitou část jsme si vymysleli sami, a něco dokonce i improvizovali bez přípravy na místě.

Je podle vás humorné odlehčení pro podobné koncerty vhodné?

Myslím, že hlavně na mimořádné koncerty, jako byl tento, taková skladba patří. Nejen že pobaví publikum a ve značné míře též interprety, což se projeví na svěžesti interpretace i ostatních čísel, ale zároveň vtipně demaskuje zažitá umělecká klišé. A v neposlední řadě funguje jako otevřená učebnice hudebních skladatelů. Způsob, jímž si autor dělá legraci například z práce s hudebními tématy klavírních koncertů, ačkoli vzbuzuje salvy smíchu, je navýsost umělecký.

IVO KAHÁNEK
- pianista a hudební pedagog
- narodil se 23. května 1979 ve Frýdku-Místku, nyní žije v Praze
- absolvoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a Akademii múzických umění v Praze. Nyní učí na pražské HAMU, intenzivně hraje v Dvořákově triu (spolu s Janem Fišerem a Tomášem Jamníkem)
- koncertoval mimo jiné na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall, v listopadu 2014 exceloval s Berlínskou filharmonií v pražském Obecním domě, kde o něm britský dirigent Simon Rattle prohlásil, že je vynikajícím pianistou s výjimečným talentem

Při hře na piano působíte dojmem, jako byste žil jen konkrétní souhrou tónů, plul vpřed a zase se vracel zpět na energické vlně hudby, kterou právě interpretujete. Nepotřebujete noty, ponořen sám v sebe přenášíte na posluchače kouzlo kdysi zkomponovaného. Co pro vás znamená předat publiku skladbu v celém jejím rozměru?

To zodpovím velmi krátce – chvíle na pódiu je pro mne jinou dimenzí bytí. Napojím se do „nebeské zásuvky nade mnou" a nechám To jen proudit. A nejlepší na tom je, když se publikum napojí se mnou – je to jako by se celý sál zničehonic chytil za ruce – energie se násobí.

Koncertoval jste s mnoha orchestry, mimo jiné též s Berlínskou filharmonií, a to v závěru roku 2014 u příležitosti pražských oslav Sametové revoluce – pod taktovkou Simona Rattla. Jak s ohledem na své dosavadní zkušenosti hodnotíte Filharmonii Brno?

Položit vedle sebe v absolutním srovnání Filharmonii Brno a například Berlínskou filharmonii je nemožné, protože bychom napřed museli stejně srovnat rozpočty obou orchestrů a z nich plynoucí podmínky pro hudebníky i management. A to nemluvím jen o platech, ale také o prostorách zkoušení i koncertů, kvalitě nástrojů, zejména smyčcových, a tak dále. V této souvislosti bych filharmonii i celému Brnu velmi přál nový koncertní sál.

A vrátíme-li se k posouzení kvalit orchestru?

Celkově si myslím, že Filharmonie Brno v mezinárodním srovnání bez diskuse obstojí a jako bonus přidává svou specifickou spontánní muzikalitu, která je i v zahraničí velmi oceňovaná.

Kolik hodin denně cvičíte? A ke kterým autorům se rád vracíte?

Za studií jsem cvičil často osm až devět hodin. Teď je to většinou méně, tak čtyři až pět hodin, protože přibylo jiných povinností. Ale jsou dny, kdy se vracím k původnímu počtu. S autory, k nimž se vracím ze své potřeby, je to složitější. Mění se to v závislosti na období, jímž procházím, náladě… Zvraty mého vkusu občas překvapí i mne samotného. Nicméně často je mezi nimi Bach, Mozart, Chopin, Schubert a Janáček.

Co považujete za zásadní přelom ve vaší dosavadní kariéře?

Těch mezníků je vždy víc. Tím prvním je vždy vážné rozhodnutí na klavír vůbec začít hrát „na vážno", těmi dalšími určitě zásadní pedagogové – v mém případě profesorka Toaderová v Ostravě a profesor Klánský na pražské HAMU. Nicméně vítězství v mezinárodní soutěži Pražského jara mne katapultovalo na cestu „velkou hudbou", po níž se snažím jít. A ukazuje se, že by takovým mezníkem mohla být i nedávná vystoupení s Berlínskými filharmoniky.Pianista Ivo Kahánek.

Každý úspěch je zpravidla vykoupený velkou pílí a odříkáním. Je ve vašem životě něco, co vám kariéra pianisty nedovolila?

Já to tak nevnímám. Člověk vždy v životě něco získává a něco ztrácí. Ale říkat si: toto mám a ono mi to vzalo, to je na mne moc racionální. Mne můj život baví, hudba mi dává fantastické zážitky, které mne uspokojují, a kdyby mne nebavila, vždy přece mohu říci sbohem a skončit, ne?

Co zásadního vás čeká v letošním roce? A na co se nejvíc těšíte?

Čekají mne koncerty po Evropě – v Itálii, Německu, Polsku, Dánsku, Rakousku a jinde. Těším se na účast na významných festivalech jako Styriarte v Grazu nebo Dresdner Festspiele, několikeré uvedení Schumannova klavírního koncertu… těch akcí je více. Letošní rok by měl být rovněž ve znamení nahrávací činnosti – čeká mne dokončení CD se zpěvačkou Martinou Jankovou (Janáček), souborné CD vydání klavírního díla Viktora Kalabise a dalších několik projektů. Nudit se nebudu!

O úspěšných sólistech a hudebnících je známé, že mají diář zaplněný na několik let dopředu. Je to tak i u vás?

Dá se říci že ano, i když na projekty, které člověk opravdu moc chce dělat, se nějaké to místo většinou najde.

Je pro vás důležité najít si čas sám pro sebe a svou rodinu?

Myslím, že to je důležité pro každého, mne nevyjímaje. Sice ještě nemám svou rodinu, ale zato často navštěvuju rodiče na Moravě. Jinak je o mně známo, že každou volnou chvíli nejraději trávím v samotě na horách. Někdy si říkám, že kromě fotky u klavíru by mým nejvýstižnějším portrétem byl ten se sněžnicemi či horským kolem.

Autor: Markéta Stulírová

7.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Cizinecká policie - ilustrační foto

Anonym nahlásil bombu ve vlaku. Policisté po oznamovateli pátrají

Koupaliště v Tišnově.
15

Koupaliště na Brněnsku se chystají na sezonu. V Tišnově vznikl dětský bazén

Radnice: Už žádné nebezpečné zkracování si cesty. Postaví schodiště na Bašty

Brno /FOTOGALERIE/ – Místo po vyšlapané pěšině sejdou ještě letos na podzim lidé z Bašt pod Petrovem do Nádražní ulice po schodech. Radnice Brna-středu a brněnská veřejná zeleň na projekt získaly téměř jeden a tři čtvrtě milionu korun. „Jde o frekventované místo, kudy si lidé zkracují cestu už mnoho let. Je to pro ně nebezpečné a svah to ničí," vysvětlil význam stavby za městskou část Filip Chvátal.

Zelené mosty na jižní Moravě chybí. Migrační trasy zvířatům blokují cesty

Jižní Morava /INFOGRAFIKA/ – Ručička na tachometru ukazuje rychlost devadesát kilometrů za hodinu. Najednou však řidič zahlédne těsně před autem srnu, která vyběhla z lesa lemujícího cestu. Za okamžik se ozve rána a zvíře pod koly umírá a ani řidič nevyvázne bez zranění. Dramatickým okamžikům přitom mohou zabránit průchody pro zvířata pod nebo nad dálnicemi a silnicemi. Těch je ale na jihomoravských cestách málo. A ekodukt, což je most propojující migrační trasy rozdělené silnicí, žádný.

Oběti holocaustu a odbojáře připomínají v ulicích Brna další kameny zmizelých

Brno /FOTOGALERIE/ – V domě číslo dvanáct v Radnické ulici kdysi žili Oskar a Marta Löfflerovi. Brněnští Židé. Jejich životy ukončili nacisté, když je v roce 1942 poslali jedním z transportů Židů z Brna do Terezína a později do polského tábora Izbica. Tam oba zemřeli. V ulici dvojici nově připomínají zlaté kameny zasazené v chodníku.

AKTUALIZOVÁNO

Opilý řidič naboural do rodinného domu. Vjel přímo do ložnice

Malešovice /FOTOGALERIE/ – Do ložnice rodinného domu se strefil mladý řidič, který v noci na neděli boural v Malešovicích na Pohořelicku. Byl opilý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies