VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Písničkové retro pobaví a vrátí zpět do lavic

Brno – Buřič Benetka, záškolák Čuřil nebo šplhoun Krhounek. A k tomu zlidovělé výroky typu Co je štěstí? Muška jenom zlatá!

24.9.2010
SDÍLEJ:

CARAMBA! Součást inscenace Hany Burešové tvoří šlágry z třicátých let (na snímku zleva Viktor Skála a Igor Ondříček).Foto: Jef Kratochvil

Těžko by se našel ten, kdo nezná osudy postav proslavené humoristickou knížkou Jaroslava Žáka i úspěšnými pamětnickými filmy Martina Friče. Jevištní adaptací hry Škola základ života odstartovalo letošní sezonu i Městské divadlo Brno. A už předem asi tušilo, že půjde o sázku na jistotu.

Režisérka Hana Burešová, která pro brněnské divadlo v minulých sezonách nastudovala třeba Smrt Pavla I. nebo Tři mušketýry, zvolila při vzniku inscenace formu montáže. Za přispění dramaturga Štěpána Otčenáška použila jako základ Žákovu divadelní verzi, kterou autor napsal v roce 1937 na objednávku E. F. Buriana pro jeho Déčko. Tehdy dosáhla nevídaných sto sedmdesáti repríz a s úspěchem se poté uváděla i v Plzni, Ostravě a Brně. Dalšími zdroji byly Burešové oba Fričovy filmy Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které doplnila zážitky z vlastních studentských let.

Čuřil stále uniká

Osudy gymnazijních sextánů zasadila do předválečného období let 1937 a 1938, což v závěru mrazivě evokuje zvuk přelétávajících bombardérů. Jako nostalgickou připomínku „starých dobrých časů“ Burešová záměrně ponechala jazyk, který je u Žáka plný archaismů, poetismů a studentského slangu („I v kvintě jsem prodlel dvojnásob.“, „Vy jste ale paďouři!“).

Jako hlavní ozvláštnění však Burešová do inscenace zakomponovala písně z třicátých let, které na jevišti živě hrají herci-studenti. A podařilo se jim to tak znamenitě, že by strčili do kapsy i kdejaký profesionální band! Devízou herců je hlavně to, že se kromě zpěvu dovedou obstojně doprovodit i na nástroje, takže při patnáctce dobových šlágrů ožívá kytara v rukou Viktora Skály, saxofon u Petra Štěpána, bicí u Igora Ondříčka, klavír u Vojtěcha Blahuty, kontrabas a harmonika u Alana Novotného a klarinet u Milana Němce. Trojice dívek v podání Hany Holišové, Ivany Skálové a Lenky Janíkové je podporuje rumba koulemi, kastanětami a hlavně rozpohybovanou choreografií (třeba krokovými variacemi z charlestonu). Díky změnám nasvícení a charakteru hudby se tak diváci ocitají tu na plovárně, tu v baru kdesi na Dalekém Západě nebo v trampské osadě. Na všech je vidět, jak si osobité interpretace hitů užívají a uvolněně „řádí“ v mantinelech přiznané nadsázky.

I v mluvených pasážích působí studentské osazenstvo jako kompaktní tým, ve kterém má každý díky charakteru své postavy přesné místo. Nikdo se nesnaží zbytečně strhávat pozornost na sebe a sólovat na úkor ostatních. V lavicích, které tvoří dominantu účelně vytvořené scény Davida Marka, tak ožívají nepraktický snílek, fotbalový fanatik, třídní kráska i tiché děvčátko (skvělý a do nejmenších detailů propracovaný výkon Lenky Janíkové, za který si několikrát vysloužila od diváků spontánní potlesk). Inscenace má svižný spád a na diváka prakticky nepřetržitě proudí slovní vtipy a situační gagy.

Úlisný latinář

Dalším kamínkem do přesné mozaiky jsou členové kantorského sboru, které stejně jako studenty „zdobí“ groteskní zevnějšek. Ať už je to obtloustlý a obrýlený třídní Jana Mazáka, úlisný latinář a němčinář Zdeňka Junáka, mile roztržitý matikář s rozcuchanými vlasy Ladislava Koláře nebo dějepisářka s obřími špičatými ňadry Ireny Konvalinové. Nečekaný bonus připraví učitelé divákům při děkovačce, když se místo studentů chopí nástrojů a jako přídavek „vystřihnou“ jednu z písniček.

Režisérka Burešová upustila při převodu Žákovy komedie od aktualizací. Stvořila příjemné retro, které alespoň na čas vrátí dobu, kdy se i přes vnější hrozbu války ctila ve společnosti morálka a slušnost. Inscenace však hlavně pobaví a snad všem oživí studentská léta. V přítmí hlediště si tak může každý teď už bez strachu ze zaslouženého trestu zavzpomínat na „špumprnágle“, které kdysi vyváděl.

Autor: Lenka Suchá

24.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Za nejvoňavější hlasující považují okolí prodejny oříšků v podchodu u nádraží, které dostalo přes čtyři sta hlasů.
10 5

Nejsmradlavější místo je u divadla v Tučkově ulici. Nejvíc lidem voní oříšky

Ilustrační foto.

Stání u Tesca v Úzké ulici nově ohradí závory

AKTUALIZOVÁNO

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Doživotně odsouzený vrah Jiří Kajínek se dočkal. Dnes o půl dvanácté byla odeslána podepsaná milost prezidentem Milošem Zemanem na Ministerstvo spravedlnosti k dalšímu vyřízení. Krátce po půl druhé pak vyšel branou na svobodu. "Vítej na svobodě," křičeli přítomní na evidentně dojatého muže. 

AKTUALIZOVÁNO

Žena se zřítila ze srázu nedaleko Pernštejna. Zachránit ji museli hasiči

Nedvědice – Zachránit ženu, která spadla z asi třicetimetrového srázu nedaleko hradu Pernštejn vyrazili hasiči z Tišnova a Brna. „Nehoda se stala při turistické trase na vyhlídku Mariino loubí. Hasiči museli nechat auta u hradu a zbytek cesty dojít pěšky. K vytažení ženy nepotřebovali žádnou speciální techniku," popsal zásah mluvčí hasičů Jan Dvořák.

Nečekaná odměna za dopis. Zábranský přivezl malému chlapci pohár

Brno /VIDEO/ – Velké překvapení přichystala hokejová Kometa Brno pro čtyřletého fanouška, který po zisku mistrovského titulu napsal krátký dopis trenérovi Liboru Zábranskému. Hlavní kouč extraligových šampionů za odměnu přivezl mistrovský pohár až před dům malého Dana a věnoval mu i dres.

Tipy pro miniaturní zahradu

Chcete zahradničit, ale vaše zahrádka je o velikosti poštovní známky? Je to místečko někde u plotu vnitrobloku nebo třeba vetknuté do zahrádkářské kolonie na pozemku úzkém jak pentle? Nevadí. I tam se dá pěstovat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies