Planeta Eden: odraz utopistických vizí v popkultuře

Návrat do budoucnosti, která nenastala. Dům umění města Brna v úterý večer zahájí výstavu Planeta Eden, která reflektuje žánr science fiction ve výtvarném umění komunistického Československa. Expozice složená z časopiseckých i knižních ilustrací, plakátů, projekcí nebo kostýmů ze seriálu Návštěvníci či filmu Zítra vstanu a opařím se čajem se obrací za futuristickými, utopistickými vizemi Československa mezi léty 1948 – 1978.

Plány na ovládnutí vesmíru, neomezený vědecko-technický rozvoj i obavy z celosvětové apokalypsy v komunistickém Československu reflektovala populární kultura. Výstava Planeta Eden (stejnojmennou science fiction knihu napsal v roce 1959 Stanislaw Lem, pozn. redaktora) se ptá, co dnes zbylo z těchto vizí popisovaných vědecko-technickými romány i technickými časopisy. „Může se zdát, že se jedná o téma banální. Planeta Eden se ale obrací za tématem budoucnosti. Ukazuje umění od konce čtyřicátých let, které naplňovalo požadavky totalitní moci a bylo i únikem před ní,“ objasnil ředitel Domu umění Rostislav Koryčánek.

Výstavu její tvůrci Ivan Adamovič a Tomáš Pospiszyl ukotvili časově mezi léty 1948 a 1978. Rok 1948 je podle nich mezníkem pro českou a slovenskou historii i kulturu. „Sice zde i dříve existovalo vědecko-technické umění, bylo ale ještě značně ovlivněno poválečnou kosmopolitností. Planeta Eden se obrací za nenaplněnou technickou budoucností slibovanou sovětským aparátem,“ vysvětlil Adamovič. Expozice pak končí rokem 1978, kdy první a jediný česko-slovenský kosmonaut Vladimír Remek podnikl svůj let do vesmíru. „Bylo to takové ironické naplnění těchto snů,“ dodal Adamovič.

Planetu Eden rozdělili Adamovič s Pospiszylem do celků Film, Svět zítřka, Technika vítězí, Sluneční město, Mezi Radarem a Labyrintem a Retrofuturismus. V přízemí umístěná sekce věnovaná filmu nabízí převážně plakáty, třeba od Teodora Pištěka. Svět zítřka ukazuje jak levicová ideologie inspirovala umělce k zaznamenání představ o městech-strojích. „Značná část z děl jsou reprodukce. A to z důvodu, že původní obrazy byly v malém formátu a navíc jsou jen těžko dohledatelné. Ilustrace byly pro mnoho lidí jen pro výdělek,“ uvedl Adamovič.

Neználek pro děti

Na své si v Domě umění přijdou i děti. Pro ně, i pro nostalgickou vzpomínku jejich rodičů, je zde přichystán dětský koutek se zvětšenými ilustracemi Nikolaje Nosova ke knize Neználek ve Slunečním městě. „Výrobci hraček z Československa a okolních socialistických zemí se snažili nezůstat pozadu za vývojem techniky a přinášeli na trh pestrou škálu lunochodů, lunárních vozidel, kosmických lodí a paprskometů. Jsou zde také hračky a stolní hry, které jsme sháněli po bazarech nebo na internetu,“ popsal shánění některých exponátů Pospieszyl.

Kvůli instalaci utopisticko-futuristické výstavy se proměnily prostory Domu umění na Malinovského náměstí. Návštěvníci tak prochází v prvním patře mezi plakáty a zvětšenými ilustracemi průchody ve vejcovitém tvaru po vzoru kosmických lodí. Součástí výstavy je také obří projekce, kdy je na jednu ze stěn jsou promítány filmové sekvence a na strop pak záběry kosmu.

Návštěvu Planety Eden uzavírá pohled současných tvůrců na utopické přísliby komunistického státu. Ty byly například ve formě zmíněného Neználka nebo časopisů jako Dikobraz součástí jejich dětství. „Řada umělců se posledních patnáct let vrací k tématu budoucnosti. Zkoumají povahu jak byla dříve nahlížena budoucnost. Nám její příslib dnes chybí, žijeme ze dne na den,“ dodal Pospieszyl.