VYBERTE SI REGION

Před 100 lety se narodil Oldřich Mikulášek

Jižní Morava – Patřil k jedněm z nejvýznamnějších básníků, kteří žili a tvořili v Brně. Mnozí Brňané ho znali nejen díky jeho básnickým sbírkám, ale i z kavárny Bellevue. Sedával tam každý den se svým kamarádem, básníkem Janem Skácelem a donekonečna řešili nejen umění, ale i politickou situaci. Dnes je to přesně sto let, co se narodil Oldřich Mikulášek.

26.5.2010
SDÍLEJ:

Oldřich Mikulášek u knihovny.Foto: Archiv MZM

Na svět přišel v Přerově. „V roce 1937 se oženil a natrvalo přesídlil do Brna, kde pracoval jako redaktor. Do konce druhé světové války působil v Lidových novinách, od roku 1945 pracoval tři roky v Rovnosti. Pak se opět vrátil do Lidových novin,“ uvedl literární historik a kritik Milan Suchomel. Mikulášek pracoval i v literárním oddělení Československého rozhlasu a v časopise Host o domu. Jako spisovatel z povolání se živil od roku 1964.

Autorita tvůrce

V době, kdy Mikulášek působil v Hostu do domu, se s ním seznámil básník a esejista Pavel Švanda. „Jako k mladému autorovi se ke mně choval velmi pěkně, což pro něj nebylo pravidlem. Zakládal si totiž na autoritě svrchovaného tvůrce. V Hostu s námi prožíval i dramatické situace v šedesátých letech. Nevěděli jsme, co bude, a mohli nás i zavřít. Vnášel do situace lidské tóny,“ vzpomíná znojemský rodák žijící v Brně.

Začátkem padesátých let se Mikulášek podruhé oženil, manželka Věra byla redaktorkou Československého rozhlasu, poté dramaturgyní brněnského studia Československé televize. „Když byly děti malé, moc jej nezajímaly. To se změnilo ve chvíli, kdy s nimi mohl začít rozmlouvat. Se synem často chodili na houby, miloval lesy. A rád na něj vzpomíná i náš vnuk. Já jsem si na muži nejvíce vážila čestnosti. Nikdy nelhal a nedovedl tajit své názory, proto se ale také často ocital v problémech,“ říká jednaosmdesátiletá Věra Mikulášková.

Brno měl prý její muž velmi rád. „Miloval Římské náměstí, Špilberk a terasy pod ním, tam jsme chodívali pořád,“ dodává básníkova žena. První Mikuláškova žena Božena se ještě v rok rozvodu provdala za básníka a Mikuláškova přítele Jana Skácela. „Přátelství Jana Skácela a mého otce je zaznamenané ve Skácelově knížce Jedenáctý bílý kůň. Samozřejmě že se někdy pohádali, ale přátelství mezi nimi bylo celoživotní,“ říká básníkův syn Ondřej Mikulášek, který je hercem Národního divadla Brno.

Moc rád vzpomíná na víkendové výlety s otcem. „Jezdili jsme pravidelně v neděli, pěšky, vlakem nebo autobusem, a to po okolí Brna – na Myslivnu nebo na pisáreckou Riviéru, kde se ještě koupalo v řece. Někdy s námi jeli i Skácelovi,“ říká Ondřej.

Básnické počty

Poezie byla pro život Oldřicha Mikuláška tím nejdůležitějším. „Napřed psal rukou, pak si vše přepisoval na stroji. Byl hrdý na básně, které napsal najednou, a nic v nich nezměnil. Důležitá pro něj byla přesná struktura. Měl spočítané, kolik veršů ještě čtenář zvládne, aniž by se v tom ztratil. Bylo to něco kolem stovky,“ dodává básníkův syn .

Mikuláškovo dílo má rád i překladatel a spisovatel Antonín Přidal. „Jeho knihy jsou protkány holdy a přípitky, neústupným pozdvihováním srdce a číše. Vyslovoval za nás věci bolavé a dusivé, zoufale krásné i ty bez konce trýznivé. Dával nám zahlédnout, jak velký je zápas našich malých sil,“ řekl Přidal. Oldřich Mikulášek zemřel 13. července roku 1985 v brněnské úrazové nemocnici. K významnému výročí vydalo brněnské nakladatelství Host výbor Mikuláškových básní s názvem Ztracený v poezii. Na podzim se chystá kniha jeho fejetonů i úvah o poezii.

#nahled|http://g.denik.cz/50/5f/mikulasek_pohadka_denik-630.jpg|http://g.denik.cz/50/5f/mikulasek_pohadka.jpg|Oldřich Mikulášek - Pohádka o brněnském krokodýlovi.#

V Rovnosti měl legendární stůl

LUDVÍK KUNDERA

Kunštát – Před Oldřichem Mikuláškem jsem stanul někdy v létě roku 1945 jakožto před redaktorem kulturní rubriky Rovnosti, a to s básničkami v ruce. Bylo to v původní budově pokvětnové Rovnosti, jíž se ještě tehdá říkalo „u Rohrera“. Sazeči tvrdili, že tam v noci po chodbách straší „staré Róra“.

Kulturní redakce byla až na konci dlouhé a všelijak se vinoucí chodby. Po vstupu do místnosti se mi odhalil pohled na dnes už málem muzeální redaktorský stůl opatřený rozložitou balustrádou plnou přihrádek a zákoutí. A ze všech těch přihrádek, zásuvek a regálků vyčuhovaly rukopisy. V krytu této balustrády seděl muž zaplavovaný, jak tradice starých redakcí velela, kvanty rukopisů. Oldřich Mikulášek mě bohatýrským gestem, které mu nejen zůstalo, ale lety téměř zklasičtělo, vybídl, abych si sedl a zkušeným okem redakčního tygra přelétl mé veršové výrony. Následoval bonmot o údělu veršů v denním tisku. Chápal jsem to jako diskrétní formu odmítnutí. Ale básník v roli redaktora ještě bleskově nakoukl do mých papírů a dlouze se odmlčel.

Dnes po nekonečných desítkách let vím, že takovéto odmlky jsou mezi lidmi, kteří si vzali na bedra úděl verše, nad všechny rozbory, nad všechno to takzvané předávání zkušeností. Znal jsem tehdy už slavnou větu, že moderní poezie musí být taková, aby v ní obstálo třeba i slovo celer, nemohl jsem však znát Oldřichovy mnohem pozdější verše.

Nevím už, jaká slova to mlčení přerušila, asi to bylo vybídnutí, abych zkusil štěstí i v psaní recenzí o knížkách a divadle. Vím jen, že básníkova hlava zase zmizela za onou muzeální balustrádou. Když jsem se s pocity víceméně uspěvšího debutanta potácel onou nekonečně vinutou chodbou k východu z redakce, nemohl jsem tušit, že za pár let zdědím v redakci Rovnosti stůl Oldřicha Mikuláška i s tou balustrádou. A že si za tímto stolem na jeho lekci mlčení vzpomenu ještě tisíckrát.

Autor je básník, prozaik,
dramatik a překladatel.

Herec Národního divadla Brno Ondřej Mikulášek, syn známého básníka, o otci říká:

Byl skvělý vypravěč a společník

ROZHOVOR
– U brněnského herce Ondřeje Mikuláška jste si jeho příslušností ke slavné rodině Mikulášků jistí na první pohled. „Hlavně teď po padesátce se tátovi podobám čím dál víc. Geny se prostě nezapřou,“ říká s úsměvem šestapadesátiletý člen Mahenovy činohry.

Vnímal jste už jako kluk, že je tatínek známým básníkem?
Uvědomil jsem si to, až když napsal Pohádku o brněnském krokodýlovi, kterou jsem dostal k sedmým narozeninám. Později mně věnoval ještě asi tři krátké básně. Jedna se jmenuje Nicov, což je obec na Šumavě. Otce nadchlo, že se obec může takto jmenovat.

Jak tatínek tvořil?
Byl zavřený v pokoji a nikdo ho nesměl vyrušovat. Psal denně, poezii věnoval veškerý čas. Takže název nově vydaného sborníku k jeho výročí Ztracený v poezii je přesný. Říkával, že když inspirace nepřichází, musí se pro to něco udělat. Své nápady si zaznamenával třeba i v restauracích a vinárnách na účtenky. Psal, i když byl po těžkém úrazu v roce 1967 dva roky v nemocnicích. Jeho přítel Jaroslav Seifert ho v dopise nabádal: Nenech se litovat a piš. Třeba na strop, ale piš!

Byl tak jako většina umělců v běžném životě nepraktický?
Neuměl zatlouct ani hřebík! Taky neřídil auto, to byla výsada maminky. A když se cestou něco porouchalo, jediná jeho starost byla: Máš tam benzín? Jinak byl velký matematik, z hlavy spočítal neuvěřitelná hausnumera. S tím souvisí i to, že byl velký pedant, ve svých věcech měl dokonalý pořádek.

Co jej ještě bavilo?
Hrál skvěle šachy, jeho velkou zálibou bylo houbaření, znal nazpaměť všechny druhy hub. Bývala s ním neuvěřitelná zábava, byl skvělým vypravěčem. Miloval společnost a dovedl ji bavit až do ranních hodin. To, že měl rád legraci, dokládá i jeho oblíbený slogan: Jsem hotov chodit bos – když nechám botu – v řiti blbce.

Čtěte také: Oldřich Mikulášek vzdálený sobě, sobě blíž

Autor: Markéta Stulírová

26.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Českým vojákům poslala sušenky i polévky

Brno - Dominika Borková před pár týdny zašla na poštu a poslala balík. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby zásilka nemířila na leteckou základnu Bagrám v Afghánistánu. „Rozhodla jsem se podpořit české vojáky na zahraniční misi a zároveň jim připomenout, že na ně doma myslíme," vysvětluje mladá žena svoji motivaci.

Richard Müller v Brně: nová deska i šansony

Brno – V září vydal nové album a ještě za čerstva s ním vyrazil na koncertní šňůru po českých a moravských městech. V úterý večer se slovenský zpěvák Richard Müller vrací na prkna brněnského Janáčkova divadla, aby zde završil své tříměsíční „To nejlepší" turné.

OBRAZEM: Lucie Bílá a její hosté vystoupili v Brně

Brno – Na poklidnou vánoční atmosféru se mohli lidé naladit v pondělí večer v brněnské hale Vodova. Se svým slavnostním vánočním koncertem tam vystoupila Lucie Bílá. Zpěvačku doprovázela kapela Petra Maláska a nechyběli ani hosté.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies