Jak jste se dostal k psaní scénáře pro Labyrint?
To už je dávno. Na začátku byl nápad, který jsem postupně rozvíjel. Potom jsme ho v určité fázi nabídli České televizi a líbil se, takže začal vznikat scénář. Zkušenosti s detektivkami jsem měl už předtím. Dělal jsem dost dílů Kriminálky Anděl, proto mohlo mít vliv i to.

Proč jste jako místo děje vybrali jižní Moravu a Brno?
Seriál jsme dělali pro brněnskou televizi, tak jsme logicky zvolili brněnský štáb i prostředí. Na výběru konkrétních lokací jsem se přímo nepodílel.

Z první série zůstali původní herci jako Jiří Langmajer nebo Miroslav Donutil, nyní se objevují i nové tváře. Jste s obsazením spokojený a psal jste některé role hercům na míru?
S výběrem jsem spokojený. O obsazení Táni Vilhelmové jsem se dozvěděl poměrně brzy. Herce ostatních detektivů jsem znal, takže těm jsem psal role takříkajíc na tělo. Co se týká dalších, tam byly castingy v době psaní. Ale u Jirky Stracha víte, že to budou dobří herci, což je příjemná jistota.

Takže se vám s režisérem Jiřím Strachem pracovalo dobře?
My jsme se už potkali. Točil povídkový film Setkání s hvězdou: Jana Hlaváčová, k němuž jsem psal scénář. Známe se a kamarádíme spolu. Pracuje se mi s ním skutečně velmi dobře.

Kde jste bral inspiraci pro scénář? Pracoval jste na něm dlouho?
Scénář vznikal asi tři čtvrtě roku. Když máte případ, přemýšlíte o něm. Příběh i postavy se postupně rozvíjejí. Nedokážu říct, co mě inspirovalo, jednoduše jsem nějakou dobu s Labyrintem žil a pracoval na něm.

Odkud vzešel úplně první nápad?
Nevím, kde beru nápady, prostě přijdou samy. Jako byl v první sérii Hieronymus Bosch, kterým se pachatel nechal inspirovat a podle toho vraždil, tak tady je zase jiný klíč, který bych zřejmě vzhledem k překvapení pro diváky neměl vůbec prozrazovat.

Nesvazovala vás při psaní scénáře pro druhou řadu myšlenka na obrovský úspěch té první?
Vždycky, když na něčem pracuju, cítím povinnost, aby výsledek k něčemu byl. První sérii diváci přijali pro nás velmi příjemně, ale že by mi to svazovalo ruce víc než jiná práce, to ne. Možná jsme byli poučenější. Spolupracuju totiž s kamarádem a dramaturgem Davidem Ziegelbauerem. Společně vymyslíme námět a stavíme díly. Já píšu, on je dramaturg, ve výsledku jde o společné dílo.

NIKOLA POLÁČKOVÁ