Naposledy jste v České republice koncertovali letos v červnu v Praze. Jak na to vzpomínáte?

S nadšením! Čeští fanoušci byli správně blázniví a nabili nás obrovskou energií. Vůbec celá noc v Praze byla tehdy výjimečná! Proto jsme se nemohli dočkat, až se k vám zase podíváme, a jsme rádi, že se to povedlo právě v předvánoční době. Myslím, že Judas Priest zažívají právě jedno ze svých nejlepších období. Už více než rok jezdíme po světě s naší aktuální šňůrou, a dozvídáme se to z ohlasu fanoušků.

Co předvedete Brňanům?

Přivezeme jim trochu toho vánočního heavy metalu. (smích) Fanoušci se mohou těšit i na dvě překvapení, ale pochopitelně je neprozradím dopředu, protože už by nešlo o překvapení. Na aktuálním turné představujeme hlavně písničky z našeho posledního alba Redeemer of Souls, ale dojde i na pecky ze starších desek, například Breaking the Law, Metal Gods, Painkiller, Living After Midnight nebo Victim of Changes. Mohou se těšit na průřez skladeb za čtyřicet let naší kariéry, od poloviny sedmdesátých let až po ty úplně nejnovější.

Metalový Bůh

Vaše koncerty jsou známé velkou show s mnoha efekty. Bude tomu tak i tentokrát?

Provází nás to od úplných začátků kapely. Pokaždé chceme fanouškům nabídnout show se vším všudy. Jedině tak mohou totiž zažít pravý metalový zážitek! Třeba zvuk je na našich koncertech vůbec nejdůležitější. Takže na obřím podiu předvedeme velkou světelnou i kostýmovanou show. Doplní ji videoprojekce, které dodávají písním další dimenzi.

Za vaši kariéru jste hodně experimentovali s hudebními styly a hráli různé druhy metalu. K čemu se kloníte teď?

Vracíme se ke kořenům klasického metalu. Všechno, čím jsme za čtyři desetiletí prošli, patřilo k momentálnímu pocitu a hledání našeho pravého hudebního výrazu. Každý styl měl svůj specifický zvuk a přínos našim fanouškům.

Frontman skupiny Judas Priest Rob Halford si od fanoušků vysloužil přezdívku Metalový Bůh.
Vysloužil jste si přezdívku Metalový Bůh (Metal God). Lichotí vám to?

Já se tak samozřejmě necítím, ale fanoušci mi tuto přezdívku vytvořili, tak mě tak asi vidí oni. (smích) Vím, jak oddané a vášnivé fanoušky máme. Všichni v kapele přistupujeme k muzice poctivě a profesionálně a snažíme se vždy odvést maximum. Takže tyto reakce náš těší.

Typický je pro vás vysoký hlas a charakteristické výšky. Jak o svůj hlas pečujete?

Vždy mě naštve, když zjistím, že už s ním nemohu dělat takové věci jako kdysi. Důležité je nastavit jej do polohy, aby zněl stejně jako před čtyřiceti lety. Tak, jak si je pamatují fanoušci z desek a jak si jej stále žádají. Speciálně zpěváci se musejí potýkat s tímto problémem a ověřovat si, zda to pořád funguje. A to může být frustrující, když poznáte, že už to není ono jako například ve dvaceti.

Charakteristická je pro vás image s dlouhými koženými plášti. Jak vidíte svůj přínos metalové módě?

Je pravda, že Judas Priest vždy udávali směr určitému módnímu stylu. Dáváme si záležet na tom, jak na podiu vypadáme. Každý song má odlišnou náladu, a v jejím duchu vybíráme i ladění kostýmu. Je důležité být pro fanoušky něčím zapamatovatelní.

Vaše tělo zdobí nespočet tetování. Tušíte, kolik jich dohromady máte?

Rád bych to věděl, ale můj krk už není natolik pružný, abych se s ním mohl otočit i dozadu a všechna je spočítat. (smích) Mám jich hodně, na mém těle už nezbývá moc volného místa. Miluji tetování! Podle mě jsou skvělým vyjádřením vaší vnitřní osobnosti.

Oblíbení Iron Maiden

Je na vašem těle tetování, které je pro vás něčím specifické a jste na něj obzvlášť hrdý?

To je dobrá otázka, na to se mě ještě nikdy nikdo nezeptal! Mám vytetovaný symbol Judas Priest, který byl jeden z mých vůbec prvních tetování. Myslím, že když si i na tělo dáte znak své kapely, je to už silné vyjádření vašeho vztahu k ní. Vidím od našich fanoušků na Instagramu, jak si tam dávají fotky, kde mají vytetovaný můj obličej. Přitom já ve skutečnosti nevypadám zdaleka ani tak dobře jako na jejich těle. (smích)

Jaký je váš vztah ke kapele Iron Maiden? S jejím frontmanem Brucem Dickinsonem jste dokonce nazpívali duet.

Iron Maiden jsou mojí vůbec nejoblíbenější metalovou kapelou. Na duet s Brucem vzpomínám, jako by to bylo včera. Je famózní metalový zpěvák!

Jak zpětně hodnotíte svůj odchod na sólovou dráhu, na níž jste byl mezi lety 1993 až 2003?

Nelituji toho. Byla to pro mě velmi dobrodružná a občerstvující zkušenost. Nakonec jsem se po letech hledání znovu vrátil k Judas Priest a fanoušci to tak přijali. Hudba je totiž experiment, hudba je dobrodružství.