VYBERTE SI REGION

Hráči se občas zasní nad dobou, kdy za ně kopal Radek Drulák

Brno - Režisér Radim Procházka si pro svůj nejnovější dokument Drnovické catenaccio vybral osud bývalé nejmenší extraligové vesnice světa Drnovice.

1.11.2010
SDÍLEJ:

REŽISÉR A PRODUCENT. Vyškovský rodák Radim Procházka.Foto: archiv Radima Procházky

Ta mu posloužila nejen k filmové reflexi české společnosti v 90. letech, ale i jako sonda do života Jana Gottvalda, jenž své rodné Drnovice dovedl do nejvyšší fotbalové soutěže. Procházkův snímek ukazuje i to, jak si tento podnikatel plnil sen, a přitom ve fotbale utopil spoustu peněz. „Výsledkem je chátrající železobetonový stadion,“ říká pětatřicetiletý režisér Procházka.

Dokument Drnovické catenaccio mapuje vzestup i pád kdysi proslulého jihomoravského klubu. Co přesně jste chtěl snímkem vyslovit?
Pokusil jsem se uměleckými prostředky interpretovat poznatky společenských věd o vývoji ekonomiky po roce 1989. Věřím, že má smysl najít jim odpovídající audiovizuální obraz, který může diváka inspirovat. V běžném životě se nám zpravidla vybavují nikoliv vědecké poučky, ale umělecké obrazy či citáty. Absurditu války ve Vietnamu tak možná daleko výstižněji charakterizuje scéna z Coppolovy Apokalypsy s útokem amerických vrtulníků, jejichž velitel pouští Wagnerovu skladbu Let valkýr. Miloš Forman zase v Hoří, má panenko dokázal ve scéně s ukradenou tombolou přinést přesvědčivější obraz dobové morálky než jakýkoliv sociologický výzkum. A o to se pokouším i já.

Film téměř v úvodu objasňuje, že catenaccio je způsob „fungování“ fotbalových obránců na hřišti. To bylo pro Drnovice typické?
Od začátku do konce je to metafora. V devadesátých letech už tuhle taktiku nepoužíval nikdo. Ve zkratce se jedná o systém hry, kdy se mužstvo soustředí především na obranu, kterou tvoří vždy jakýsi „řetěz“ (catenaccio = řetěz pozn. redakce) hráčů, kterým jde hlavně o to, aby se míč nedostal za ně a neohrozil bránu. Mottem je nedostat gól.

Proč tedy ta spojitost catenaccia s Drnovicemi?
V jednom článku jsem v deníku Sport ze začátku devadesátých let na toto zvukomalebné slovo narazil ve spojení s – v té době druholigovými – Drnovicemi, které tehdy často hrály „na remízu“ a nehrnuly se do útoku. I autor článku to ale myslel jako určitou nadsázku. To slovo se mi zalíbilo. A jak říká ve filmu filozof a fotbalový odborník Miroslav Petříček, kluby si tento systém osvojily hlavně v zákulisí mezi takzvanými bafuňáři. A jak víme i z jiných příkladů, v tomto smyslu byla neprostupná „obrana“ kryjící nekalé financování fotbalu typická pro více týmů.

Pohráváte si i s jinými metaforami. Jednou z nich je příměr drnovické éry k českému „tunelování“. Proč v této souvislosti padla vaše volba právě na Drnovice?
Souvislost mezi tunelováním a Drnovicemi je zcela nemetaforická. Jak říkáme ve filmu, i tamní fotbalový klub byl nakonec vytunelovaný. Nechvalně známí podnikatelé Radovan Krejčíř a Jaroslav Starka dohodli transakci, při které z klubu „vyvedli“ hráče jinam. Drnovicím hrozil konkurz a hráči byli tím nejhodnotnějším majetkem, který klub měl.

Jste vyškovský rodák. Fandil jste Drnovicím?
Fandit jsem jezdil v době, kdy jsem studoval na gymnáziu. Znám to prostředí velmi dobře, proto jsem o něm chtěl natočit film. Přiznám se, že teprve při jeho přípravě a natáčení jsem zjistil a uvědomil si, co vše se v zákulisí tohoto vesnického fotbalového „zázraku“ odehrálo a jak vhodná metafora pro naši ekonomickou transformaci to je.

Co vás při natáčení nejvíce překvapilo?
To, že se s Drnovicemi nějak potkali snad všichni, kdo v tehdejší době něco znamenali: Radovan Krejčíř, František Mrázek, šéf Chemapolu Václav Junek, ale třeba taky Lou Fanánek Hagen, který prvoligovým Drnovicím složil hymnu. Dnešní náměstek ministra obrany za Občanskou demokratickou stranu Michael Hrbata zase kdysi v Drnovicích obsluhoval světelnou tabuli.

Jednoho z tehdejších ligových utkání se zúčastnil i Václav Klaus, což v dokumentu je. Ta pasáž vyznívá výsměšně proti němu. V té době však nemohl nikdo vědět – ani on, kam situace kolem Drnovic dospěje…
Rád bych, aby tahle pasáž vyznívala hodně proti Václavu Klausovi. A nejen tahle pasáž, nejlépe celý film. Nejde přece ani tolik o nějakého Jana Gottvalda, který se ocitl ve správný čas na správném místě, ale musíme hledat širší kontexty a ty nás vedou přímo na Pražský hrad! Není při tom tak důležité, co věděl Václav Klaus o konci Drnovic na začátku 90. let, dokonce není ani tak důležité, co věděl o dalším vývoji společnosti.

Co je tedy to podstatné?
Podstatné je, co víme dnes a co si pan prezident odmítá připustit. Jak říká ve filmu filozof Václav Bělohradský – mimochodem tehdejší Klausův téměř ideolog: Opravdová elita je ta, která dokáže reagovat na vlastní systémové chyby a udělá z těch chyb velké téma kolektivního vědomí a politické kultury té doby.

V dokumentu hovoří bývalí hráči, avšak odmítají být konkrétní. Jaký jste měl ze setkání s nimi dojem?
Velmi dobrý. Ti lidé tam dnes nežijí ve snu, ale v každodenní realitě. Jsou si vědomi toho, jak vysoko se mohou s fotbalem dostat. Řeší každodenní starosti – kde vzít na startovné v turnaji, kdo poseká trávník, jak opravit polámané zavlažování… Přemýšlejí nad budoucností stadionu, který bude pro Drnovice za pár let neřešitelným břemenem. Přirozeně se obávají o některých věcech hovořit otevřeně a rádi se občas zasní nad dobou, kdy na jejich hřišti kopal Radek Drulák. Včas se ale vracejí do reality.

Nepodařilo se vám získat vyjádření Jana Gottvalda. Prý se však ve svých rodných Drnovicích pohybuje a chodí mezi lidi. Jak dlouho jste o setkání s ním usiloval?
S přestávkami jsem jej přesvědčoval několik let. Několikrát jsem se s ním sešel, dal jsem mu sepsané otázky, které jsem mu chtěl položit. On se dlouho rozmýšlel a nakonec se rozhodl, že ve filmu nevystoupí. V tu chvíli to rozhodnutí vypadalo jako trvalé. Ani já jsem soupis plánovaných otázek nehodlal nijak měnit, takže nemělo smysl dál čekat.

Nakonec ve snímku Jan Gottvald hovoří jen v archivních záběrech.
Ano, několikrát. Z rozhovorů s ním v době přípravy natáčení mám dojem, že bych od něj zásadně jiná vyjádření, než jsou ta archivní, nezískal.

A fanoušci? V dokumentu mluví jen několik z nich, a to velmi krátce. Kam se poděly všechny ty nadšené davy lidí?
Ty davy jsou rozptýlené všude kolem. Do Drnovic na fotbal jsme chodili skoro všichni. I bývalá starostka říkala, že se tam byla podívat. Mně šlo o konkrétní historku, konkrétní reflexi vztahu ke klubu i k panu Gottvaldovi, a to ve filmu zaznívá. A obraz dvou osamělých fanoušků na prázdné tribuně pro aspoň tři tisíce lidí považuji za působivý.

Zažil jste při natáčení i nějaké krušné chvilky?
Točili jsme na 8 mm film loni na podzim. Film vyžaduje více světla než video a v té době už nebylo nejlepší počasí. Jeden natáčecí den jsme museli zrušit. Tehdy mi bylo velmi smutno, bál jsem se, že v omezeném čase nestihneme všechno natočit.

Drnovické catenaccio je v kinech již pár týdnů. Kolik jste od té doby dostal výhružných emailů?
Ani jeden. Ale bývalý fotbalový funkcionář J. G. prý v Drnovicích ukradl ceduli s plakátem, která zve na blížící se vyškovské promítání Catenaccia.

Drnovické catenaccio je vaším prvním dokumentem uváděným v kinech. Proč toto rozhodnutí oproti předchozím, které vysílala „jen“ televize?
Sám si tu otázku často kladu. Dostat takový film do kin stojí nemalé úsilí a taky hodně peněz navíc. Přijde na něj několik stovek diváků, což je v porovnání s minimálně 100 tisíci televizními diváky zatraceně málo… Ale udělal bych to nejspíše znovu, jde o prestiž. Mít vlastní film v kinech v naší branži něco znamená. Dostane se vám například větší pozornosti recenzentů. Navíc plátno je spravedlivější než televizní obrazovka a odhalí různé chyby ve střihu, ve zvuku i v kameře, které vám v televizi projdou.

Kdo je Radim Procházka

- narodil se 22. ledna 1975 ve Vyškově.
- vystudoval dokument na FAMU u Karla Vachka.
- v roce 2007 natočil s Petrem Fischerem televizní film Sarajevský atentát zachycující finanční skandály Václava Klause a ODS. S Fischerem napsal i - - zatím nerealizovaný scénář Ministr o lidoveckém politikovi Jiřím Čunkovi.
- režíruje televizní dokumenty, publicistické pořady a filmy, za cyklus Živé srdce Evropy získal cenu na festivalu Ekofilm.
- je producentem hraného debutu režiséra Roberta Sedláčka Pravidla lži (2006), který získal Cenu filmových kritiků a Českého lva za scénář.

Autor: Markéta Stulírová

1.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Bída na závěr chabého podzimu. Zbrojovka remizovala s Karvinou

Brno – Fotbalisté Zbrojovky v posledním podzimním utkání nejvyšší soutěže remizovali na domácím trávníku s Karvinou 1:1. Skórovali Jan Šisler a v nastavení Lukáš Vraštil.

EXKLUZIVNĚ

Kempný si zvyká na dril v NHL: I na rozbruslení před zápasem se jedou bomby

Chicago, Brno /ROZHOVOR/ - Nasedl na vysněný kolotoč nejprestižnější hokejové soutěže světa, z kterého ani na chvíli nesmí vyskočit. Bývalý obránce brněnské Komety Michal Kempný vstřebává první zápasové dávky v NHL. Zatím odehrál dvacet utkání a už si vyzkoušel i dril tří zápasů v pěti dnech.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies