VYBERTE SI REGION

Protinapoleonská koalice: Na bitevním poli vládne přátelská atmosféra

Slavkov (Austerlitz) - (ROZHOVOR) Od jara do podzimu se velitel Císařské slavkovské gardy, caporal-fourrier Petr Košťál, účastní rekonstrukcí bitev v České republice i zahraničí.

29.11.2008
SDÍLEJ:

Petr KošťálFoto: DENÍK/Attila Racek

Tento listopadový víkend si přijedou tisíce lidí z celé Evropy zavzpomínat na 203. výročí bitvy u Slavkova, jednoho z nejslavnějších napoleonských střetnutí. Mezi nadšence patří i Petr Košťál, v současné době velitel a vedoucí občanského sdružení Císařská slavkovská garda.

Jak se vlastně takový nadšenec do vojenské historie na výročí slavkovské bitvy připravuje?
Na výročí Slavkova se nijak zvlášť nepřipravujeme. Čtrnáct dnů až tři týdny předtím má naše jednotka většinou takovou malou secvičnou v sokolnickém zámku. Jinak se na výročí slavkovské bitvy vlastně připravujeme celý rok. Každá napoleonská akce v průběhu roku, ať už doma či v zahraničí, je vlastně příprava. Protože si tam účastníci zpravidla zopakují povely a manévry, které na rekonstrukci bitvy určitě uslyší a budou se podle nich řídit.

Kdy a jak do místa bojiště přijíždíte a v jakých podmínkách tam přebýváte?
Na slavkovské bojiště se sjíždíme v pátek v podvečer. Výročí bitvy připadá na pozdní podzimní termín,〜 a proto většina účastníků ráda odkládá dobové kostýmy a žije po dobu bitvy v kulturních sálech restaurací. Někdy také bydlíme u lidí, kteří žijí poblíž bojiště.

Dělají to tak všechny jednotky?
Z minulých ročníků vím, že kouzlo přízemních mrazíků vychutnávají zpravidla pouze příslušníci ruské armády. A to na návsi ve Tvarožné či v dobovém ležení na Staré pozořické poště nebo v Křenovicích. Původní vojáci před bitvou u Slavkova spali na holé zemi ve svých výchozích postaveních a přikrývali se maximálně pláštěm.

Jaké pluky a gardy se ve Slavkově schází? Jste mezi sebou v kontaktu i mimo výročí bitev?
Na výročí bitvy se podílejí všechny domácí kluby vojenské historie i ze zahraničí. Během roku jsme samozřejmě ve spojení. Slavkov je sice největší, ale ne jediná domácí napoleonská akce. A s kamarády ze zahraničí se zase můžeme potkávat na akcích, které organizují jejich jednotky v zahraničí.

Jezdí české jednotky na bitvy do zahraničí?
Napoleonští vojáci z České republiky jsou často a rádi zváni. Naše jednotky totiž patří k nejlepším.

Vládne na slavkovském poli spíše přátelská atmosféra, nebo se bojovná nálada z bitvy přenáší i do vojenského zákulisí?
Přátelská atmosféra vládne i na bitevním poli. Odlišná uniforma sice může vést k občasnému špičkování, své kolegy a kamarády v rakouských a ruských uniformách ale samozřejmě respektujeme, stejně jako oni nás ve francouzských. Náš cíl je společný: oživujeme historii starou dvě stě let. Vždyť proti komu bychom jinak u Slavkova každoročně bojovali? Když bitva skončí, tak se spolu u piva nebo vína normálně bavíme, předáváme si zkušenosti a hodnotíme, co se nám tentokrát líbilo a povedlo a co ne.

Bitva je naplánovaná do posledního detailu, jsou tato pravidla každý rok stejná?
Bitevní ukázka má svá přirozená omezení. Je to počet účastníků a tradiční místo, kde se koná, tedy prostor pod kopcem Santon u Tvarožné. Zkušenosti z posledních let a pocit hrozícího stereotypu rozpoutaly vážné debaty o tom, jestli ještě můžeme něco nového nabídnou. Výsledkem je dohoda, že na přípravě scénáře bude každý rok pracovat jiná armáda tak, aby mohla uplatnit své představy a nápady atraktivní jak pro diváky, tak pro nadšence do vojenské historie. Letos vypracovala scénář ruská armáda. Dějovou osu vcelku přesně popsali. Uvidíme, zda se ji podaří naplnit. Zpravidla v každé bitvě však přichází okamžiky, kdy je nutná jistá míra improvizace.

Dnes jste velitelem gardy, byla cesta k tomuto postu složitá?
Po otrkání se v jednotce jsem patřil k těm aktivnějším, kteří byli schopni zachytit příliv nových informací a pracovat s nimi. Do jisté míry to podpořil i příchod několika mladších členů. Na začátku tohoto roku mi velitel Vladimír Zarbochov předal velení. Postavení velitele a organizátora jsem si vyzkoušel v posledních dvou letech. Pokud má člověk k tomuto postu předpoklady, nemusí být cesta až tak složitá. Mnohem složitější je tuto funkci vykonávat.

Kolik lidí Císařskou slavkovskou gardu tvoří? Jsou mezi vámi i nějaké ženy?
V současné době máme devětadvacet vojáků. Některé manželky nebo dcery našich členů doprovázejí své muže a otce jako markytánky.
Císařská slavkovská garda je občanské sdružení. Předpokládám, že téměř vše si platíte ze svého.
Výstroj a výzbroj je vlastnictvím každého vojáka, který si ji také na své náklady pořizuje. V posledních letech se nám podařilo získat nějaké dotace, takže máme výstroj více jednotnou. Členské příspěvky jsou jen symbolické. Pořadatelé platí jednotlivé akce, ale většinou jde jen o skromný příspěvek na dopravu. Naše záliba určitě není výdělečná, jak si možná někteří lidé myslí.

Na kolik člena gardy přijde pořízení uniformy a zbraně?
Za uniformu, výstroj a výzbroj pěšího gardového granátníka dá každý nadšenec více než padesát tisíc korun. Účast na vzpomínkových akcích doma a v zahraničí je potom jen o nákladech na dopravu a pobyt.

Čeho ze své výbavy si nejvíce ceníte?
Určitě to bude puška, která kromě uniformy dělá vojáka vojákem. A také medvědice, která zase dělá z vojáka granátníka.

Ještě k vaší uniformě. Je těžké ji udržovat v terénu stále čistou?
Kalhoty, košile, vestu, kamaše normálně peru. Naopak frak nebo kabát je na údržbu daleko složitější. Šaty i peněženku je lepší větrat a kartáčovat. Až když je všechno totálně špinavé, nezbývá mi, než to dát do čistírny. Pak jen doufám, že mi vrátí všechno v pořádku.

Pracujete jako právník. Je náročné při takovém zaměstnání výjezdy jednotky časově zvládnout?
Zatím se mi daří práci i tak časově náročného koníčka skloubit dohromady. Samozřejmě dost často za cenu obětování několika dnů dovolené.

V kolika letech jste svému nadšení propadl?
Historie mě zajímala od dětství a vlastně mohla být i mou profesí. Bydlím v jedné z brněnských předměstských čtvrtí, v podstatě na dohled slavkovskému bojišti. I díky tomu jsem si možná uvědomil, že na těchto polích se odehrálo něco velkého, významného, co mělo své souvislosti a pokračování, co ovlivnilo historii Evropy až do dnešních dnů.

Máte jako voják­velitel nějaký historický vzor?
Konkrétní vojenský vzor asi nemám. Historie před nás klade celou řadu vojevůdců, stratégů, nižších velitelů i obyčejných vojáků, kteří by mohli být vzorem pro své osobní vlastnosti či vykonané činy. Vytáhnout z této množiny jen tak jedno jméno nedokážu.

A Napoleon? Jak jej vnímáte jako vojáka a člověka?
To je složitá otázka, o které mnoho historiků napsalo mnoho knih a pohledy mohou být různé. Podle mě byl Napoleon jedinečný historický zjev, který svým géniem, či jak to nazvat, jednoznačně zastínil ostatní osobnosti tehdejší Evropy. Francii vyvedl z revolučních zmatků, měl svou vizi evropského mocenského uspořádání, kterou ale zaplatily statisíce lidí svými životy. Ale nekladl si nějaké zločinné cíle jako vyhlazení celých národů, ras či společenských skupin. Byl to do určitého okamžiku logicky uvažující člověk s fenomenální pamětí, který si i na vrcholu moci dokázal přátelsky pohovořit s nejposlednějším vojákem své armády, s vojákem, kterým kdysi byl i on sám. Myslím, že takový člověk nemohl být zlým mužem ve smyslu některých srovnání s diktátory dvacátého století, která jsou lidem někdy podsouvána.

Napoleon vítězství v bitvě u Slavkova považoval až do konce svého života za své největší. Proč tomu tak bylo?
Mohu zopakovat jenom často zmiňované přirovnání, že v záři slavkovského slunce se vyhříval po dobu příštích deseti let. Ano. V podstatě v období od Slavkova až do roku 1813 nemusel čelit žádné významné celoevropsky koordinované akci s cílem zlomit nové mocenské postavení Francie.

Kdo je Petr Košťál?
Narodil se v Brně v roce 1977, pracuje jako právník.
Do Císařské slavkovské gardy nastoupil v únoru 2002, a to jako řadový zájemce, dnes je v hodnosti caporal­fourrier jejím velitelem.
Jeho cílem je udržovat a dále zlepšovat současnou kvalitu jednotky, které v posledních letech jako celek dosáhli, a se kterou se účastní okolo patnácti akcí za rok.
Má rád cyklistiku, cestování a cizí jazyky.

Autor: Markéta Stulírová

29.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Odstřelená katedrála a další zločiny rudého ateismu

Měl to být nejviditelnější triumf komunistického ateismu nad náboženstvím. Přesně před 85 lety – 2. prosince 1931 – zbořil Stalinův sovětský režim pravoslavnou katedrálu Krista Spasitele v Moskvě.

V Králově Poli opraví nádraží. Náklady se vyšplhají na téměř dvě miliardy korun

Brno /FOTOGALERIE/ – Růžové oprýskané zdi a zanedbaná autobusová nástupiště nyní vítají cestující, kteří z vlaku vystoupí na nádraží v brněnském Králově Poli. Změnit se to má po roce 2020. Správce železnic chce opravit koleje i výpravní budovu, město okolí nádraží.

Kamery ve městech? Pozor na ztrátu soukromí, varuje expert

Jižní Morava - Pomáhají policistům v chytání zločinců, strážníkům v ochraně lidí před kapsáři a třeba i brněnskému dopravnímu podniku a Brněnským komunikacím při rychlém řešení kolapsů. Zároveň ale vyvolávají otázky ohledně možnosti jejich zneužití. Řeč je o kamerových systémech, které čeká modernizace ve většině velkých jihomoravských měst.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies