VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Protinapoleonská koalice: Na bitevním poli vládne přátelská atmosféra

Slavkov (Austerlitz) - (ROZHOVOR) Od jara do podzimu se velitel Císařské slavkovské gardy, caporal-fourrier Petr Košťál, účastní rekonstrukcí bitev v České republice i zahraničí.

29.11.2008
SDÍLEJ:

Petr KošťálFoto: DENÍK/Attila Racek

Tento listopadový víkend si přijedou tisíce lidí z celé Evropy zavzpomínat na 203. výročí bitvy u Slavkova, jednoho z nejslavnějších napoleonských střetnutí. Mezi nadšence patří i Petr Košťál, v současné době velitel a vedoucí občanského sdružení Císařská slavkovská garda.

Jak se vlastně takový nadšenec do vojenské historie na výročí slavkovské bitvy připravuje?
Na výročí Slavkova se nijak zvlášť nepřipravujeme. Čtrnáct dnů až tři týdny předtím má naše jednotka většinou takovou malou secvičnou v sokolnickém zámku. Jinak se na výročí slavkovské bitvy vlastně připravujeme celý rok. Každá napoleonská akce v průběhu roku, ať už doma či v zahraničí, je vlastně příprava. Protože si tam účastníci zpravidla zopakují povely a manévry, které na rekonstrukci bitvy určitě uslyší a budou se podle nich řídit.

Kdy a jak do místa bojiště přijíždíte a v jakých podmínkách tam přebýváte?
Na slavkovské bojiště se sjíždíme v pátek v podvečer. Výročí bitvy připadá na pozdní podzimní termín,〜 a proto většina účastníků ráda odkládá dobové kostýmy a žije po dobu bitvy v kulturních sálech restaurací. Někdy také bydlíme u lidí, kteří žijí poblíž bojiště.

Dělají to tak všechny jednotky?
Z minulých ročníků vím, že kouzlo přízemních mrazíků vychutnávají zpravidla pouze příslušníci ruské armády. A to na návsi ve Tvarožné či v dobovém ležení na Staré pozořické poště nebo v Křenovicích. Původní vojáci před bitvou u Slavkova spali na holé zemi ve svých výchozích postaveních a přikrývali se maximálně pláštěm.

Jaké pluky a gardy se ve Slavkově schází? Jste mezi sebou v kontaktu i mimo výročí bitev?
Na výročí bitvy se podílejí všechny domácí kluby vojenské historie i ze zahraničí. Během roku jsme samozřejmě ve spojení. Slavkov je sice největší, ale ne jediná domácí napoleonská akce. A s kamarády ze zahraničí se zase můžeme potkávat na akcích, které organizují jejich jednotky v zahraničí.

Jezdí české jednotky na bitvy do zahraničí?
Napoleonští vojáci z České republiky jsou často a rádi zváni. Naše jednotky totiž patří k nejlepším.

Vládne na slavkovském poli spíše přátelská atmosféra, nebo se bojovná nálada z bitvy přenáší i do vojenského zákulisí?
Přátelská atmosféra vládne i na bitevním poli. Odlišná uniforma sice může vést k občasnému špičkování, své kolegy a kamarády v rakouských a ruských uniformách ale samozřejmě respektujeme, stejně jako oni nás ve francouzských. Náš cíl je společný: oživujeme historii starou dvě stě let. Vždyť proti komu bychom jinak u Slavkova každoročně bojovali? Když bitva skončí, tak se spolu u piva nebo vína normálně bavíme, předáváme si zkušenosti a hodnotíme, co se nám tentokrát líbilo a povedlo a co ne.

Bitva je naplánovaná do posledního detailu, jsou tato pravidla každý rok stejná?
Bitevní ukázka má svá přirozená omezení. Je to počet účastníků a tradiční místo, kde se koná, tedy prostor pod kopcem Santon u Tvarožné. Zkušenosti z posledních let a pocit hrozícího stereotypu rozpoutaly vážné debaty o tom, jestli ještě můžeme něco nového nabídnou. Výsledkem je dohoda, že na přípravě scénáře bude každý rok pracovat jiná armáda tak, aby mohla uplatnit své představy a nápady atraktivní jak pro diváky, tak pro nadšence do vojenské historie. Letos vypracovala scénář ruská armáda. Dějovou osu vcelku přesně popsali. Uvidíme, zda se ji podaří naplnit. Zpravidla v každé bitvě však přichází okamžiky, kdy je nutná jistá míra improvizace.

Dnes jste velitelem gardy, byla cesta k tomuto postu složitá?
Po otrkání se v jednotce jsem patřil k těm aktivnějším, kteří byli schopni zachytit příliv nových informací a pracovat s nimi. Do jisté míry to podpořil i příchod několika mladších členů. Na začátku tohoto roku mi velitel Vladimír Zarbochov předal velení. Postavení velitele a organizátora jsem si vyzkoušel v posledních dvou letech. Pokud má člověk k tomuto postu předpoklady, nemusí být cesta až tak složitá. Mnohem složitější je tuto funkci vykonávat.

Kolik lidí Císařskou slavkovskou gardu tvoří? Jsou mezi vámi i nějaké ženy?
V současné době máme devětadvacet vojáků. Některé manželky nebo dcery našich členů doprovázejí své muže a otce jako markytánky.
Císařská slavkovská garda je občanské sdružení. Předpokládám, že téměř vše si platíte ze svého.
Výstroj a výzbroj je vlastnictvím každého vojáka, který si ji také na své náklady pořizuje. V posledních letech se nám podařilo získat nějaké dotace, takže máme výstroj více jednotnou. Členské příspěvky jsou jen symbolické. Pořadatelé platí jednotlivé akce, ale většinou jde jen o skromný příspěvek na dopravu. Naše záliba určitě není výdělečná, jak si možná někteří lidé myslí.

Na kolik člena gardy přijde pořízení uniformy a zbraně?
Za uniformu, výstroj a výzbroj pěšího gardového granátníka dá každý nadšenec více než padesát tisíc korun. Účast na vzpomínkových akcích doma a v zahraničí je potom jen o nákladech na dopravu a pobyt.

Čeho ze své výbavy si nejvíce ceníte?
Určitě to bude puška, která kromě uniformy dělá vojáka vojákem. A také medvědice, která zase dělá z vojáka granátníka.

Ještě k vaší uniformě. Je těžké ji udržovat v terénu stále čistou?
Kalhoty, košile, vestu, kamaše normálně peru. Naopak frak nebo kabát je na údržbu daleko složitější. Šaty i peněženku je lepší větrat a kartáčovat. Až když je všechno totálně špinavé, nezbývá mi, než to dát do čistírny. Pak jen doufám, že mi vrátí všechno v pořádku.

Pracujete jako právník. Je náročné při takovém zaměstnání výjezdy jednotky časově zvládnout?
Zatím se mi daří práci i tak časově náročného koníčka skloubit dohromady. Samozřejmě dost často za cenu obětování několika dnů dovolené.

V kolika letech jste svému nadšení propadl?
Historie mě zajímala od dětství a vlastně mohla být i mou profesí. Bydlím v jedné z brněnských předměstských čtvrtí, v podstatě na dohled slavkovskému bojišti. I díky tomu jsem si možná uvědomil, že na těchto polích se odehrálo něco velkého, významného, co mělo své souvislosti a pokračování, co ovlivnilo historii Evropy až do dnešních dnů.

Máte jako voják­velitel nějaký historický vzor?
Konkrétní vojenský vzor asi nemám. Historie před nás klade celou řadu vojevůdců, stratégů, nižších velitelů i obyčejných vojáků, kteří by mohli být vzorem pro své osobní vlastnosti či vykonané činy. Vytáhnout z této množiny jen tak jedno jméno nedokážu.

A Napoleon? Jak jej vnímáte jako vojáka a člověka?
To je složitá otázka, o které mnoho historiků napsalo mnoho knih a pohledy mohou být různé. Podle mě byl Napoleon jedinečný historický zjev, který svým géniem, či jak to nazvat, jednoznačně zastínil ostatní osobnosti tehdejší Evropy. Francii vyvedl z revolučních zmatků, měl svou vizi evropského mocenského uspořádání, kterou ale zaplatily statisíce lidí svými životy. Ale nekladl si nějaké zločinné cíle jako vyhlazení celých národů, ras či společenských skupin. Byl to do určitého okamžiku logicky uvažující člověk s fenomenální pamětí, který si i na vrcholu moci dokázal přátelsky pohovořit s nejposlednějším vojákem své armády, s vojákem, kterým kdysi byl i on sám. Myslím, že takový člověk nemohl být zlým mužem ve smyslu některých srovnání s diktátory dvacátého století, která jsou lidem někdy podsouvána.

Napoleon vítězství v bitvě u Slavkova považoval až do konce svého života za své největší. Proč tomu tak bylo?
Mohu zopakovat jenom často zmiňované přirovnání, že v záři slavkovského slunce se vyhříval po dobu příštích deseti let. Ano. V podstatě v období od Slavkova až do roku 1813 nemusel čelit žádné významné celoevropsky koordinované akci s cílem zlomit nové mocenské postavení Francie.

Kdo je Petr Košťál?
Narodil se v Brně v roce 1977, pracuje jako právník.
Do Císařské slavkovské gardy nastoupil v únoru 2002, a to jako řadový zájemce, dnes je v hodnosti caporal­fourrier jejím velitelem.
Jeho cílem je udržovat a dále zlepšovat současnou kvalitu jednotky, které v posledních letech jako celek dosáhli, a se kterou se účastní okolo patnácti akcí za rok.
Má rád cyklistiku, cestování a cizí jazyky.

Autor: Markéta Stulírová

29.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lucie Šafářová.

Šafářová se stane světovou jedničkou ve čtyřhře

V pátek 18. srpna vjela u železniční stanice Olbramkostel na Znojemsku na železniční přejezd Octavia v době, kdy tudy projížděl motorový vlak. Při srážce zemřeli dva lidé, dítě ve vážném stavu transportovali záchranáři vrtulníkem do Brna.
AKTUALIZOVÁNO
24

Srážka auta a vlaku u Olbramkostela: dva lidé zemřeli, malá dívka bojuje o život

Žaloba na územní plán: za krajem stojí přes 60 obcí

Jižní Morava – Více zastánců než odpůrců mají krajské zásady územního rozvoje. Alespoň podle počtu obcí, které se připojily na stranu Jihomoravského kraje v žalobě na platnost územního plánu, kterou před měsícem podalo patnáct jihomoravských obcí přes advokátní kancelář Frank Bold.

AKTUALIZOVÁNO

Gott kvůli nemoci zrušil vystoupení v Brně. Na LétoFestu zazpívá Koller

Brno – Nezaměnitelný hlas Karla Gotta v sobotu nakonec nezazní na brněnském stadionu za Lužánkami. Nejznámější český zpěvák měl vystoupit pod širým nebem na festivalu LétoFest. Z důvodu nemoci a hlasové indispozice však svůj koncert zrušil. Místo Gotta zazpívá Brňanům David Koller. Fanoušci se těší taky na Wanastowi Vjecy nebo Marka Ztraceného.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Teror v Barceloně: Lidé se bojí zajít si i pro jídlo, říká Hodoňanka

Hodonín – S nervozitou sleduje vývoj události okolo teroristických útoků ve španělské Barceloně. Čeká na zprávy, píše si se známými. Třicetiletá Monika Baldriánová z Hodonína strávila na Pyrenejském poloostrově několik let. A přestože kontakt s lidmi z oblíbené země udržuje už jen na dálku, vraždění radikálů ji nesmírně zasáhlo.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení