O pět představení pod širým nebem si zpestřilo závěr sezony Městské divadlo Brno. Poslední červnový týden oživilohned dvě inscenace režírované Stanislavem Mošou, které patřily k divácky nejúspěšnějším titulům v novodobé historii divadla.

Muzikálovou féerii Sny svatojánských nocí a romantickou tragikomedii Cyrano z Bergeracu soubor uvedl netradičně na nádvoří Biskupského dvora na Zelném trhu. Novou letní scénu přímo uprostřed města pro šest set osmdesát diváků získalo Městské divadlo díky spolupráci s Moravským zemským muzeem, které kulturní využití loni rekonstruovaného paláce iniciovalo. A už teď je jasné, že Brno našlo vedle Špilberku další vhodné místo pro letní divadelní produkce. Renesanční palác s arkádami, balkony, kašnou a romantickými zákoutími mezi vzrostlými stromy doplňuje přímo z hlediště pohled na věže Petrova, jejichž osvětlené siluety tvoří hlavně po setmění úchvatné panorama.

Hudební verze hry Williama Shakespeara Sny svatojánských nocí měla premiéru už v roce 1991 a za sebou má tři stovky repríz na domácí scéně a další desítky na Křižíkově fontáně v Praze a na zájezdech v zahraničí. Brněnský tým rozpoutal kouzelnou oslavu lásky na Biskupském dvoře znovu po dvou letech, a to s téměř kompletně novým hereckým obsazení. Nejzásadnější změnou bylo nastudování rozpustilého skřítka Puka Alešem Slaninou, který navazoval na už legendární ztvárnění stejné role Romanem Vojtkem a Janem Apolenářem. Těžkou postavu zvládl herecky i pěvecky, nitky lásky proplétal s potměšilou škodolibostí a nezalekl se ani typicky „pukovského“ skřehotavého smíchu.

Tragikomedii Edmonda Rostanda o neopětované lásce fanfarónského rytíře Cyrana ke krásné Roxaně vzkřísil brněnský soubor dokonce po čtyřech letech (původní premiéra byla v roce 1995). Hlavní role „oprášili“ Igor Ondříček s Alenou Antalovou a na obou bylo vidět, že si vzplanutí lásky i s odstupem prožitých let a zkušeností užívají. Zamilovaného nemotoru Kristiána s mladickým elánem nově ztvárnil Jiří Mach.

Městské divadlo Brno sympaticky vyplnilo přechod z divadelní sezony k letním zahraničním zájezdovým turné představeními pod širým nebem. I diváci zareagovali na novou možnost návštěvy letní kulturní akce kladně, když po ne zcela zaplněných Snech beznadějně vyprodali obě reprízy Cyrana.

Pokud by však v prostorách Biskupského dvora mělo v dalších letech dojít k plánované realizaci původního dramatického textu o Baronu Trenckovi nebo k oživení inscenace Romeo a Julie, chtělo by to eliminovat některé nedostatky. Souvisely hlavně s polohou uprostřed rušného centra města, tedy problémem, který na kopci izolovaný Špilberk vůbec trápit nemusí. Představení blízko Zelného trhu však výrazně rušil nejen hluk z okolních zahrádek hospod, ale trestuhodně i souběžně pořádané produkce na nádvoří Staré radnice (program Brněnského kulturního léta a mezinárodního folklórního festivalu F Scéna). Když se k tomu při úvodní repríze Cyrana přidal ještě vytrvalý štěkot a vytí psů a od některých herců i nedokonalý přednes klasického veršovaného textu, byl divadelní zážitek hodně oslabený.