VYBRAT REGION
Zavřít mapu

RECENZE: Brněnský orchestr uspěl v Eisenstadtu

Eisenstadt - Na koncertě v rakouském Eisenstadtu byla Filharmonie Brno souboru Kremerata Baltica rovnocenným partnerem.

9.10.2012
SDÍLEJ:

Haydnův sál na zámku v Eisenstadtu a koncert souboru Kremerata Baltica a „dechů“ Filharmonie Brno.Foto: Blanka Šaffková

V Eisenstadtu, malém rakouském městě u maďarských hranic s bohatou, nejen haydnovskou hudební tradicí, zazněl v neděli pozoruhodný koncert. Proslulý komorní orchestr Kremerata Baltica vedený houslovým virtuózem Gidonem Kremerem, zde spojil síly s hráči na dechové nástroje z Filharmonie Brno. Koncert hostil zámek Esterháza, a to jako součást Festivalu Esterházy.

Dirigoval jej šéfdirigent brněnských filharmoniků Aleksandar Marković a na programu byly dvě z vrcholných skladeb německé hudby devatenáctého století: smyčcový kvintet F dur Antona Brucknera a Beethovenův houslový koncert D dur. Obě ukázaly kvality orchestru (ať už v původní nebo rozšířené sestavě) z trochu jiného úhlu.

Iluze klidu a šíře

První z jmenovaných skladeb zazněla v úpravě pro smyčcový orchestr. Už první tři čtyři tóny ukázaly, proč je tento „pobaltský" komorní orchestr považován za jeden z nejlepších na světě: kompaktní, silný, ale nikoliv hrubý zvuk jakoby produkovaný jednou bytostí, dokonalé intonování a prožití každého tónu, zpěvnost, patos.

Marković skladbu rozezněl v její plné zvukové kráse a mystické intenzitě. V novém aranžmá se z ní však rozhodně nestala symfonie, i přes určitou robustnost si uchovala svou intimitu. A kdyby to neznělo jako fráze z České sody, řekl bych, že byla „velmi romantická". Sytý basový základ podpořený přidáním kontrabasů vytvářel iluzi klidu a šíře. Nad ním znějící housle a violy naopak zvukovou krajinu vrásnily do podob známých z pláten Caspara Davida Friedricha. Imitační odezvy přispívaly k zdání souvislosti. Jakoby zde mezi jednotlivými hlasy probíhala komunikace na dálku…

Třetí věta (Adagio) představovala skutečný vrchol. Když zhruba v jejím „zlatém řezu" vpadly do přediva vyšších hlasů violoncella a kontrabasy na způsob varhanního pedálu, uvědomil jsem si, jak moc je tato skladba navíc v takto svrchovaně mistrovské interpretaci podobná varhanním kompozicím bachovského střihu (samozřejmě v rámci norem devatenáctého století).

Beethovenův koncert, který následoval po přestávce, hrála Kremerata rozrostlá přidáním brněnských dechařů do velikosti malého klasického orchestru. Haydnův sál vytvářel ideální akustické podmínky. Dechové nástroje byly schované vzadu za smyčci, výsledný zvuk však neměl chybu, dechy se v celkovém zvuku rozhodně neztratily; dřeva i žestě (včetně lesních rohů, s kterými je většinou doma potíž) zněly velmi ukázněně a přitom čitelně. Rád bych také pochválil skvělé tympány, které byť se to nezdá v této skladbě fungují jako její podpůrné pilíře.

Nebudu opakovat, ani zdůrazňovat, že Kremer je virtuóz, ani o tom nijak nepochybuji. Trochu mě však zklamal. Jeho hra zněla ve srovnání s Menuhinem, Sternem nebo Perlmanem příliš drsně (byť to byl možná záměr) a poněkud málo zpěvně. Díky několika zádrhelům a rozmazaným frázím postrádal jeho výraz soudržnosti.

Jen nepatrná gesta

Třetí věta, jak je ovšem tradicí, působila neuroticky uspěchaně. Orchestr hrál i v této skladbě skvěle. Schnittkeho kadence (namísto obvyklých Kreislerových) v první a třetí větě, které bych pro nedostatek fantazie označil jako postmoderní, by leckoho mohly urážet, jakožto prznění „velkého Beethovena". Mně nevadí: přijdou mi zajímavé tím, jak ukazují pochmurnou severskou náturu svého autora, ale i jeho smysl při humor.

Šéfdirigent Aleksandar Marković si v obou skladbách s orchestrem evidentně velmi dobře rozuměl. V první skladbě mu stačila relativně velmi nepatrná gesta: dirigovat Kremeratu Baltiku musí být prostě radost. Rovněž bych rád vyzdvihl výkon obou koncertních mistrů, zejména Ruty Lipinaityte v první skladbě.

V tomto koncertu světové úrovně byla Filharmonie Brno Kremeratě Baltice rovnocenným partnerem. „Es war aber toll," řekl bodrý Dolnorakušan sedící po mé pravici. Nezbývá, než souhlasit.

MILOŠ ZAPLETAL
Autor je student Hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně.

Autor: Redakce

9.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
7

Zákaz vjezdu starým autům. Brno zvažuje nízkoemisní zónu uvnitř velkého okruhu

Seniorbus. Ilustrační foto.
12

Lepší podmínky pro starší lidi: v domovech přibude 200 míst, rozšíří Seniorbus

Zimní údržba lodí: téměř 300 kilogramů barvy. Na přehradu vyjedou 22. dubna

Brno /VIDEO/ – Devětačtyřicet kilogramů barvy spotřebuje brněnský dopravní podnik na zimní údržbu každé z šesti lodí plující v sezoně po hladině Brněnské přehrady. V zimním období plavidla natírají jejich posádky a lodě získají nátěr v bílé, černé, modré a červené barvě.

Byl jsem uťáplý, přiznává Nečas. Po pauze se konečně cítí takový jako předtím

Brno – Škola, autoškola, reprezentační a extraligový hokej. To je i pro osmnáctiletého mladíka zápřah. Útočník brněnské Komety Martin Nečas nyní zvládá několik věcí zároveň a do extraligových zápasů získal novou chuť, poté co v prvním únorovém týdnu před reprezentační přestávkou vynechal dvě utkání Komety.

Odvrácení stávky řidičů autobusů? Schůzky nikam nevedly, tvrdí odboráři

Jižní Morava – Schůze, které měly zamezit stávce řidičů autobusů, nepřinesly žádné výsledky, zní z řad odborářů. Na odvrácení krize dali úřadům čas do 15. března. „Budeme jednat čtyřiadvacet hodin denně s kýmkoli, kdo situaci pomůže vyřešit. Stávka je pořád reálná možnost," uvedl předseda odborářů Luboš Pomajbík.

Obžaloba: Připravili ho o byt. Lichva přispěla ke strýcově smrti, bojí se neteř

Brno – Obžalovaní z lichvy ve středu znovu stanuli před soudem. Podle obžaloby se činu dopustili na lehce mentálně retardovaném Vladimíru Bělohoubkovi, který už zemřel. Jeho neteř se domnívá, že ztráta bytu přispěla ke strýcově smrti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies