VYBERTE SI REGION

RECENZE: Filharmonici vzdali hold Janu Stanovskému

Brno - Zahajovací večer hudebního Festivalu Špilberk 2012 diváci ocenili ovacemi vestoje, i když se jednalo spíše o koncert průměrný.

13.8.2012
SDÍLEJ:

Filharmonie Brno a dirigent Ondrej Olos.Foto: Tomáš Hliva

Festival Špilberk je již potřinácté vítaným osvěžením uprostřed hudebně vyprahlého léta. Na festival zbylo letos bohužel méně peněz než dříve, proto vedení Filharmonie Brno omezilo počet koncertů na minimum, tedy na tři. Zahajovací koncert, konaný na velkém nádvoří Špilberku dne 11. srpna, se nesl ve slavnostním duchu – Filharmonie Brno jej věnovala svému bývalému dlouhodobému koncertnímu mistrovi Janu Stanovskému k osmdesátým narozeninám. Slavnostnímu charakteru odpovídala i dramaturgie koncertu. Zazněla dvě díla, která jsou v obecném domácím i zahraničním povědomí jakýmsi ztělesněním české hudby: výběr ze Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast (Vyšehrad, Vltava, Z českých luhů a hájů) a Dvořákova Symfonie č. 9 „Z Nového světa". Z marketingového hlediska šlo o absolutní sázku na jistotu: těžko si představit dvě pro domácího diváka známější a vděčnější skladby. Brněnská filharmonie navíc obě díla doma příliš nehrává, neboť patří mezi její „vývozní artikly".

Obě tato díla jsou za dobu, co se hrají, značně zatížena (až přetížena) interpretační a hermeneutickou tradicí. Mají kolem sebe auru, která, přestože rozhodně není neoprávněná, zastiňuje význam ostatních děl Smetanových a Dvořákových, o ostatních skladatelích ani nemluvě. Kritika a odborná veřejnost tento status ještě posilují omíláním klišé o „mimořádném" cyklu symfonických básní a „největší" symfonii. Má vlast je chápána především jako něco „našeho, českého, domácího", Novosvětská naopak jako něco „velkého, slavného, světového". Spíše než o pouhé popularitě bych v jejich případě mluvil o součásti českého kolektivního (pod)vědomí (viz obecná znalost „melodií z Novosvětské").

Rozhodně nejsem proti hraní těchto skladeb, které mají jednak velkou bytostnou kvalitu, jednak jsou svého druhu národním pokladem. Spíše bych ale uvítal, kdyby u podobných koncertů platilo, že jedno slavné dílo zazní vždy vedle jednoho méně slavného nebo dokonce zapomenutého. Co se týče romantického repertoáru, nabízí se skutečně široká škála možností… Považuji při této příležitosti za nutné připomenout a zdůraznit, že tradice české posmetanovské symfonické hudby 19. století není zdaleka tvořena pouze dílem Dvořákovým (a to ještě redukovaným na „Novosvětskou"), nýbrž zahrnuje také symfonie, symfonické básně a předehry Fibichovy, Foersterovy, Novákovy, Sukovy (úžasné Zrání a Epilog se hrají tak málo!) a Ostrčilovy (o jehož Křížové cestě platí ještě ve větší míře to, co jsem napsal o skladbách Sukových). Pokud jde o Dvořáka, stejně krásné a dokonalé jsou rovněž jeho sedmá a zejména osmá symfonie. Janáček, to je samozřejmě jiná kapitola…

Už úvod první skladby večerního programu, Vyšehradu, zněl nejistě, a to jak intonačně, tak výrazově. Tento, bohužel zásadní neduh pak provázel i zbylé dvě Smetanovy symfonické básně, přestože se orchestr postupně rozehříval a zlepšoval. Hlavní problém byl, jak se často děje, v žestích, tentokrát zejména v pozounech a tubě. Jejich zvuk příliš ostře a neučesaně vystupoval z celkového zvuku orchestru, intonace nebyla čistá; lesní rohy zněly příliš plechově, naopak zvuk smyčců byl titěrný. K estetickému a zvukovému ideálu, kterého si tato skladba žádá, měla tato interpretace poměrně daleko; o tolik nutné nonšalanci a „samozřejmosti" ani nemluvě.

Všechny tyto vlastnosti, i když v menší míře, platily i pro Novosvětskou symfonii. Zde ještě bolestněji vynikl málo objemný – natožpak masivní! – zvuk orchestru. Akustické podmínky, které pochopitelně nebyly ideální, také udělaly své. Jedinečný zvukový kolorit Dvořákovy partitury jsme tak spíše tušili, než zažívali. Jinak hrál orchestr v této skladbě soustředěně (až na pár kiksů lesních rohů) a nedělal výraznější chyby, skladba však byla zahrána jaksi příliš věcně, bez dostatečného patosu a velikosti. Nejpodařenější tak bylo dojemné Largo a napůl živelně napůl snově taneční trio třetí věty.

Koncert potvrdil, že Smetanův novoromantismus ani pozdní romantismus Dvořákův nejsou naturelu Filharmonie Brno vlastní. Nejde ani tak o „objemnost" skladby, která by byla Filharmonii Brno překážkou – vždyť vzpomeňme na úžasný monumentální Bartókův Koncert pro orchestr! Spíše jde o široký, kompaktní, jako vlna se valící romantický zvuk, který je v těchto skladbách bezpodmínečně nutný, a o dirigenta, který je schopný tato velká díla probudit k životu. Ondrej Olos je v tomto smyslu pouze vyrušil ze spánku.

Díky zmíněné nepřesvědčivosti nešlo tentokrát o velký umělecký zážitek, přestože zahajovací koncert Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk 2012 rozhodně nebyl špatný, a diváci jej dokonce ocenili ovacemi ve stoje. Šlo spíše o koncert průměrný – což je však u tělesa formátu brněnské filharmonie škoda.

Další koncerty Festivalu Špilberk 2012 na velkém nádvoří hradu:

- 14. srpna ve 20.00 – Karel Košárek (klavír) Filharmonie Brno, dirigent Tomáš Netopil: George Gershwin – Klavírní koncert F dur, Petr Iljič Čajkovskij – Symfonie č. 5 e moll op. 64
- 16. srpna ve 20.00 – Skladby rockových legend. Jiří Zonyga (zpěv), Metropolitní symfonický orchestr, dirigent Ariell Sharon

MILOŠ ZAPLETAL

Autor je hudební publicista

Autor: Redakce

13.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Devatero originálních adventních trhů

S blížícími se Vánocemi zaplavují náměstí evropských měst stánky s rozmanitými vánočními dárky, dekoracemi i místními specialitami. Ne všechny adventní trhy ale nabízejí tu samou atmosféru. Vánoční atmosféra se dá zažít i za polárním kruhem, pod zemí či na vodě, zjistil hotelový vyhledávač trivago.cz.

Nazí brněnští veslaři nafotili kalendář. Třásli jsme se jak ratlíci, smáli se

Brno /FOTOGALERIE/ – Namísto pravidelného tréninku zapózovali před objektivy fotoaparátů. Veslaři z brněnského ČVK se svlékli při tvorbě týmového kalendáře s cílem rozšířit povědomí o tradičním jihomoravském klubu a zvýšit zájem o veslování.

Dvacet let v UNESCO. Lednicko-valtický areál je světovou pýchou

Břeclavsko – Vzala přítele za ruku a společně vyrazili vstříc procházce parkem u zámku v Lednici na Břeclavsku. Studentka gymnázia Hana Sýkorová se stala jedním z mnoha set tisíců lidí, kteří si pro strávení volného času vybrali Lednicko-valtický areál. „O víkendu v létě bývá plno, ale v listopadovém pátečním dopoledni je to lepší," řekla studentka k obrovskému zájmu turistů o celý areál. Místo s rozlohou přesahující 280 kilometrů čtverečních za posledních dvacet let rozkvetlo. V prosinci 1996 se stalo součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies