Kuře v hodinkách je jedním z nejzásadnějších alb v české rockové historii. Letos je tomu přesně čtyřicet let, kdy vzniklo a u této příležitosti bylo uspořádáno společné turné bigbítových kapel Vladimír Mišík  & Etc… a Flamengo. Jeden z koncertů hostila ve středu večer brněnská Musilka.

První polovina koncertu patřila skupině Etc… Pražští rockeři nabídli víceméně standardní průřez jejich repertoárem a tak bylo možno přijmout skladby mj. Šmajdák a ploužáky, Variace na renesanční téma, slavný hit Sluneční hrob, Byl jsem dobrej, Sladké je žít… Hostující zpěvák Bohatý (o generaci mladší rocker) zazpíval skladby Doteky, Taxůvku jsme chytli, Bazarem proměn…

Skupina Etc… se představila v sestavě Vladimír Mišík (sólový zpěv, akustická kytara), Petr „Kulich" Pokorný (elektrická kytara), Pavel Skála (elektrická kytara), Vladimír Pavlíček (elektrické housle, zobcová flétna), Jiří Veselý (šestistrunná baskytara, akordeon) a Jiří Zelenka (bicí nástroje, zpěv). Frontman kapely Vladimír Mišík výtečně frázoval a navzdory astmatu zpíval s patřičným nasazením. S přibývajícím věkem neztrácel smysl pro humor a přestože už dlouhé desítky let brázdí se svým bigbítem napříč Čechy, Moravou, Slezskem a Slovenskem, stále je na něm patrný entuziasmus a sympatický bezprostřední projev s nímž lehce a vtipně konverzoval s publikem.

Protože dlouhá léta sleduji hudební proměny Etc…, nemohl jsem se ubránit dojmu, že mi na pódiu občas citelněji chyběl výtečný improvizátor a houslový čaroděj Jan Hrubý, ale jeho nástupce  ̶  Vladimír Pavlíček – po několika zahřívacích kolech jeho prostor vykryl. Samozřejmě Hrubého razantní a instrumentální party se dají v tom bytostném slova smyslu obtížně nahradit, nicméně přesto zvuk houslí zůstal v kapele zachován v přiměřeném poměru k oběma výtečným elektrickým kytarám. Dynamické a pulsující bicí nástroje se výsostně propojovaly s baskytarovými party ve vynikajícím rytmickém souladu…

Druhá polovina večera přivedla na pódium avizovanou hudební legendu – skupinu Flamengo. Pro mnohé přítomné to byl možná první kontakt s hudbou alba Kuře v hodinkách, které si léta doma přehrávají jako skvost své sbírky a najednou měli možnost skladby slyšet naživo. Nástup hudebníků na scénu byl provázen spontánním posluchačským nadšením, které možná samotné hudebníky až překvapilo a nebudu přehánět, když prohlásím, že v těch zvrásněných chlapských tvářích a očích jsem vypozoroval jisté dojetí, což bylo zřejmé i po bouřlivém aplausu po jednotlivých skladbách, které následovaly tak, jak jej slavné album zachycuje v daném pořadí…

Tu opravdovou legendární sestavu Flamenga zastupoval Vladimír Mišík (sólový zpěv, akustická kytara), Vladimír „Guma" Kulhánek (baskytara) a Pavel Fořt (elektrická kytara). Doplněni hudebníky jako Rostislav Fraš (saxofony, flétna), Pavel Bohatý (klávesy, zpěv) a konečně členy Etc… Pavel Skála (elektrická kytara, akustická kytara, zpěv) a Jiří Zelenka (bicí nástroje, zpěv).

Úvodní skladba Rám příštích obrazů dokázala přítomné v sále řádně nažhavit, podobně rozpoutaná píseň Jenom láska ví kam potvrdila hutný základ a vypilovanou hudební strukturu.

Očekávaná balada Já a dým zněla stejně podmanivě jako před léty, jen s tím rozdílem, že namísto elektrického saxofonu s wah wah pedálem, tento ohýbaný tón nabídnul kytarista Fořt. Rovněž dobře proaranžovaná skladba Chvíle chvil zněla přesvědčivě. Naopak překvapením  bylo koncertní ztvárnění písně Pár století, jehož provedení nebylo striktně dodrženo, protože jeho bohaté proaranžování dalšími nástroji mohlo být dokonale provedeno jenom ve studiu. Jak navíc Vladimír Mišík prozradil, naživo tuhle skladbu Flamengo nehrálo ani v dávných dobách. Přesto však byla v písní zachována jakási magická atmosféra, kterou nebylo možno přeslechnout. Osobně jsem byl nejvíc zvědav na ztvárnění náročné skladby Stále dál, která na albu patřila vždycky k nejrazantnějšímu materiálu s výbušným vokálem a výtečnými unisony instrumentace. Pavel Bohatý si se skladbou poradil velmi slušně, třebaže nevládl tak expresivním podáním jako Ivan Khunt. Pochválit je třeba i technicky vyprecizované kytarové party Pavla Fořta a svižnou flétnu Rostislava Fraše. Závěrečnou skladbou Kuře v hodinkách výlet napříč albem skončil ve velmi přesvědčivém pojetí.

Z alba byla vynechána skladba Doky, vlaky, hlad a boty a přiznám se, že jsem se těšil i na singlový bonus Každou chvíli a Týden v elektrickém městě, které ovšem nezazněly. Jako přídavek ale Flamengo nabídlo skladby Oye Como Va od Santany a Jumping Jack Flash od Rolling Stones. Osobně jsem litoval, že nebylo učiněno legendě zadost a nebyl přítomen slavný bubenický matador Jaroslav „Erno" Šedivý (odvolaný k zahraničnímu angažmá?) a původní saxofonista a flétnista Jan Kubík, který je kupodivu i v zahraničí nezvěstný (?). Varhaník Ivan Khunt bohužel odešel už před lety do hudebního nebe. Bohatý si měl místo kláves Korg raději vypůjčit stolní verzi Hammond XB-8, což by znělo autentičtěji, také se mělo pamatovat na conga a třebaže Fraš zahrál svoje party na saxofon a flétnu bezchybně, opět i tady jsem zjevně postrádal spontánní dravost a větší nasazení, kterým se kdysi prezentoval démonický Jan Kubík…

Koncert však nejen ve mně zanechal přesto velmi přesvědčivý dojem. Pěvecký a hudební přednes byl na vysoké úrovni a onoho ducha hudby se podařilo vyvolat bez jakýchkoliv diskusí. Byl jsem u toho tehdy v r. 1971, stejně jako nyní po jednačtyřiceti letech. Více si přát ani nebylo možné.

PETR GRATIAS

Autor je hudební publicista.

Kuře v hodinkách: 1972 – 2012

- Kuře v hodinkách je  jazzrockové album skupiny Flamengo z roku 1972

- deska je považována  za jednu z nejlepších v české rockové historii

- na albu se podílel básník Josef Kainar, který napsal všechny texty s výjimkou písně Stále dál. Jejím autorem je producent Hynek Žalčík

- díky Kainarovu  vkladu se desku podařilo za tuhé normalizace vydat