VYBRAT REGION
Zavřít mapu

RECENZE: Spisovatel Riggs vypráví o podivných dětech

Brno - Kniha Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti poutavě propojuje příběh a dobové fotografie, které umocňují zážitek čtenáře.

3.9.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
3 fotografie

Hlavní hrdina příběhu Jacob se vydává po stopách tajuplných příběhů, které mu děda vyprávěl o svém dětství v anglickém sirotčinci pro nadané děti.Foto: Peter Cohen

IVA DOLEŽALOVÁ

Románový debut mladého amerického spisovatele a filmaře Ransoma Riggse, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, získal nadšené čtenáře po celém světě. Kritika nešetří chválou a mluví o temném, silném a neskutečně zvláštním čtení, které se srdnatě brání jakémukoli žánrovému vymezení.

Nyní knihu v českém překladu vydává brněnské nakladatelství Jota a předkládá tak čtenářům mystickou detektivku, po které mohou mít děti strašidelné sny, zatímco jejich rodiče budou spát klidně jako batolata.

Hlavní hrdina románu Jacob Portmann je patnáctiletý teenager z Floridy, který zjistí, že není zdaleka tak obyčejný, jak si myslel. Vše odstartuje násilná smrt Jacobova dědečka, která mu rozdělí život na Předtím a Potom. Když Jacob vedle zmučeného těla mrtvého dědy zahlédne bytost s podivně prázdnýma očima, z jejichž úst se budou „plazit ven dlouhé jazyky připomínající úhoře", zdá se průzračně jasné, že nestvůrami se to bude v knize jen hemžit. Ona symbolika tohoto dramatického přechodu opakovaně vystupuje v průběhu děje a možná až zbytečně často působí na čtenáře jako melodramaticky zdvižený prst. Zvlášť, když čtenář na konci zjistí, že zase tak strašlivě strašidelné ono čtení zdaleka nebylo.

V den svých šestnáctých narozenin Jacob dostane dárek, který mu ještě schoval děda knihu a v ní dopis. A tím započne chlapcova cesta po stopách tajuplných příběhů, které mu děda vyprávěl o svém dětství v anglickém sirotčinci pro nadané děti. Jacob vyjíždí na malý, ospalý a dobou zapomenutý ostrov u velšského pobřeží, kde v močálech nachází trosky onoho sirotčince, který byl vybombardován na začátku války. Chlapec zjišťuje, že děti nejsou mrtvé, ale že žijí v bezpečí ukryté v jedné z mnoha časových smyček. Tou jejich je 3. září 1940, těsně před spadnutím bomby. Jacob ve smyčce objevuje děti, které zná z dědečkových neuvěřitelných příběhů a fotografií.

Ransomu Riggsovi se podařilo napsat poutavý a neotřelý detektivní mysteriózní příběh, který, když se zdárně prokousáte prvními desítkami stran, stojí za to dočíst až do konce. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti čtenáře ale nejspíše nezavede do temných děsivých hlubin, jak některé zahraniční kritiky slibují. Čas od času navíc Riggs zbytečně sklouzává k nudným klišé, které vyvolává zklamání nebo alespoň bohulibý úsměv.

Ačkoli je dobrým vypravěčem, neubrání se tomu, že vodí čtenáře za ruku zbytečně explicitně, prstem mu ukazuje to důležité a pro jistotu vše ještě třikrát v ději zopakuje. Toto podceňování vyspělosti čtenáře je na škodu. Odhalení zápletky tak nutně postrádá překvapení, pompéznost a švih, který by si zasloužilo. To může svádět k domnění, že kniha je určena spíše dětskému čtenáři. To se však nedá jednoznačně říct. V určitých pasážích má totiž i zkušený dospělý čtenář, co dělat, aby udržel nit a našel v ten správný okamžik ten správný klíč k zámku.

To, čím kniha ale skutečně vyniká, je velmi zdařilé spojení příběhu a dobových fotografií, které díky své autentičnosti umocňují vtažení čtenáře. Způsob, jakými s nimi Riggs pracuje, jeho detailní popis, který promítá i do psaného příběhu, stejně jako volba jejich umístění v knize, rezonuje v člověku, a to bez ohledu na jeho věk. Jako byste četli deník, z kterého vypadávají ohmatané fotografie. A vy se jich můžete dotknout očima a třeba tak i uvěřit poselství, které vám podivné děti chtějí předat.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti stojí za to navštívit. Je vážně podivný, stejně jako je místy podivné vyprávění o něm. Překvapivě vtipné a trochu strašidelné. Ale hlavně je zvláštní. A to je jeho nejsilnější stránkou, která mu pomůže se vrýt do čtenářovy paměti a jen tak nepropadnout sítem.

Autorka recenze je publicistka

Autor: Redakce

3.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

SOUTĚŽ: Ve hře jsou lístky na zápas Zbrojovky proti Dukle Praha

Tradiční již devatenáctou přehlídku ohňostrojů festivalu Ignis Brunensis zakončil pompézní ohňostroj z hradu Špilberk.
AKTUALIZOVÁNO
1

Ignis Brunensis: přibude jeden ohňostroj, povinnou skladbou bude Bugatti step

Kino Art se přesune do bývalého lihovaru. Kvůli opravám

Brno /FOTOGALERIE/ – Rozsáhlé opravy za miliony korun čekají budovu brněnského Kina Art v Cihlářské ulici. Kvůli rozšíření vestibulu či zřízení bezbariérového přístupu proto od května do září kino přemístí do bývalého lihovaru v Pekařské ulici.

DOTYK.CZ

Největší poslanečtí snaživci? Na špici jsou Kalousek i Okamura

Už více než dvě stovky zákonů předložili současní poslanci. Sice jich protlačili jen 26, ale nesmutní z toho. Hlavně, že jsou vidět.

Nový ředitel Povodí Moravy dřív vedl mlékárny a lihovar

Brno – Z mléka a alkoholu přesedlá na vodu nový ředitel Povodí Moravy. V Brně ho v pondělí představil zaměstnancům podniku ministr zemědělství Marian Jurečka. Václav Gargulák přejde na pozici generálního ředitele společnosti zvenčí a ujme se jí už v úterý.

AKTUALIZOVÁNO

Účtenky za pivo? Sorry jako i agent Bureš

Brno /ANKETA/ – Bureš, Andrej Bureš. Účtenky s takovýmto textem a podobiznou ministra financí Andreje Babiše stylizovaného do postavy Jamese Bonda dostávají už od prosince návštěvníci Pivní burzy v brněnské Veveří ulici. „Na účtence máme obrázek jen z recese a původně jsme ho chtěli po týdnu odstranit, ale lidem se líbí. Měli jsme jen jednu negativní reakci, lidé se spíš smějí," uvedl majitel restaurace Jakub Seďa.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies