Nevšední osobnost u nás zakázaného básníka Ivana Blatného uhranula letos padesátiletého Martina Reinera v roce 1986, kdy si poprvé přečetl jeho sbírku Melancholické procházky. „Blatný žil už tehdy dlouhé roky v anglických blázincích. O to více mě lákalo vypátrat detaily z jeho života, o kterých se u nás nuceně mlčelo. V roce 1989, tedy rok před Blatného smrtí, se mi dokonce podařilo se s ním v Anglii setkat. Pro mě osobně to samozřejmě znamenalo mnoho a bylo to hodně emotivní. Ale Blatný byl v té době už hodně nemocný a nejevil známky o okolní svět, takže pro knihu naše setkání žádný zásadní význam nemělo," přiznal Reiner.

Obsáhlou šesti set stránkovou publikaci začal Martin Reiner psát v roce 2000. S přestávkami se jí poté intenzívně věnoval sedm let. Mezitím stihl také připravit scénář prvního televizního dokumentu o Blatném, zasloužil se o převoz básníkovy pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, o uložení Blatného ostatků na brněnském Slavíně a podílel se i na umístění básníkovy pamětní desky na jeho rodném domě na Obilném trhu. „Dlouho jsem zvažoval, jakou formu pro knihu zvolit. Byl to boj s fakty, kterých jsem nasbíral velkou spoustu. Nakonec jsem se rozhodl pro dokumentární román. Jde tedy o jakousi koláž, pro níž jsem čerpal inspiraci i pomoc ve čtyřech stovkách dalších titulů. Devadesát procent tvoří fakta, a když už jsem fabuloval, tak jen v možných mezích," přiblížil použitou pracovní metodu Martin Reiner, který až do roku 2006 používal po svém adoptivním otci příjmení Pluháček. Od devadesátých let vedl v Brně nakladatelství Petrov, které v roce 2006 nahradilo Druhé město.

Ivan Blatný, syn prozaika a dramatika Lva Blatného, zažil v Československu nejprve velkou literární slávu. V knize toto období dotvářejí zajímavé detaily z jeho přátelství s Jiřím Ortenem, Josefem Kainarem, Jindřichem Chalupeckým či Vítězslavem Nezvalem. „Reinerův román je nabitý dosud neznámými informacemi. Z textu je znát autorovo velké zaujetí Blatného osudem. Cenné je i to, že se zabývá nejen básníkovým životem, ale také literárním kontextem a dobou, v níž Ivan Blatný žil," popsal Viktor Stoilov z nakladatelství Torst, které knihu Básník vydalo.

Po únoru 1948 využil Ivan Blatný své cesty s delegací českých spisovatelů do Anglie a 30. března se v Londýně rozhodl pro život v exilu. Ten pro něj nakonec znamenal naprostý pád, když onemocněl paranoidní schizofrenií a od roku 1954 byl trvale hospitalizovaný v psychiatrických léčebnách v Essexu a Ipswichi. „Jako cenný zdroj informací z té doby mi posloužila brněnská profesorka angličtiny Štěpánka Racková. Dlouhodobě byla v kontaktu s anglickou ošetřovatelkou Frances Meachamovou, která Blatného v léčebnách třináct let navštěvovala. I její zásluhou se podařilo zachránit autora pro českou poezii," připomněl Reiner.