VYBERTE SI REGION

Režisér Kašpařík: Setkání s Christopherem Leem bylo osudové

Brno /ROZHOVOR/ - Od dětství se zajímá o nadpřirozeno a mysticismus. Robin Kašpařík, rosický rodák, na sebe upozornil již v loňském roce snímkem Bez dechu, v němž si zahráli Stanislav Zindulka a Jan Budař.

29.6.2009
SDÍLEJ:

HOROROVÝ REŽISÉR. O černou magii se Robin Kašpařík zajímá od dětství.Foto: archiv R. Kašpaříka

Letos se třiadvacetiletý tvůrce pustil do natáčení dalšího hororu nazvaného Seance. V rozhovoru pro Brněnský deník Rovnost Kašpařík s humorem a zapálením vypráví nejen o Seanci, ale i o budoucnosti hororového žánru v české kinematografii.

Film Seance bude mít premiéru po prázdninách. Jak daleko jste s přípravami?
Dolaďujeme poslední detaily. Teď jsem trošku ve spěchu, protože bych snímek rád poslal do Karlových Varů na festival Fresh Film i na další letní soutěže. S oficiální premiérou ještě chvilku počkáme. Ideální by to bylo v září v brněnském kině Art.

Představíte film i na zahraničních přehlídkách?
Rád bych to zkusil. O Seanci vyšly články i v zahraničí. A na základě toho se mi nedávno ozvala koordinátorka jednoho z největších hororových festivalů v americké Indianě. Řekla, že jí náš projekt přijde zajímavý a vyzvala mne k účasti na festivalu.

U nás není hororový žánr obvyklý. Čím myslíte, že to je?
Je zvláštní, že na rozdíl třeba od Itálie, Anglie nebo Ameriky, kde má horor dlouholetou tradici, u nás nic není. Třeba už jen sousední Polsko má produkci hororu větší. Myslím si, že hlavním důvodem je vliv komunismu. Na horor se pohlíželo jako na západní žánr. A také jej rozdílně vnímáme. Hledíme na horor spíš s humorným nadhledem. Jsme zvyklí na hořké černé komedie, ne na klasické vážné horory.

Nakolik vás ovlivnila tvorba například Juraje Herze?
Juraje Herze považuji za mistra hororu. V létě jsem měl i možnost u něj získat pracovní zkušenosti. Dělal jsem mu asistenta při natáčení Dívky a kouzelníka. Jeho díla Panna a netvor nebo Spalovač mrtvol pro mne zůstávají evergreeny a velkou inspirací.

Jak jste se dostal zrovna k hororu?
Jsem s ním spjatý od dětství. Vždycky mne fascinovaly všechny temné a záhadné věci. První knihy, které jsem četl se věnovaly záhadám a parapsychologii. Také mi hodně pomohlo, že tatínek měl videopůjčovnu. Horory, které se u nás objevily hned po revoluci skladoval i doma, takže jsem k nim měl téměř neomezený přístup.

Jaké jsou vaše oblíbené filmy?
Mezi ty nej určitě patří snímky Juraje Herze. Obdivuji Johna Carpentera, který natočil Věc. Nebo některé filmy italského režiséra Maria Bavy. V poslední době mě také zaujal horor Znamení ve zdi, který natočil Francouz Eric Valette. Podle mě se jedná o jeden z nejoriginálnějších filmů poslední doby. U nás se bohužel nehrál. A samozřejmě mám rád Vymítače ďábla od Williama Friedkina.

Setkal jste se s proslulým představitelem Drákuly Christopherem Leem. Jak na to vzpomínáte?
Byl to pro mne osudový zážitek, od maturity jsem o setkání s ním snil. Lee je totiž poslední hororová legenda, je ještě z generace natáčení Frankensteinů, Mumií, Drákulů, které všechny ztvárnil. Potkali jsme se v Karlových Varech, dočetl jsem se totiž v novinách, že tam má přijet. Sehnal jsem si číslo na manažerku, která se o něj během festivalu starala a ta mi setkání s Leem umožnila.

Jak na vás zapůsobil?
Dýchá z něj obrovská osobnost. A když mne pozdravil, tak jsem se nezmohl ani na slovo. Na konci mi popřál hodně štěstí ve filmařině. Na to setkání nikdy nezapomenu.

Jaké máte další plány? Neláká vás natočit celovečerní film?
Zatím se chci věnovat krátkým filmům. Myslím si, na rozdíl od jiných lidí, kteří chtějí nejdříve natočit celovečerák, že je lepší se déle věnovat krátkým snímkům a učit se na nich. Protože pokud člověk není geniální, tak může být film úplně rozmělněný. Chtěl bych se dostat do profesionálního štábu a tam se učit. A až se vypracuji, tak se uvidí. Zatím mám nějaké poznámky k dalšímu scénáři. Rád bych natočil něco drsnějšího a ze současnosti.

Jako studentovi se vám podařilo obsadit velké herecké osobnosti. Bylo to obtížné?
V Seanci hrají Pavel Nový, Klára Jandová, Zděněk Julina a Marie Durnová. S Pavlem se znám už dlouho a říkal jsem si, že Seance by mohla být hezká příležitost pro jeho návrat na plátno po dlouhé nemoci. Poslal jsem hercům scénář a oni do toho šli s velkým nasazením.

Jak se teď díváte na váš první film Bez dechu?
Mám k němu už trošku macešský vztah. Byla to prvotina a ne úplně ideální. Psal jsem jej už na střední škole. Zkoušel jsem si tak stylistické a dramaturgické prvky. Bez toho to nejde. Každopádně to byla velká zkušenost, která mě posunula dál.

Při Seanci jste prý měli i odbornici na magický jazyk…
U tohoto žánru si myslím, že je důležitý najít zdravý průsečík. Snažil jsem se vytvořit pomyslnou stylizaci mystického světa a raději jsme přizvali i konzultantku. Ta se do toho vrhla opravdu vášnivě, naprosto oddaně tomu věřila. Vždycky mi říkala, že něco málo v plánovaném obřadu změnila, aby jsme někoho doopravdy nevyvolali.

Je složité pro studenta natočit film?
Finančně velice. Ke konci natáčení Seance jsme to už brali tak, že co je nad pěti〜stovku, tak je nad naše možnosti. Myslím si ale, že výhoda natáčení nízkorozpočtového filmu je ve větším kamarádství štábu. A některá omezení ve filmařině vedou k větší kreativnosti.

Oba filmy se natáčely v Rosicích. Inspiruje vás rodné město?
Prostředí hledám vždy až po napsání scénáře. Rosice mi poskytují skvělé podmínky, takže pokud to půjde, chtěl bych zde natáčet i další věci.

Odkud čerpáte inspiraci?
U filmu Bez dechu jsem čerpal ze staré pohřební knihy. Četl jsem příběh o člověku, který upadl do komatu a vypadal, že je mrtvý, ale přitom všechno vnímal. Jeho příbuzní jej zaživa pohřbili. Nakonec ho zachránili vykradači hrobů, kteří tehdy kradli pohřbená těla pro lékařské účely. No a u filmu Seance, mi přišlo zajímavé téma vyvolávání duchů. Mám rád, když jsou filmy sevřené určitým prostředím. Takže základem zde byla tato spiritistická seance, která celý příběh ohraničuje.

Zabýváte se ve svých dílech mysticismem, černou magií. Věříte tomu?
Toto téma mne velice zajímá, už od malička. K filmům ale přistupuji s nadhledem. Těžko říct. Každému se stane několikrát za život něco zvláštního, že váhá, zda tomu může uvěřit. I při natáčení se pár takových věcí stalo, třeba když při pronášení magické formule spadl obraz. Asi bych chtěl věřit, ale racionalita má tendence vítězit.

Kromě Christophera Leea jste se setkal s další výraznou osobností, a to s hollywoodským scénáristou a režisérem Stephenem Weeksem, který se i podílel na Seanci. Jak k této spolupráci došlo?
Stephen Weeks, který teď hodně pobývá v České republice, mi pomáhal jako konzultant. Bylo skvělé, že někdo z éry velkých hororových režisérů je ochoten s námi spolupracovat. Weeks natočil Monster s Christopherem Leem a Peterem Cushingem, má na kontě také duchařský příběh Ghost Story, který točil v Indii a v osmdesátých letech pracoval i se Seanem Connerym na historické fantasy Sword of the Valiant. Jeho filmy u nás nejsou bohužel moc známé.

Jakou cestou by se měl u nás v budoucnu horor ubírat?
To je těžké předpovědět. Pravděpodobně si bude dál hledat nové cesty, jak stará témata pojmout originálně.V hororu je důležité, aby lidé neměli pocit, že podobný příběh už viděli, nebo dokonce dokázali odhadnout, kdy se leknou. Proto je potřeba, aby si tvůrci na diváky vymýšleli stále nové triky i postupy a současně jejich film neztrácel na umělecké hodnotě.

Kdo je Robin Kašpařík
- narodil se 11. ledna 1986 v Rosicích u Brna
- absolvoval filmovou režii na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně
- vloni zaujal filmem Bez dechu na festivalech Noc filmových nadějí a Brněnská šestnáctka, nedávno dokončil natáčení filmu Seance, který představí na letních festivalech a od září v kinech.

Autor: Veronika Zabadalová

29.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto. Nehoda.

Auto skončilo v řece. Nehoda uzavřela silnici mezi Bílovicemi a Adamovem

Hokejový souboj dvou brněnských univerzit. Ilustrační foto.
23

Na ledě ve společném dresu. Hokejový tým tří univerzit sbírá podporu

Jistota školky? Nově blízko domova. Brno zavede spádové oblasti

Brno – Každé ráno vyjíždí Martina Kratochvílová z brněnské Bystrce se svou čtyřletou dcerou. „Jelikož pracuji v centru, malou dávám do školky kousek od práce. Je to pro mě pohodlnější. Když skončím, dceru vyzvednu. Kdybych ji musela vyzvedávat v Bystrci, často bych to nestíhala," přiznala matka. Po zavedení takzvaných spádových oblastí, by Kratochvílová mohla mít s umístěním dcery v centru Brna problém. Při letošním zápise si rodiče sice mateřinku vyberou podle zaměření nebo kvality. Hlavním kritériem pro přijetí ale bude místo trvalého bydliště. Brno musí spádové oblasti zavést kvůli novele z ministerstva školství.

Jihomoravská ČSSD chce ve vedení strany Sobotku a Tejce

Brno – Jihomoravská ČSSD na sobotní krajské konferenci v Brně schválila nominaci premiéra Bohuslava Sobotky na předsedu strany a Jeronýma Tejce na prvního místopředsedu strany. Novinářům to řekl tajemník klubu ČSSD v krajském zastupitelstvu Petr Šikula. Jihomoravská ČSSD je první, která nominovala na statutárního místopředsedu někoho jiného než ministra vnitra Milana Chovance. Sobotka zatím získal podporu všude. Premiér preferuje Chovance a už dříve řekl, že k Tejcovi nemá důvěru.

Zmatení řidiči. V ulici u Mahenova divadla jezdí v protisměru

Brno – Troubením a nadávkami si vyřizovali účty řidiči, kteří se čelně setkali v brněnské ulici Za Divadlem. Před třemi dny se na polovině ulice blíže k Mahenovu divadlu, kde parkují desítky aut, změnil směr jízdy. Řidiči proto ulicí nově projedou jak ve směru od Malinovského náměstí, tak z Jezuitské ulice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies