Robert Křesťan: Oslavy silvestra? Zpívám s přáteli staré písně

Vánoce, silvestr, Nový rok. Toto období si Robert Křesťan nespojuje ani tak s oslavami jako spíš s hudbou. Také letos v předvánočním čase s kapelou Druhá tráva odehrál sérii vystoupení, která pokračuje tento víkend: v Brně na Musilce, na speciálním dvojkoncertě s moravskou houslitkou Jitkou Šuranskou a jazzovým slovensko-moldavským uskupením Pacora Trio.

Jaká příležitost vás s Jitkou Šuranskou a triem Pacora Trio svedla poprvé dohromady?

S Jitkou se dobře známe už od doby, kdy hrála v duu s Jirkou Plockem. A s kapelou Pacora Trio od jejího vzniku, protože její houslista Stano Palúch hrával nejen se spřízněným Teagrassem, ale přibližně dva roky i s námi, s Druhou trávou. Jsou to do jednoho špičkoví muzikanti, a když jsme se dověděli, že původní host, Katka García, nemůže kvůli zdravotním problémům přijet, první volba padla přirozeně na toto uskupení.

A nedělní dvojkoncert na Musilce? Jak jej pojmete?

Vše budeme vymýšlet až na místě. Jisté však je, že obě kapely mají svůj samostatný blok, a pokud se domluvíme, v závěru společně zahrajeme nějaké bluegrassové standardy.

S Druhou trávou na koncertě zahrajete také skladby z nedávno vydaného alba Pojďme se napít. To obsáhlo i písně ještě z dob Poutníků. Jaké to bylo, vracet se k tvorbě dávno minulé?

Nevracel jsem se k době, ale k písničkám, které jsem beztak chtěl nazpívat, takže to nebylo nic těžkého. Jen jsem si musel zvyknout na některé texty, které pocházejí z naprosto odlišných časů mého života.

Souvisí nějak vydání alba s obdobím bilancování, ohlížením se zpět?

Původně jsem chtěl znovu natočit písničky, které považuju za dobré, ale které se z různých důvodů neuchytily. Když jsem je začal hledat, skoro žádné jsem nenašel: buď nebyly dobré, nebo holt měly smůlu a stará nahrávka za to nemohla. Narazil jsem ovšem na několik, u nichž jsem pocítil touhu si je znovu zazpívat. Takže ne, nebilancoval jsem, snad jen trochu nostalgie mě obešlo.

Máte za sebou několikatýdenní podzimní turné po Spojených státech amerických. Kde všude jste koncertovali? A s jakými zážitky jste se vrátili?

Hráli jsme od východu na západ a od jihu k severu. Neboli od Severní Karolíny (na vynikajícím festivalu Mezinárodní bluegrassové asociace IMBA v Raleighu) po Kalifornii a od Texasu po Minnesotu.

Měli jste mezi koncerty čas na cestování, výlety či setkání s přáteli?

Pořád jsme seděli v autě. Na turistiku čas nebyl, na přátele po koncertech však ano.

Kdy se do USA chcete vrátit? Tedy se záměrem další koncertní šňůry?

Příští rok na podzim.

Období před Vánocemi jste měl s Druhou trávou zaplněné dlouhým výčtem vystoupení napříč Českou republikou. Neměnil byste třeba za čas strávený s rodinou? Případně za jiné radosti či starosti spojené s tímto svátečním obdobím?

Muzikanti prostě před Vánoci hrají, s tím nejde nic dělat, protože po Novém roce v lednu a v únoru je příležitostí málo. Rodina to chápe a je na to zvyklá. Navíc bych jí s přípravou stejně moc nepomohl…

Máte Vánoce rád?

Nemám je rád ze stejných důvodů jako spousta dalších lidí: komerční šílenství, umělý stres, přívaly reklam a tak dále. I když ta nechuť se s přibývajícími léty trochu otupuje, jsem tolerantnější. V dětství se pro mě Vánoce točily výhradně kolem dárků, a to navzdory úsilí rodiny přiřadit k nim i trochu původního křesťanského významu. Na Vánoce jsem dostal své první banjo, svoje první gramofonové desky nebo první gramofon.

A oslava Nového roku? Jaká pro vás letos bude?

Na Silvestra a Nový rok se každoročně scházíme se starými přáteli. Zpíváme staré písničky, pijeme víno a snažíme si nepřipouštět, že napřesrok budeme ještě starší přátelé.

Co důležitého vás s Druhou trávou čeká v roce 2014?

Vyjde nám první a asi taky poslední DVD, záznam z koncertu v Hranicích. A doufám, že nás čeká spousta koncertů. Ještě z jednoho důvodu bude příští rok význačný: bude to třicet let, co vedle sebe na pódiu stojíme s Lubošem Malinou.

A kromě hudby? Na co se těšíte? Čeho se obáváte?

Jsem od přírody skeptik, takže se na nic netěším. Ale i s obavami zacházím s odstupem.