Šlapaničtí herci parodují Limonádníka

„Vzcházíme logicky z kořenů, protože dnešní ochotníci jsou z hereckých rodin ve Šlapanicích. A stále děláme divadlo pro sebe a pro naše diváky,“ říká vedoucí souboru Helbich.

Historii i současnou tvorbu Šlapanického ochotnického divadla přibližuje další díl seriálu Deníku Rovnost Malá divadla jižní Moravy.

Generační obměna souboru je zřetelná například z inscenace Naši furianti z roku 2006. Titul vznikl v úpravě převzaté z Městského divadla Brno. „Hra má zajímavý historický kontext. V nezměněné verzi autora Ladislava Stroupežnického ji roku 1982 ve Šlapanicích sehrál Divadelní odbor Sokola Šlapanice jako poslední hru před rekonstrukcí jeviště v budově sokolovny,“ uvedl po premiéře bývalý šéf divadla Jaroslav Rektořík. Za zajímavou považoval právě změnu v obsazení inscenace. „Projevuje se zde posun hereckých rodinných garnitur. Například postavu dědečka Dubského hrál v roce 1982 dlouholetý člen souboru a také Pěveckého sdružení Šlapanice Jiří Přichystal, v roce 2006 hraje tutéž postavu jeho syn Jiří Přichystal,“ dodal Rektořík.

Novou tvář divadlo získalo koncem minulého století, kdy se do čela souboru dostali následovníci předcházející generace. Spolu se Zdeňkem Helbichem, který dlouhodobě působí v Městském divadle Brno, to byli Jiří Richter, Eva Míčová, sestry Karlíčkovy, Petr Hloušek, Jan Krčma, Aleš Vodička a další. „Jejich cílem bylo tvořit divadlo moderněji, s akcentem na muzikální prvky, na civilní projev a kvalitu hereckého projevu,“ uvádí v recenzi na Naše furianty Rektořík.

Stroupežnického Furiantům předcházely premiéry C. K. polní maršálek (2000), Limonádový Joe (2002), Byl jednou jeden drak (2002) a Cvoxxtory (2004), následoval Mazaný Filip (2008) a Vše pro firmu (2010). Z titulů určených dětem divadlo připravilo inscenace Zvířátka a loupežníci (2005) a pohádku Josefa Lady Byl jednou jeden drak (2002). „Snažíme se střídat divadlo pro mládež a dospělé s pohádkami. Vybíráme inscenace s živou hudbou písničkami z čistě praktického důvodu. Tento typ inscenací je pro amatérské herce výhodnější, nemusí držet napětí, respektive roli od začátku do konce,“ přibližuje dramaturgii Helbich a dodává: „Přes účinkování jsem se stal předsedou Šlapanického ochotnického divadla občanského sdružení a dnes již jen režíruji.“ Za zásadní v nových dějinách Šlapanického ochotnického divadla Helbich považuje parodii Limonádový Joe, což dokládá i jedna z recenzí. „Trojice Helbich Hloušek Richter se rozhodla převést toto dílo na divadelní jeviště ve Šlapanicích, kde opravdu existuje firma Kola Loka nealko nápoje, a vytvořila tak jakousi parodii na parodii. Výkony herců, choreografie, hudba, kostýmy, scéna, technika na všem bylo vidět, s jakým nadšením, zápalem, ale i kázní a zodpovědností k dílu všichni přistupovali.“

V současnosti v divadle působí pětadvacet členů ve věku od jednadvaceti do devětasedmdesáti let. Domovskou scénou ochotníků je divadelní sál šlapanické sokolovny, kde soubor zkouší i uvádí premiéry.

Člen šlapanického divadla Petr Hloušek říká:

Scénu vytváříme společně

Šlapanice /ROZHOVOR/ - Petr Hloušek spolupracuje se šlapanickými ochotníky přes dvacet let. Vystudoval grafiku a ilustraci na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, jeho jméno si mnozí spojí především s Městským divadlem Brno, kde se spolupodílel například na výtvarném pojetí inscenací Mary Poppins nebo Kráska a zvíře.

Odkdy v souboru působíte?
Od roku 1991 od představení C. K. polní maršálek, nepočítám-li, že jsem hrál v jedné pohádce už v roce 1984. A hned v roce 2001 jsem ztvárnil hlavní roli v Limonádníkovi.

Jaké „pozice“ ve Šlapanickém ochotnickém divadle zastáváte?
Většinou jsem chápán jako zpěvák, pak grafik, pak herec.

Na scénografii kterého z titulů, jež šlapanické divadlo dosud uvedlo, se vám pracovalo nejlépe?
Asi na inscenaci Naši furianti. Byla to nejkomplexnější, i když ne nejnáročnější scéna. Většinou to ale není moje práce. Scénu vymýšlíme společně a já jen dotahuji detaily.

Vzpomenete na svoji první výtvarnou spolupráci s divadlem?
Pro Šlapanické ochotnické divadlo jsem už na základní škole maloval pár plakátů, na střední jsem se zúčastnil akce Na hradbách Divadla na provázku. Mojí první opravdu velkou spoluprací byly projekce do Magical Broadway pro Městské divadlo Brno na přelomu roku 2005/2006.

Brzy bude v Brně uveden muzikál na ledě Popelka, pro který jste vytvořil scénu, projekce...
Je to skutečně světová produkce – obsazením i použitím technologií. Na ledě stojí hrad, je zde schodiště porostlé břečťanem... Projekce ukazují sice pohádkový svět, ale scéna je spíše reálně-fantaskní.

Co vás kromě scénografie zaměstnává ve volném čase, co vás baví?
V mém studiu pracujeme na klasické grafické úpravě, na střihu a postprodukci videa a na animacích. Ve volném čase mě baví zejména má rodina.