VYBERTE SI REGION

Šlapanská: Své brněnštiny využil Karel Höger v pohádkách

Brno - Divadelní historička a publicistka Eva Šlapanská, která v neděli oslavila 75. narozeniny, vzpomíná na významné brněnské osobnosti.

6.9.2010
SDÍLEJ:

V letech 1956 až 1985 vedla Eva Šlapanská Hudební studio na Janáčkově akademii múzických umění.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Vyrůstala v hudebnické rodině a to předurčilo její budoucnost. Eva Šlapanská, divadelní historička a publicistka, působila více než třicet let na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

„Starala jsem se o všechny začínající hudebníky, z nichž se později stali slavní a vážení umělci,“ říká brněnská rodačka, která v neděli oslavila pětasedmdesáté narozeniny.

K hudbě máte blízko od dětství. Ovlivnili vás rodiče?
Maminka byla klavíristka a tatínek hrál vedle svého povolání na klarinet. A já jsem jako hodná holčička hrála taky na klavír. Na koncerty a do divadla mě rodiče brali často, proto se mi toto prostředí stalo brzy blízkým a velmi jsem s ním srostla, stejně jako moje mladší sestra.

Na Janáčkovu akademii múzických umění jste nastoupila v roce 1956. Které okamžiky z tohoto období se vám dnes vybavují jako první?
První událost, kterou jsem měla na starosti, byl koncert k 65. narozeninám Ludvíka Kundery (otec spisovatele Milana Kundery a strýc nedávno zesnulého básníka Ludvíka Kundery, pozn. redakce). Ludvík Kundera často interpretoval Písně zimních nocí skladatele Vítězslava Nováka, který mu byl blízký. Měl rád také tvorbu Leoše Janáčka, byl znalcem jeho uměleckého odkazu. Ludvík Kundera byl nejen spoluzakladatelem a prvním rektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, ale také výjimečnou osobností. Jeho energie a pracovitost byla obdivuhodná.

Co přesně bylo náplní vaší práce?
Nastoupila jsem jako vedoucí hudebního studia. Byla to časově i psychicky náročná práce, ale moc krásná. Starala jsem se o začínající hudebníky, z nichž se později stali vážení umělci a profesoři. Měla jsem na starost přípravu jejich vystoupení a propagaci. Patřili k nim například dirigenti Petr Altrichter, Miloš Machek, pianista Jiří Skovajsa nebo světově proslulý pěvec Vilém Přibyl. A samozřejmě mnoho dalších.

Uplatnila jste se také jako dramaturgyně, když jste se podílela na přípravě odpoledních pořadů v brněnském knihkupectví Československý spisovatel, který sídlil v České ulici. Jaké pořady to byly?
Se spisovatelem Ludvíkem Štěpánem, který je měl na starosti, jsme pravidelně připravovali tři středy v měsíci. Byly to besedy s autory, vernisáže i samostatné kulturní pořady. Velmi jsem tehdy vítala možnost pozvat nejstarší žijící autory Kamilu Sojkovou, která své náměty čerpala ze zkušeností získaných působením na venkovských školách, a dále pak Františka Neužila. Ten se ve svém díle soustředil na historickou a společenskou problematiku i na texty pro děti a mládež.

Kdo z dalších spisovatelů na besedy chodil?
Jejich velkým příznivcem byl prozaik a básník Jaromír Tomeček, který svým vypravěčským uměním vždy okouzlil. Napsal pět desítek knih o přírodě, k níž měl niterný vztah. Znali jsme se dlouho a vždy si vyprávěli o novinkách v brněnské kultuře. Jaromír Tomeček byl velkým milovníkem hudby, zvláště si oblíbil Leoše Janáčka a Gustava Mahlera.

K blízkým přátelům Jaromíra Tomečka patřili básníci Oldřich Mikulášek a Jan Skácel.
Ano, a oba dokonce byli častými hosty autogramiád v Československém spisovateli. Až do posledních hodiny bývali Mikulášek se Skácelem obklopeni čtenáři. Janu Skácelovi jsem vždy připomínala jeho návštěvy s bratrem Petrem u rodičů, kteří bydleli na rohu Vodovy a tehdejší Moskevské, dnešní Skácelovy ulice. Jan Skácel chodil s knihou v ruce a jeho bratr, který maloval, nosil pod paží skicář. Janu Skácelovi se říkalo kníže soudobé české poezie, byl považován za posledního skutečného básníka. Ironií osudu bylo, že umřel 7. listopadu 1989 v den výročí Velké říjnové revoluce, která mu připravila nelehkou životní pouť – odešel deset dnů před sametovou revolucí, v jejíž příchod vždy věřil.

Z Králova Pole pocházel i Karel Höger. Jeho jste také znala?
Karel Höger byl o čtyři roky mladší než moje maminka. Na konzervatoř nastoupil v roce 1928 a ukončil ji za pouhé dva roky. Mamince vždy říkal Mařenko Kocmanová, tak, jak na ni volali s bratrem Rudolfem při svých dětských hrách na královopolském Mojmíráku (Mojmírovo náměstí, pozn. redakce). Později začali bratři Högerové hrát sami v kuželně jedné královopolské restaurace a na jejich představení chodili i herci z ochotnického divadla Bratrství, jehož členy se brzy stali i oni.

Nestudoval Karel Höger také pedagogiku?
Absolvoval Učitelský ústav v Brně a pak dva roky vyučoval na obecné škole. Nejprve v Lomnici u Tišnova, později v Židenicích. Odtud si Höger odnesl zkušenosti, které později využíval jako nezapomenutelný interpret pohádek. Ať už to byl Ladův Kocour Mikeš, Čapkovy Pejsek a kočička, Čtvrtkův Rumcajs nebo jeho osobité podání Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky, kde využíval své brněnštiny a moravského nářečí.

A jeho herecké role v brněnském národním divadle?
Profesionálně se Karel Höger začal herectví věnovat v roce 1932, kdy se stal členem tehdejšího Zemského divadla v Brně. Za osm let svého prvního angažmá vytvořil asi 120 rolí, jeho kolegy byli již vyzrálí herci Josef Skřivan, Ema Pechová, Otta Čermák, Zdeňka Gräfová a další. Odborná kritika oceňovala hlavně jeho smysl pro poezii i pro psychické rozpory dospívající chlapecké duše, a to zvláště v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Rostandově Orlíku a Šrámkově Létě.

Právě Emu Pechovou po odchodu z divadla zastoupila Jarmila Kurandová, divákům známá především jako představitelka Babičky ve filmu Antonína Moskalyka. S ní jste se také setkala?
Jarmila Kurandová vyučovala na Janáčkově akademii múzických umění jevištní mluvu. Jednou si své svěřence přišla poslechnout i do Dělnického domu v Juliánově, kde tenkrát našlo operní studio JAMU přístřeší. Zastavovala se za mnou vždy, když učila. Asi měsíc před tím, než umřela, mi telefonovala a ptala se, jaké jsou novinky na škole. Slíbila jsem, že ji přijdu navštívit, avšak už k tomu bohužel nedošlo. Pak mi to samozřejmě bylo líto. Ale to už tak bývá, že si někdy neuvědomujeme, čemu bychom měli dát v životě přednost.

Kdo je EVA ŠLAPANSKÁ
narodila se 5. září 1935 v Brně
publicistka a divadelní historička
vystudovala obchodní akademii v Brně, v letech 1956 až 1985 pracovala jako vedoucí Hudebního studia na Janáčkově akademii múzických umění
autorka scénářů k televizním pořadům Hudební mládí; rozhlasová redaktorka; autorka monografie Karel Höger, knihy Jak jsem je znala a vícesvazkového cyklu publikací Jubilanti činohry Národního divadla Brno
v roce 2009 získala Cenu města Brna za žurnalistiku a publicistiku s přesahem do literární činnosti
VZPOMÍNÁNÍ POD TRÁMEM: povídání s Evou Šlapanskou a Jaroslavem Tučkem, 9. září 2010 v 17.00 hod., Mahenův památník, Mahenova ul. v Brně

Autor: Markéta Stulírová

6.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Novoroční ohňostroj nad hradem Brňané neuvidí. Město akci zrušilo

Brno /ANKETA/ – Novoroční obloha nad Špilberkem rozzářená ohňostrojem Brňany na přelomu roku nečeká. Město ohňostroj zrušilo.

Nebezpečná ulice. Povolenou třicítku řidiči v Kuřimi překračují, stěžují si lidé

Kuřim – Při vjezdu do kuřimské ulice Pod Vinohrady upozorňuje dopravní značka, že povolená rychlost je nanejvýš třicet kilometrů v hodině. Jak ale ukázalo nedávné měření policistů, řidiči ji výrazně překračují. Rekordman tam jel víc než sedmdesátikilometrovou rychlostí.

Brněnský kouč Habanec věří své koncepci: Jsme dole, ale o záchranu hrát nebudeme

Brno – Po šestém utkání za sebou bez vítězství klesli na čtrnácté místo, pouze čtyři body nad předposlední Jihlavu. Ale fotbalisté Zbrojovky, ani jejich trenér si existenční starosti v první lize nepřipouštějí. „Jsme kousek od sestupového místa, ale Zbrojovka o záchranu hrát nebude," odvětil brněnský kouč Svatopluk Habanec.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies