Co jste si pro posluchače brněnského koncertu připravil?
V Brně vystoupíme s úplně novým programem. Nejenže zazní nové písničky z poslední desky, ale vizuálně nová bude také scéna. Doplní ji promítací plátno. Máme nové video, nový klip, k písním máme připravené scénky. Zajímavostí jsou také některé starší klipy, takže lidé mohou porovnat, jak jsme se za těch patnáct let změnili.

Vystoupíte spolu s vaší doprovodnou kapelou Zlatí paroháči. Jak dlouho už spolu hrajte?
To už je dlouho, asi takových patnáct nebo dvacet let. Kapelu tvoří basový kytarista a kapelník v jedné osobě Karel Jaksch. Ten se stará nejen o to, aby kapela fungovala po programové, organizační stránce, ale zajišťuje i náš vozový park. Pak je zde bubeník Pavel Geisler. Doprovodnou kytaru hraje František Kasl, který chystá písně na desky. Richard Procházka je sólovým kytaristou, Martin Kreč je pan profesor na konzervatoři. Máme také tři zpěvačky.

Zlatí paroháči, to je dost netradiční jméno pro kapelu. Jak název vznikl?
Dělal jsem program s Pepou Náhlovským, který říkal, že když Smolík, tak paroháč. Název se docela ujal. Navíc doktor Plzák vždycky tvrdil, že parohy jsou ta nejkrásnější trofej, kterou může člověk najít v lese. Tak proto Zlatí paroháči.

V Brně zahrajete na hradě Špilberk. Už jste zde vystupoval?
Na hradě jsem ještě nikdy nekoncertoval, takže ani na Špilberku v Brně. Moc se na to těším.

Zmínil jste své nejnovější album Já za tebou dál budu stát. Čím je jiné od těch předchozích?
Písničku Já za tebou dál budu stát mi napsal kamarád, kterému zemřel blízký člověk na rakovinu. Původně jsme ji chtěli dát na vánoční album, ale to by nemělo být smutné, takže nakonec jsem ji tam nezařadil a dala jméno mé nejnovější desce. Jejímu textu zcela rozumím, maminka totiž před lety onemocněla rakovinou slinivky břišní. Lékaři řekli, že se máme připravit na nejhorší, takže pro mne je ta píseň velmi hluboká a osobní.

A když se vrátíme zpět k otázce…
Skladbou se nové album určitě neliší. Deska je opět o životě, o strastech i radostech. Zvláštní je, že mívám docela špatné kritiky, ale zároveň už po dvou měsících mám prodej na Zlatou desku. Mám k lidem blíž než nějaký akademik nebo kdo interprety hodnotí. Mí posluchači mi prostě rozumí.

Už víte, kdy se do Brna znovu vrátíte?
Buď v listopadu, nebo v prosinci, kdy budeme mít pravděpodobně v Rubínu vánoční koncert. Do Brna jezdím velmi rád, měl jsem zde svou lásku. Bydlela v Černovicích, takže město znám docela podrobně. Mám zde taky kamarády, kteří se mnou sloužili na vojně v Českých Budějovicích.

Letos to bude pětatřicet let, kdy jste začal svou hudební kariéru. Co se za ta léta změnilo?
To už je pětatřicet let? Profesionálně jsem začal zpívat až v roce 1987 a vlastně se měnila akorát moje podpora v médiích. Teď jsem trochu bilancoval a spočítal jsem, že od roku 1987 jsem byl asi šestatřicetkrát v televizi, což za pětadvacet let profesionální kariéry není moc. Návštěvnost na koncertech přesto pozvolna pořád stoupala.

Každý rok vydáváte nové album. Připravujete novou desku i na letošní rok?
Ano. Už máme asi čtyři nebo pět věcí. Ještě nevím, jak se bude jmenovat, ale podílejí se na něm osvědčení muzikanti jako Zdeněk Barták, Roman Šandor nebo Jiří Zmožek.

S Jiřím Zmožkem jste dlouhá léta úzce spolupracoval. Teď je to spíše ojedinělé. Proč?
Spíš se teď vídám s jeho synem Marcelem. Jiří totiž žije v Bratislavě, takže s ním jsem v kontaktu spíše přes email. Když přijede, tak se věnuje především rodině. Víc se stýkám s jeho synem. Ten písně textuje, Jiří dělá hudbu.