VYBERTE SI REGION

Sněhurka, obří trpaslíci a fascinující macech

Brno - Městské divadlo Brno uvádí od prosince na své Hudební scéně původní český muzikál na motivy známé pohádky bratří Grimmů.

5.1.2009
SDÍLEJ:

Sněhurka Radka Coufalová.Foto: Jef Kratochvil

Sáhnout na roky prověřenou klasiku a přetvořit ji v novodobou moderní látku, to pokaždé vyžaduje dost odvahy. Tím spíš, jde-li o notoricky známou pohádku, na které vyrostlo už několik generací dětí. A k tomu ještě musíte mít na paměti, že dětský divák je ten nejkritičtější a svými reakcemi dává nekompromisně najevo, co ho zaujalo a u čeho se naopak nudí.

S tím vším si však dokázal poradit čtyřčlenný tým Městského divadla Brno ve složení Karel Cón (hudba), Stano Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán (libreto), který v prosincové premiéře uvedl na Hudební scéně osobitou verzi pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků. U obou známých herců ze souboru divadla šlo přitom o autorský debut, pro Stana Slováka navíc teprve o druhou profesionální režii.

Při úpravě textu do podoby „bláznivé muzikálové pohádky pro celou rodinu“ se kvartet tvůrců inspiroval jak klasikou od bratří Grimmů, tak i proslulou animovanou verzí Walta Disneyho. Základní příběh včetně šťastného konce autoři zachovali, ale navíc ho okořenili pár novinkami.
Tou nejzásadnější je obsazení klíčové role Macechy mužem. Tvůrce k tomu údajně vedla úvaha, že „tak zlá a krutá osoba by nemohla být žena“.

Riskantní tah jim vyšel z velké části díky výbornému ztvárnění Jana Apolenáře, který tak po Sebastianu von Steinbergovi v Pekle přidává do svého rejstříku rolí další pokřivený charakter. Po počáteční lehce transvestitní šarži Apolenář postavu bravurně rozehrává. Dovede být sebestředně spokojený, úlisně milý i krutě necitelný. To všechno navíc s neskrývaným zaujetím. A jakoby mimochodem k tomu přidává spolehlivě odzpívané náročné party a po celou dobu i obdivuhodnou jistotu a eleganci při chůzi na podpatcích!

Až fascinujícím způsobem ztělesněné zlo tak vlastně v celém příběhu trochu upozaďuje hlavní postavu a jedinou ženskou energii na scéně – Sněhurku. A to i přesto, že její postava v podání Radky Coufalové postupně vykonává všechny činnosti tak, jak je známe z pohádky: uklízí trpaslíkům chaloupku, chystá jim snídaně, usíná a zase ožívá, nachází štěstí v náručí prince…

Kontakt s dětským publikem tak nejsnáze navazují trpaslíci Prófa, Kejchal, Dřímal, Rejpal, Stydlín, Štístko a Šmudla, kterým v tom kromě vtipných dialogů pomáhají chytlavé melodie, energií nabité choreografie i nevšední nástupy přes orchestřiště. A po tom, co vám to ve své úvodní písničce sami vysvětlí, nebudete už ani tápat, proč navenek vypadají spíš jako obři (trpaslíci, kteří kdysi sloužili na zámku, Macecha zaklela do obrovských chlapů a ti se od té doby schovávají v lesích, neboť se stydí za svou novou podobu). A i když jsou jim teď postýlky trochu malé, atributy trpasličího chování, jako třeba kutání v dolech, jim zůstaly.

Po hudební stránce využívá inscenace všech možných žánrů, které rytmem korespondují s dějem (marš, samba, blues, valčík). V jednom místě zaznívá i trpasličí vícehlasný chór ve formě „a capella“, která měla být podle prvotního záměru náplní celého díla. Nakonec ale tvůrci asi správně odhadli, že vytvořit původní český muzikál (zamýšlený název byl Sněhurka a „sedmtet“) bez živé hudby by nebylo pro děti to pravé.

Pohádková snovost a přitom účelnost zdobí scénu vytvořenou Jaroslavem Milfajtem, který nápaditě ztvárnil jak královský zámek s malebnými věžičkami, tak i dřevěnou chaloupku trpaslíků, strašidelný les s oživlými lesními plody a komnatu macechy se zpívajícím kouzelným zrcadlem. K dotvoření vnitřních i venkovních reálií si přitom šikovně pomohl technickými vymoženostmi, které Hudební scéna nabízí (točna, výsuvné jeviště, propadlo).

V autorské dílně Městského divadla tak vznikl jednoduše podaný příběh s přívlastky hravý, laskavý, humorný, bláznivý. Pokud si tvůrci na začátku vytyčili za cíl zaujmout malé i velké, povedlo se jim to.

Potvrzují to hlavně reakce dětí, které při představení chvílemi nahlas komentují děj nebo si pobrukují písničky. Pokud tedy nebudete v současných mrazivých dnech vědět, jak svoje ratolesti zabavit, vezměte je do divadla. V sedmi se to totiž táhne líp.

Autor: Lenka Suchá

5.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Brno zavedlo strážníky kvůli útěku úředníků. Dnes už je to 150 let

Brno - Jeden zlatý denně a služební uniforma k tomu. Výdělek, za který bylo možné koupit například půl kila masa, nabízelo v roce 1866 vedení města zájemcům o práci strážníka. Městská policie v Brně si letos připomíná 150 let od svého založení. Historii svého zaměstnání přiblíží i na speciální retroakci.

AKTUALIZOVÁNO
Město a Brněnské komunikace v pondělí slavnostně otevřely nový parkovací dům. Své místo v něm najde 361 aut a deset motorek. V nejvyšším patře budovy zaparkují i auta na plyn.

Brno otevřelo pátý parkovací dům. Řidiči od úterý zaparkují v Panenské ulici

Brno /FOTOGALERIE/ – Na dvacet z osmaosmdesáti volných míst narazí řidiči v parkovacím domě v Kopečné ulici. Okolo 220 míst z téměř čtyř set bylo v pondělí přes den volných v podzemních garážích pod Janáčkovým divadlem. I když parkovací domy nejsou plně využité, Brno v pondělí otevřelo další. V Panenské ulici. Řidiči tam najdou 361 míst. „Deset je i pro motorkáře. Stavba vyšla na 243 milionů korun," vyčíslil náměstek primátora Richard Mrázek.

Muž čelí obžalobě z braní rukojmí a vydírání. Jsou to fantasmagorie, říká

Brno – Podle jedné strany škrcení retardovaného bratra a výhrůžky sestře, podle druhé strany zákeřné fantasmagorie duševně postižených sourozenců. V úterý začal soud s mužem, jehož obžaloba viní z braní rukojmí a vydírání.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies