VYBERTE SI REGION

Sochař Medek: Pocit přijde, až když je socha hotová

Brno - (ROZHOVOR) Sochař Tomáš Medek vyhrál v konkurenci více než šesti stovek evropských umělců sochařskou soutěž Art is Steel ve francouzské Remeši. Letos na podzim navíc brněnské Malinovského náměstí ozdobí jeho pocta Edisonovi, čtyři do sebe zaklíněné nerezové žárovky.

9.7.2008
SDÍLEJ:
Fotogalerie
7 fotografií
Sochař Tomáš Medek.

Sochař Tomáš Medek.Foto: DENÍK/Ondřej Surý

Proč jste se rozhodl se do soutěže v Remeši přihlásit?
Kdysi jsem se účastnil soutěží, které nakonec nedopadly dobře, organizátoři je zrušili, takže jsem z toho neměl moc dobrý pocit a zařekl jsem se, že se soutěží už účastnit nebudu. Tahle soutěž ale byla jiná. Napsalo mi mnoho kamarádů, že se koná Art is Steel a že je to přesně pro mě. Připravil jsem vizualizace a poslal je do Francie.

Jak soutěž Art is Steel probíhala?
Vyhlášená byla v létě před dvěma lety. Za půl roku vybrali organizátoři dvacet projektů z šesti set padesáti přihlášených, vypracoval jsem model z překližky v měřítku 1:10 a udělal technickou dokumentaci. Komise nás vybrala tři. Dva Francouze a mě. V katalogu je ale už všech dvacet vybraných projektů.

Co váš Uroboros, had požírající vlastní ocas, symbolizuje?
Je to mytologické nekonečno, uzavřený kruh, síla. Dřív jsem se zabýval spirálami, tohle je vlastně jen logické vyústění, finální verze. Na spirálách ale pracuji dál.

Kolos váží sedm tun. Jak se staví taková socha?
Technicky to bylo docela složité. Spolupracoval jsem se statiky, kteří museli připravit realizační plány. Původně jsme chtěli odlévat u nás, ale kvůli průtahům jsme nakonec sochu vyrobili přímo ve Francii. Výrobní plány jsme ale museli měnit, aby byla výroba rychlejší a jednodušší. Navrhoval jsem, že uděláme dvě půlky, nakonec jsme ale skládali do sebe jednotlivé části a potom ještě dvě půlky na místě při kompletaci. Kompletace byla složitější než výroba. Sochu dávaly dohromady jeřáby. Má devadesát obručí na každé straně, takže dohromady jich je sto osmdesát. A to už je docela náročná práce.

Je na západě běžné, že průmyslové firmy takhle spolupracují se sochaři?
Pro mě je to první taková velká realizace v zahraničí. Firma chtěla udělat ocelovou sochu ke svému novému sídli a chtěla dát příležitost umělcům z Evropy. Razí teorii, že jim se teď daří, tak proč by nepodpořili sochaře, když jim to navíc udělá reklamu. Byli jen hodně překvapení z velkého počtu přihlášených projektů.

Jak moc se při takové práci ohlížíte na prostor, ve kterém bude socha stát?
Firma vypsala soutěž v době, kdy budovu teprve stavěla. Měl jsem k dispozici jen vizualizaci. Netušil jsem třeba, že kolem budovy je plot. Obvykle ale chci vidět prostor, do kterého tvořím. Sochy vypadá samozřejmě jinak v interiéru a když ji pak vynesete ven, funguje jinak. Je problém odhadnout správné měřítko, sochy pohlcují prostor kolem sebe, neměly by ale vyčnívat, pokud to není záměr.

Kromě Urobora v Remeši teď žijete Edisonem. Proč jste se nakonec rozhodl udělat sochu jako čtyři žárovky a ne sochu Edisona – osobnosti?
Edison je se žárovkou spojený. Moje první návrhy ale byly o tom, že ztvárním Edisona uprostřed žárovky, místo vlákna. Pak jsem od toho upustil. Původní staré žárovky mají nahoře kapku, jak se z nich vysává vzduch. To mají dnešní žárovky také, ale v závitu. Dvě žárovky v mé soše jsou staré a dvě nové.

Jaký je to pocit, mít sochu v centru Brna, kde ji denně uvidí tisíce lidí?
Pocit se dostaví, až bude socha hotová, podle toho, jak bude sedět v prostoru.

Pracujete s kovem i se dřevem. Jak o těch materiálech přemýšlíte?
Jde o to, co chcete říct a kam to chcete umístit. Moje socha ve firmě La Chema je nerezová, protože je to drsné prostředí. Po pěti letech je ta socha stejná, jako při odhalení, je to jednoduché na údržbu, pokud dodržíte technologické postupy, aby kov nezrezivěl.

A dřevo?
Jsem vyučený modelář a se dřevem mám dobrou zkušenost. Jen dub ale dokáže odolávat povětrnostním podmínkám. Byl jsem ale teď mile překvapený, že moje dřevěná socha, kterou jsem dělal v Boskovicích na sympoziu a která je pořád na hradbách boskovického hradu, je po patnácti letech jenom šedá, ale není zničená.

Autor: Klára Kubíčková

9.7.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies