VYBERTE SI REGION

Stašová si zahrála v novém filmu: Za tragédii Lídy Baarové může i její matka

Brno /ROZHOVOR/ – Vlastní nevydařená kariéra operetní zpěvačky a ctižádost vložená do hereckého talentu dcery. Tak pojala charakter Lídy Babkové, matky herečky Lídy Baarové, Simona Stašová v nejnovějším filmu Filipa Renče. Při natáčení se dostala i na některá slavná místa v Brně. Pod výstižným názvem Lída Baarová vstoupil snímek do kin 21. ledna a od premiéry jej vidělo už dvě stě šedesát tisíc diváků.

11.2.2016
SDÍLEJ:

Herečka Simona Stašová s režisérem Filipem Renčem.Foto: Jef Kratochvil

Jaká podle vás byla matka Lídy Baarové?
Žena velmi ctižádostivá, až posedlá kariérou a leskem světa umělců. Okouzlená slávou. Pozlátko a peníze, být někým, být výš než ostatní, pyšná, hrdá a hloupá, to z ní cítím. Sama ztratila své sny operetní zpěvačky, jelikož jí to manžel zakázal a chtěl, aby se věnovala doma dcerám. Jakmile zjistila, že starší dcera Lída má herecký talent, veškerá hořkost z vlastní zpackané kariéry se proměnila v ctižádost za dceru. Ty mi splníš můj nepodařený sen! Takže za tragédii Lídy Baarové může i její matka Lída Babková.

Jak se vy díváte na život Lídy Baarové? Šlo o nešťastnou shodu náhod či si za svůj osud mohla sama?
Musela vědět, co se kolem ní děje. Žila mezi umělci a ti se vždycky o politiku starali, vždycky na ni měli názor a sledovali dění kolem. Lída Baarová si chtěla dát clonu na oči, zacpat si uši, být hluchá k radám, které jí dávali dobří lidé a slepá k tomu, co se mezi lidmi děje. Chtěla být slavná za každou cenu. Za každou cenu být slavnější než Adina Mandlová, než Nataša Gollová, které byly mnohem lepšími herečkami, než ona sama, ale ona jim chtěla takzvaně „vytřít zrak". A bohužel ji v tom podporovala i její vlastní matka. Myslím, že určitá omezenost jí provázela celý život, že nikdy do hloubky nepochopila, čím se vlastně provinila. A pokud se na konci života ptá, zda milovat zločince je zločin, tak já odpovídám: Ano, je to zločin.

Jak jste se na roli připravovala?
Přečetla jsem několik knih, šest memoárů Lídy Baarové napsaných různými autory, paměti Adiny Mandlové, dívala jsem se na různé dokumenty. Poseděli jsme také s Filipem Renčem u nejednoho kafe, abychom si ujasnili, kam chceme postavu dovést, jak jí uchopit. Byl to pro mě příjemný čas, nebyl ztracený.

Film se loni na jaře natáčel i na několika místech v Brně spjatých s historií. Čím pro vás byla specifická?
Je to možná ostuda, ale poprvé jsem navštívila vilu Tugendhat. Samozřejmě, že mezi natáčením jsme požádali my herci i režisér Renč o prohlídku celé této vily. To, co mě nejvíce zaujalo, byl velikánský prostor haly, jejíž okna, která byla vlastně obrovskou stěnou, bylo možné zcela spustit do podlahy. To splynutí interiéru s přírodou v zahradě bylo neuvěřitelně krásné. Vila má také neskutečnou historii, kde člověka až mrazí. Na podzim roku 1939 ji zabavilo gestapo, v roce 1945 zabrala vilu Rudá armáda a v roce 1992 přesně 26. srpna byla tady ve vile Tugendhat podepsána dohoda o rozdělení Československa. I přes tu všechnu nádheru tam člověku naskakovala husí kůže.

V Brně jste v minulosti natočila už několik filmů, často sem jezdíte hostovat s divadlem. Jaký máte k Brnu vztah?
Nejen k mému Brnéčku, ale vůbec k Moravě mám veliký vztah. Z Moravy pochází můj táta a celý život na Moravě žije. Ve Vrbně pod Pradědem jsme měli chalupu, které jsme říkali Stasholm. Prostě Morava je moje země! A v mém milovaném Brnéčku mám spoustu velmi blízkých přátel, včetně režiséra Zdeňka Kaloče, se kterým mě poutá letité přátelství a kterému jsem za mnohé vděčná. A ještě jedna fantastická věc: pokaždé, když s Filipem Renčem něco natočíme v Brně, tak o to má zájem i svět. Takhle jsme získali cenu v San Franciscu, v jihokorejském Soulu a čtyři nominace na festivalu v Monte Carlu. Všude tam jsme se s našimi brněnskými filmy podívali. Je to prostě z Brna do světa. (smích)

Simona StašováPřekvapily vás vesměs negativní kritiky na film Lída Baarová?
Pavel Kříž, který hraje skvěle Adolfa Hitlera, to pojmenoval naprosto přesně. Zapamatovala jsem si jeho slova, která mi mluví z duše: Překvapilo mě, jak nepatrný mají v Česku kritici vliv na diváka. Zdá se, že lidé názory kritiků naprosto ignorují, a to je zvláštní fenomén. Pokud napíše kritik zdrcující recenzi v Kanadě, třeba na premiéru divadelní hry, může to být pro produkci polibek smrti. V České republice to neznamená vůbec nic. Bylo by zajímavé zjistit, proč tomu tak je. A taky by mě zajímalo, pro koho ti lidé vlastně píší, když jsou divákům lhostejní? Pro tvůrce? Nebo sami pro sebe? Fundovaná kritika je důležitá a může pomoct, ale filmaři bez ní mohou tvořit dál. Ovšem kritik je na tvůrcích totálně závislý. Pokud nic nevznikne, je bez práce. My tedy bez nich existovat můžeme, ale oni bez nás ne. Taková nerovnováha je samozřejmě špatná, a to v čemkoli.

S režisérem Filipem Renčem jste v minulosti natočila už i filmovou komedii Román pro ženy či televizní filmy Sebemilenec a Zrozen bez porodu. Čím jste si spolu tolik padli do noty?
Jsem vždycky potěšená, když zazvoní telefon a na druhé straně je Filip. Pokaždé si totiž vybere ke zfilmování takovou látku a takový příběh, který mě nikdy nenechá klidnou. Vždycky je tam nějaký dráp, něco zajímavého, něco provokujícího, něco nevšedního, něco milého. Filip vždycky vzbudí vášně a emoce a jeho práce nikdy není nuda. To je přesně to, co mě zajímá a proč mu nikdy neodmítnu.

Máme i podobný pohled na svět?
Ano. Čteme stejné knihy, máme stejné kamarády a smějeme se stejným životním situacím. Oba umíme být nad věcí, nad nenávistí, žárlivostí, malostí a ubohostí, protože si troufnu říct, že jsme oba kumštýři, kteří svojí práci milují.

Jak moc je pro vás osobnost režiséra důležitá?
Velmi. Musíme si myšlenkově sedět a mít na věc stejný názor. Na to, jak uchopit látku, moji roli, jinak by to nemělo žádnou cenu a bylo by to jen trápení. Samozřejmě si vždycky přečtu scénář, a i když se mi líbí, ale s režisérem si neporozumíme, raději se omluvím a přenechám roli své kolegyni. Stalo se to mockrát. Ve filmu se musíte dát zcela do rukou režiséra, kameramana, střihače, a ovlivnit můžete jen to, co sama přinesete před kameru. Proto je pro mě tak důležité porozumění s režisérem, aby nic nebyla náhoda.

Platí to i na divadle?
Tam je to něco jiného, v divadle to záleží především na mně. Jsem divadelní herečka, tam je moje síla a moje místo. To je můj svět! Na divadelních prknech jsem vyrostla a tam se cítím jak ryba ve vodě. Divadelní texty si sama dlouho vybírám a třeba rok, dva, hledám ten nejpěknější text, spolupracuji s překladateli a společně hledáme tu polohu tragikomedie, kterou od dobré divadelní hry vždycky vyžaduji. Vyberu si ty nejlepší partnery a společně pak přemýšlíme, který z vynikajících režisérů by byl pro tento text nejlepší a společně pak vybereme výtvarníka inscenace. Takže celek můžu velmi ovlivnit.

Co pracovního vás teď čeká?
Mám pár nabídek, které právě zvažuji. Ale jsem hlavně divadelní herečka a brázdím Čechy, Moravu, Slovensko, někdy i Vídeň. To je můj způsob života. Miluji tenhle kočovný život! Diváci na mě chodí a já je v žádném případě nechci zklamat. Proto si dál vybírám krásné hluboké tragikomické hry, aby se něco dozvěděli, ale aby se hlavně i zachechtali. To je to nejdůležitější. Vyvážím radost a smích a dobrou náladu. To je moje povolání, to je můj úkol tady na tom světě.

Autor: Lenka Suchá

11.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Online rozhovor: kandidát do senátu Jiří Ventruba odpovídá na dotazy čtenářů

Brno – Jiří Ventruba kandiduje za občanské demokraty do senátu v obvodu Brno-město číslo pětapadesát. Na souboj tak vyzve dosavadního sociálnědemokra­tického senátora Jana Žaloudíka. Kdo bude novým zástupcem v horní komoře parlamentu, rozhodnou voliči sedmého a osmého října.

Graffiti ve městě? Můžou zkrášlovat i lákat. V Komíně připomínají známé umělce

Brno - S nelegálním graffiti vede Brno nekonečný boj. Poslední dobou se však ukazuje, že schopnosti sprejerů lze využít i pozitivně. V minulých týdnech hlasovali obyvatelé Židenic o výtvarném řešení zdi u supermarketu na Staré osadě. Vybírali z pěti motivů. Vítězný návrh autora Jana Grumla se na zdi objeví do měsíce.

Mám velkou ránu, musím to využít, hlásí útočník Komety Dočekal

Brno – Šlape na paty hvězdám. V týmové produktivitě hokejové Komety se forvard Martin Dočekal dotáhl bodově na Martina Erata a Marka Kvapila. V sedmi duelech posbíral osm bodů za čtyři góly a čtyři asistence. Dvě trefy a jednu přihrávku zaznamenal v utkání proti Litvínovu a výrazně se podílel na úterní výhře 7:1. „Důležité jsou hlavně tři body," povídal skromně urostlý útočník.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies