VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Steiner Gruppe vystavuje

Brno (FOTOGALERIE) - V Caffé Minor zahájila výstavu skupina fotografů vystupující pod názvem Steiner Gruppe. Dva z autorů, Roman Franc a Vojtěch V. Sláma, o své tvorbě říkají: Snažíme se ubránit vypočítavosti v umění.

11.11.2008
SDÍLEJ:

Steiner Gruppe vystavuje - Roman FrancFoto: Roman Franc

Jak vznikla Steiner Gruppe?
Vojtěch: Náhodně. Pár kamarádů se začalo scházet v kavárně, aby společně diskutovali nad tím, co tvoří – tak, jak to fungovalo ve 30. letech a jak to dnes lidé už nedělají. A tak jsem stanovil středu jako den tohoto setkávání.

Ty jsi tedy zakladatel skupiny?
Vojtěch: Bude to znít neskromně, ale asi ano.

Jak je to dlouho?
Vojtěch: Začalo to před sedmi lety právě v kavárně Steiner v ulici Gorkého. A když jsme si řekli, že uděláme první výstavu, tak jsme tento název použili i jako jméno skupiny. A nejen proto, že se tak jmenovala kavárna, ale že její název vznikl podle architekta Steinera, který tehdy byl posledním žijícím funkcionalistou na světě. A to nám bylo samozřejmě také blízké.

Kolik lidí do skupiny patří?
Vojtěch: To je vlastně na naší skupině důležité, nemá stálý počet členů. Je otevřená a neustále plovoucí a s každým projektem se přidávají či odpadávají noví lidé. Na naší první výstavě, kterou jsme dělali právě v Caffé Steiner a o Caffé Steiner, nás bylo devět. Teď je nás deset, členové se však měnili. Od první výstavy vystavují jen tři stejní lidé: já, Jiří Zykmund a Jiří Víšek.

Jiří Víšek fotografii vyučuje a je mnohem starší než vy…
Vojtěch: Ano, byl to můj profesor na střední škole a všichni ho vnímáme jako člověka, který ovlivnil naše další směřování. Je pro nás čest, že v tom s námi jede od začátku.

Jako skupina jste si určili jistá, i když volná pravidla. Co počet členů?
Vojtěch: Chtěli jsme, aby to bylo na rozdíl od jiných spolků volné. Samozřejmě nám člověk musí padnout do oka, ale nejde o to, jestli budeme čtyři nebo nás bude dvacet. Caffé Steiner je jen značka, kterou lze volně používat.

Byl jsi na první výstavě členem skupiny už i ty, Romane?
Roman: Ne, já jsem tehdy vernisáži jen přihlížel.

Jako téma této druhé výstavy jste si vybrali kávu…
Roman: Ano, a každý z nás to pojal jinak. Jsou tam fotky skoro až surrealistické, ale i autorské vtípky.

Mezi touto a vaší předchozí výstavou uplynuly dva roky, proč jste čekali tak dlouho?
Roman: Protože je taková doba. Nejsme schopni nic víc vyprodukovat.

Nic víc než jednu „dobrou“ fotku za dva roky?

Roman: To samozřejmě ano, ale myslím pro účel skupiny. Je to i o tom, že se chceme bavit, nejsou to zcela seriózní věci. Téměř každý z nás má i jiné výstavy.

Co vám to přináší?
Vojtěch: Vyzkoušeli jsme si, že je hrozně fajn, když se lidi sejdou a něco spolu tvoří. A pak už ani nejde o výsledek. Ten, byť je sebemenší, třeba jako tato výstava v kavárně, nás těší, protože na tom pracujeme dohromady.

Vaše setkání se tedy nesou v tom duchu, že si přinesete své práce, konzultujete to a porovnáváte…
Vojtěch: Tak by to mělo být, ale popravdě to tak úplně není. Někdy jsme líní, někdy nedoneseme to, co fotíme…
Kdo z vás má fotografické vzdělání?
Roman: Já, Vojta, Ondra a Elena studujeme fotku v Opavě. Gábina ji vystudovala v Texasu, teď už žije v Brně. A pak samozřejmě Jiří Víšek, ten vystudoval FAMU a teď si dělá docenturu.

Uživíte se focením na volné noze?
Roman: Všichni se o to snažíme, i když je to někdy těžké.
Vojtěch: Já jsem několik let současně s focením učil, Gábina učí fotku doteď a k tomu i angličtinu. Pro Jiřího Víška je to hlavní zaměstnání.

Ke kašně přichází další člen skupiny, Ondřej Žižka, a přináší oběma dárky z Kauflandu. Vojta si na klopu připíná červený karafiát a Roman dle Ondřejových slov dostává něco pro „pořádný chlapáky“ – adventní čokoládový kalendář s potiskem nahotinek. Ondřej na kašnu pokládá balíček buráků a při loupání skořápek pokračujeme…

Lze ve vaší tvorbě poznat, kdo z vás má fotografické vzdělání, a tedy i něco jako akademický styl?
Ondřej: Není. Jsme skupina a navzájem se ovlivňujeme. A určité nesrovnalosti pak další z nás dovedou k dokonalosti. (smích)
Vojtěch: Při minulé výstavě se například stalo, že na ní vystavoval i náš kurátor Jiří Pátek (dnes vedoucí fotografie v Moravské galerii, pozn. redakce). I když moc nefotí, tak měl ten nápad. A my jsme mu pomohli s technickou stránkou.

Co rádi fotíte a co máte na výstavě?
Ondřej: Já už vlastně moc nefotím. A o to více jsem rád, když se nechám vyprovokovat a k něčemu se přinutím. Na výstavě mám dvě fotky, obě v duchu Weegeeho, který fotil hlavně v noci a bleskem. Jeho fotky proto měly takovou divadelní atmosféru, stejně jako ty mé na výstavě.
Roman: Nejprve jsem nevěděl, co budu fotit. A při jednom setkání s Ondrou na Kraví hoře, kdy jsem mu měl pomoct s jeho fotkou, jsem přišel dříve. Přemýšlel jsem, co budu dělat, a objevil jezírko. Župan a hrníček jsem měl sebou, co kdyby náhodou… A náhoda přišla. Potkali jsme pána s pejskem, a tak jsme si psa půjčili. Jmenuje se Coudy a pán slíbil, že s ním přijde na vernisáž. Jinak nejradši fotím věci, se kterými se každodenně setkávám.
Vojtěch: Nejvíce mě zajímá krása, a to v nejrůznějších podobách. Snažím se dělat fotky, které zachycují základní a přitom hluboké emoce, protože to podle mě v současném umění chybí. A to je vlastně i smyslem naší skupiny. Ubránit se alespoň zčásti vypočítavosti v umění a tomu chladnému manažerskému přístupu. Snažím se tedy žít tak, aby bylo co fotit, a formou jakýchsi osobních deníků tak vybírám alespoň fragmenty, které pak vystavuji.

Autor: Markéta Stulírová

11.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Cizinecká policie - ilustrační foto

Anonym nahlásil bombu ve vlaku. Policisté po oznamovateli pátrají

Koupaliště v Tišnově.
15

Koupaliště na Brněnsku se chystají na sezonu. V Tišnově vznikl dětský bazén

Radnice: Už žádné nebezpečné zkracování si cesty. Postaví schodiště na Bašty

Brno /FOTOGALERIE/ – Místo po vyšlapané pěšině sejdou ještě letos na podzim lidé z Bašt pod Petrovem do Nádražní ulice po schodech. Radnice Brna-středu a brněnská veřejná zeleň na projekt získaly téměř jeden a tři čtvrtě milionu korun. „Jde o frekventované místo, kudy si lidé zkracují cestu už mnoho let. Je to pro ně nebezpečné a svah to ničí," vysvětlil význam stavby za městskou část Filip Chvátal.

Zelené mosty na jižní Moravě chybí. Migrační trasy zvířatům blokují cesty

Jižní Morava /INFOGRAFIKA/ – Ručička na tachometru ukazuje rychlost devadesát kilometrů za hodinu. Najednou však řidič zahlédne těsně před autem srnu, která vyběhla z lesa lemujícího cestu. Za okamžik se ozve rána a zvíře pod koly umírá a ani řidič nevyvázne bez zranění. Dramatickým okamžikům přitom mohou zabránit průchody pro zvířata pod nebo nad dálnicemi a silnicemi. Těch je ale na jihomoravských cestách málo. A ekodukt, což je most propojující migrační trasy rozdělené silnicí, žádný.

Oběti holocaustu a odbojáře připomínají v ulicích Brna další kameny zmizelých

Brno /FOTOGALERIE/ – V domě číslo dvanáct v Radnické ulici kdysi žili Oskar a Marta Löfflerovi. Brněnští Židé. Jejich životy ukončili nacisté, když je v roce 1942 poslali jedním z transportů Židů z Brna do Terezína a později do polského tábora Izbica. Tam oba zemřeli. V ulici dvojici nově připomínají zlaté kameny zasazené v chodníku.

AKTUALIZOVÁNO

Opilý řidič naboural do rodinného domu. Vjel přímo do ložnice

Malešovice /FOTOGALERIE/ – Do ložnice rodinného domu se strefil mladý řidič, který v noci na neděli boural v Malešovicích na Pohořelicku. Byl opilý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies