VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Steiner Gruppe vystavuje

Brno (FOTOGALERIE) - V Caffé Minor zahájila výstavu skupina fotografů vystupující pod názvem Steiner Gruppe. Dva z autorů, Roman Franc a Vojtěch V. Sláma, o své tvorbě říkají: Snažíme se ubránit vypočítavosti v umění.

11.11.2008
SDÍLEJ:
Fotogalerie
11 fotografií

Steiner Gruppe vystavuje - Roman FrancFoto: Roman Franc

Jak vznikla Steiner Gruppe?
Vojtěch: Náhodně. Pár kamarádů se začalo scházet v kavárně, aby společně diskutovali nad tím, co tvoří – tak, jak to fungovalo ve 30. letech a jak to dnes lidé už nedělají. A tak jsem stanovil středu jako den tohoto setkávání.

Ty jsi tedy zakladatel skupiny?
Vojtěch: Bude to znít neskromně, ale asi ano.

Jak je to dlouho?
Vojtěch: Začalo to před sedmi lety právě v kavárně Steiner v ulici Gorkého. A když jsme si řekli, že uděláme první výstavu, tak jsme tento název použili i jako jméno skupiny. A nejen proto, že se tak jmenovala kavárna, ale že její název vznikl podle architekta Steinera, který tehdy byl posledním žijícím funkcionalistou na světě. A to nám bylo samozřejmě také blízké.

Kolik lidí do skupiny patří?
Vojtěch: To je vlastně na naší skupině důležité, nemá stálý počet členů. Je otevřená a neustále plovoucí a s každým projektem se přidávají či odpadávají noví lidé. Na naší první výstavě, kterou jsme dělali právě v Caffé Steiner a o Caffé Steiner, nás bylo devět. Teď je nás deset, členové se však měnili. Od první výstavy vystavují jen tři stejní lidé: já, Jiří Zykmund a Jiří Víšek.

Jiří Víšek fotografii vyučuje a je mnohem starší než vy…
Vojtěch: Ano, byl to můj profesor na střední škole a všichni ho vnímáme jako člověka, který ovlivnil naše další směřování. Je pro nás čest, že v tom s námi jede od začátku.

Jako skupina jste si určili jistá, i když volná pravidla. Co počet členů?
Vojtěch: Chtěli jsme, aby to bylo na rozdíl od jiných spolků volné. Samozřejmě nám člověk musí padnout do oka, ale nejde o to, jestli budeme čtyři nebo nás bude dvacet. Caffé Steiner je jen značka, kterou lze volně používat.

Byl jsi na první výstavě členem skupiny už i ty, Romane?
Roman: Ne, já jsem tehdy vernisáži jen přihlížel.

Jako téma této druhé výstavy jste si vybrali kávu…
Roman: Ano, a každý z nás to pojal jinak. Jsou tam fotky skoro až surrealistické, ale i autorské vtípky.

Mezi touto a vaší předchozí výstavou uplynuly dva roky, proč jste čekali tak dlouho?
Roman: Protože je taková doba. Nejsme schopni nic víc vyprodukovat.

Nic víc než jednu „dobrou“ fotku za dva roky?

Roman: To samozřejmě ano, ale myslím pro účel skupiny. Je to i o tom, že se chceme bavit, nejsou to zcela seriózní věci. Téměř každý z nás má i jiné výstavy.

Co vám to přináší?
Vojtěch: Vyzkoušeli jsme si, že je hrozně fajn, když se lidi sejdou a něco spolu tvoří. A pak už ani nejde o výsledek. Ten, byť je sebemenší, třeba jako tato výstava v kavárně, nás těší, protože na tom pracujeme dohromady.

Vaše setkání se tedy nesou v tom duchu, že si přinesete své práce, konzultujete to a porovnáváte…
Vojtěch: Tak by to mělo být, ale popravdě to tak úplně není. Někdy jsme líní, někdy nedoneseme to, co fotíme…
Kdo z vás má fotografické vzdělání?
Roman: Já, Vojta, Ondra a Elena studujeme fotku v Opavě. Gábina ji vystudovala v Texasu, teď už žije v Brně. A pak samozřejmě Jiří Víšek, ten vystudoval FAMU a teď si dělá docenturu.

Uživíte se focením na volné noze?
Roman: Všichni se o to snažíme, i když je to někdy těžké.
Vojtěch: Já jsem několik let současně s focením učil, Gábina učí fotku doteď a k tomu i angličtinu. Pro Jiřího Víška je to hlavní zaměstnání.

Ke kašně přichází další člen skupiny, Ondřej Žižka, a přináší oběma dárky z Kauflandu. Vojta si na klopu připíná červený karafiát a Roman dle Ondřejových slov dostává něco pro „pořádný chlapáky“ – adventní čokoládový kalendář s potiskem nahotinek. Ondřej na kašnu pokládá balíček buráků a při loupání skořápek pokračujeme…

Lze ve vaší tvorbě poznat, kdo z vás má fotografické vzdělání, a tedy i něco jako akademický styl?
Ondřej: Není. Jsme skupina a navzájem se ovlivňujeme. A určité nesrovnalosti pak další z nás dovedou k dokonalosti. (smích)
Vojtěch: Při minulé výstavě se například stalo, že na ní vystavoval i náš kurátor Jiří Pátek (dnes vedoucí fotografie v Moravské galerii, pozn. redakce). I když moc nefotí, tak měl ten nápad. A my jsme mu pomohli s technickou stránkou.

Co rádi fotíte a co máte na výstavě?
Ondřej: Já už vlastně moc nefotím. A o to více jsem rád, když se nechám vyprovokovat a k něčemu se přinutím. Na výstavě mám dvě fotky, obě v duchu Weegeeho, který fotil hlavně v noci a bleskem. Jeho fotky proto měly takovou divadelní atmosféru, stejně jako ty mé na výstavě.
Roman: Nejprve jsem nevěděl, co budu fotit. A při jednom setkání s Ondrou na Kraví hoře, kdy jsem mu měl pomoct s jeho fotkou, jsem přišel dříve. Přemýšlel jsem, co budu dělat, a objevil jezírko. Župan a hrníček jsem měl sebou, co kdyby náhodou… A náhoda přišla. Potkali jsme pána s pejskem, a tak jsme si psa půjčili. Jmenuje se Coudy a pán slíbil, že s ním přijde na vernisáž. Jinak nejradši fotím věci, se kterými se každodenně setkávám.
Vojtěch: Nejvíce mě zajímá krása, a to v nejrůznějších podobách. Snažím se dělat fotky, které zachycují základní a přitom hluboké emoce, protože to podle mě v současném umění chybí. A to je vlastně i smyslem naší skupiny. Ubránit se alespoň zčásti vypočítavosti v umění a tomu chladnému manažerskému přístupu. Snažím se tedy žít tak, aby bylo co fotit, a formou jakýchsi osobních deníků tak vybírám alespoň fragmenty, které pak vystavuji.

Autor: Markéta Stulírová

11.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policistou na zkoušku si vyzkoušel už dřív také redaktor Brněnského deníku Rovnost (na snímku).
12

Testy udělá minimum zájemců. V kraji chybí 60 policistů, o třetinu méně než loni

Tomáš Jablonský.

Jablonský po premiéře za Zbrojovku: Doma to musíme víc rozbalit

V brněnském babyboxu našli holčičku. Pupečník měla zavázaný provázkem na buřty

Brno – V pořadí šestnácté dítě našli v úterý večer lékaři v brněnském babyboxu v Nemocnici Milosrdných bratří.

Ubu králem aneb Donutilové se opět setkávají. Na scéně Husy na provázku

Brno – Před třemi lety se Miroslav Donutil a jeho syn Martin na scéně Divadla Husy na provázku setkali poprvé – v inscenaci Amadeus (tj. Milovaný bohem). Letos jejich herecké partneření pokračuje. Provázek uvede v premiéře inscenaci skandální hry Král Ubu, která v době své premiéry ve Francii vzbudila velké pozdvižení už při prvním slově: Merdre!

OBRAZEM: Lidé si připomněli oběti totality. Na pozůstatcích popraviště

Brno /VIDEO/ – Památku obětí totalit uctili lidé při pietním aktu na nádvoří bývalé věznice. K popravišti položili květiny i svíčky.

Obávaný dům v Žabovřeskách? Po protestech lidí chce radnice pozemek zpět

Brno – Sedmi stovkám lidí, kteří podepsali petici proti stavbě bytového domu v brněnské Plovdivské ulici, svitla naděje na úspěch. Bývalou výměníkovou stanici, na jejímž místě developer plánoval stavět byty, od něj chtějí získat žabovřeští radní. Rozhodli se tak po protestech obyvatel místního sídliště, o nichž už Brněnský deník Rovnost informoval.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies