VYBERTE SI REGION

Strhující, ale zdlouhavá pouť Tomáše Becketa

Brno - Inscenace Becket aneb Čest boží, kterou uvedlo Městské divadlo Brno, zaujme hereckými výkony Petra Štěpána a Petra Gazdíka.

7.6.2010 1
SDÍLEJ:

Krále Jindřicha II. ztvárnil Petr Štěpán, jeho nejlepšího přítele (později úhlavního nepřítele) Petr Gazdík.Foto: DENÍK/Attila Racek

Velké téma dvou nerozlučných přátel, jejichž vztah zničily dějinné události, inspirovalo francouzského dramatika Jeana Anouilha k napsání hry Becket aneb Čest boží. V novém a pro diváky snadněji přijatelném překladu Jiřího Žáčka inscenaci (po čtyřiceti letech) uvedlo Městské divadlo Brno.

Slovinskému režisérovi Janezu Starinovi, který s Městským divadlem spolupracuje potřetí, s úpravou textu pomohli třicetiletý syn Matic a brněnský dramaturg Jiří Záviš. A i když se kostra příběhu opírá o pravdivé okamžiky z 12. století, Starina ve hře akcentuje prvky nadčasové: politickou moc, pokoru, čest a lásku, která se mění v rivalitu, později dokonce v nenávist.
Anouilh v dramatu vyzdvihuje rovinu lidských vztahů a z ní vyvěrající existenciální otázky, což z inscenace dělá kus ryze herecký.

Do role Krále režisér Starina obsadil Petra Štěpána, pro roli Becketa si vybral typově rozdílného Petra Gazdíka. A i když se hra v názvu pyšní Becketovým jménem, hlavní postavou je Jindřich II. Ten má svého rádce a později primase Becketa natolik rád, že jej pro názorovou při a falešné obvinění ze zpronevěry nechává zavraždit. Zabíjí člověka, kterého nejvíce miluje. Králova úloha monarchy nabízí Petru Štěpánovi širokou škálu hereckých proměn: rozkazuje, křičí, pláče, spílá a odmítá soucit, kaje se, je rozmařilý i živočišný a ve všech těchto polohách je velmi přesvědčivý! Štěpán se v krále neproměňuje, už od začátku (byť nahý) jím je. Svůj výraz umocňuje ledabyle rošťáckým a přitom u dvora pěstěným zevnějškem, nálady odehrávající se v panovníkově nitru divákům předkládá bez balastu, zakoušeje meze intonace jde až na dřeň Anouilhem vyfabulovaných emocí.

Herecké souznění

Věrohodně působí i Petr Gazdík, který se proměnil ve dvořana saského původu oplývajícího oddaností, bystrým rozumem a rozvahou. Jeho part má v inscenaci morální podtext a zatímco král zůstává v nitru stále stejný, Becketova povaha prochází vývojem. Smršť emocí vyvěrající z Krále či zamilované dívky Gwendoliny (Hana Holišová) naráží na kamenný krunýř kolem Tomášova srdce („Co je vám, můj pane? Nic. Nemám rád, když mě někdo miluje“). Rozporuplnost přátelství Krále a Becketa určuje vývoj jejich vztahu a Starina tento dramatický oblouk v inscenaci zdařile vykresluje.

V první části hry jsou muži neustále spolu, opíjí se, jezdí na lovy, dělí se o stejné ženy, v části druhé je každý sám – Jindřich se nudí a utápí v žalu mezi zdmi svého paláce („Musím Becketa zlikvidovat, ale… v životě mi toho tolik dal! Všechno, co je ve mně alespoň trochu dobrého!“), Tomáš v katedrále přemítá nad vůlí boží, v duchu se však též obrací ke „svému“ králi („Od chvíle, kdy jsme se přestali vídat, jsem s ním mluvit nepřestal…“).

Protichůdné obrazy Štěpánových fyzických projevů a Gazdíkovy odtažitosti na jevišti skvěle fungují, což dokládá například výborně napsaná scéna v Becketově paláci, kdy oba touží po Gwendolině, stejně jako rozprava u stanu uprostřed vojenského ležení či závěrečný dialog na zmrzlé planině. Oba herci vsadili na práci s minimalistickými prostředky a vyzdvihují myšlenkovou závažnost ležérně vystavěných dialogů.

(Ne)vtipná pážata

Pozornost diváků si zaslouží také Becketův výstup na lodi, který po Anouilhově vzoru mnozí režiséři škrtají. Jako zcela nadbytečná naopak vyznívá scéna, v níž se baroni zamýšlí nad tím, kdo že to ten Becket vlastně je. Zdlouhavých míst má ostatně téměř tříhodinová inscenace více, spád na jeviště nenavrací ani rádoby komické scénky sluhů, pážat a šašků, v které se do úmoru proměňují Michal Isteník a Jaroslav Matějka. Režisérovu snahu vetknout do tváří diváků úsměv lze považovat za marnou, humor sklouzává k jednoduchosti a trapnosti.

Herecké obsazení dobře doplňují Pavel Kunert (Arcibiskup), Viktor Skála (Fracouzský král) nebo Miroslava Kolářová (Královna matka), postava Prvního barona a londýnského biskupa Foliota naopak příliš nesedla Jánu Jackuliakovi, který je sice králův spiklenec už od pohledu, ale ve svých promluvách důrazný a přesvědčivý není.

Období středověku ve hře sugestivně navozuje funkční a strohá scéna šéfa výpravy Městského divadla v Lublani Jožeho Logara, dobový kontext dotváří jednoduché a moderně pojaté kostýmy Andrey Kučerové.

V Anouilhově konverzačně vybroušeném textu je zřejmý vliv Shakespeara, Moliéra, Feydeaua nebo Čechova, prvky existenciální se ve hře mísí s přetavenou historií a absurditou lidského jednání – to vyžaduje téměř stoprocentní soustředěnost publika. Diváci, kteří se však navzdory zdlouhavým etudám a výstupům prosycených rozpačitým humorem do děje přece jen vnoří, budou odměněni hereckým koncertem, jehož strhující tempo jednoznačně určuje Petr Štěpán.

Becket aneb…
Inscenace: Becket aneb Čest boží
Autor: Jean Anouilh
V nastudování: Městského divadla Brno (premiéra 22. května 2010 na Činoherní scéně)
Režie: Janez Starina

Autor: Markéta Stulírová

7.6.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Česká hlava pro brněnský tým. Mikroskop pomůže s léčbou rakoviny

Brno – Vynalezl mikroskop, který v budoucnu pomůže s nádorovou léčbou. Padesátiletý Radim Chmelík se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství a CEITEC Vysokého učení technického v Brně obdržel minulý týden ocenění vědecké soutěže Česká hlava.

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies