VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Strhující, ale zdlouhavá pouť Tomáše Becketa

Brno - Inscenace Becket aneb Čest boží, kterou uvedlo Městské divadlo Brno, zaujme hereckými výkony Petra Štěpána a Petra Gazdíka.

7.6.2010 1
SDÍLEJ:

Krále Jindřicha II. ztvárnil Petr Štěpán, jeho nejlepšího přítele (později úhlavního nepřítele) Petr Gazdík.Foto: DENÍK/Attila Racek

Velké téma dvou nerozlučných přátel, jejichž vztah zničily dějinné události, inspirovalo francouzského dramatika Jeana Anouilha k napsání hry Becket aneb Čest boží. V novém a pro diváky snadněji přijatelném překladu Jiřího Žáčka inscenaci (po čtyřiceti letech) uvedlo Městské divadlo Brno.

Slovinskému režisérovi Janezu Starinovi, který s Městským divadlem spolupracuje potřetí, s úpravou textu pomohli třicetiletý syn Matic a brněnský dramaturg Jiří Záviš. A i když se kostra příběhu opírá o pravdivé okamžiky z 12. století, Starina ve hře akcentuje prvky nadčasové: politickou moc, pokoru, čest a lásku, která se mění v rivalitu, později dokonce v nenávist.
Anouilh v dramatu vyzdvihuje rovinu lidských vztahů a z ní vyvěrající existenciální otázky, což z inscenace dělá kus ryze herecký.

Do role Krále režisér Starina obsadil Petra Štěpána, pro roli Becketa si vybral typově rozdílného Petra Gazdíka. A i když se hra v názvu pyšní Becketovým jménem, hlavní postavou je Jindřich II. Ten má svého rádce a později primase Becketa natolik rád, že jej pro názorovou při a falešné obvinění ze zpronevěry nechává zavraždit. Zabíjí člověka, kterého nejvíce miluje. Králova úloha monarchy nabízí Petru Štěpánovi širokou škálu hereckých proměn: rozkazuje, křičí, pláče, spílá a odmítá soucit, kaje se, je rozmařilý i živočišný a ve všech těchto polohách je velmi přesvědčivý! Štěpán se v krále neproměňuje, už od začátku (byť nahý) jím je. Svůj výraz umocňuje ledabyle rošťáckým a přitom u dvora pěstěným zevnějškem, nálady odehrávající se v panovníkově nitru divákům předkládá bez balastu, zakoušeje meze intonace jde až na dřeň Anouilhem vyfabulovaných emocí.

Herecké souznění

Věrohodně působí i Petr Gazdík, který se proměnil ve dvořana saského původu oplývajícího oddaností, bystrým rozumem a rozvahou. Jeho part má v inscenaci morální podtext a zatímco král zůstává v nitru stále stejný, Becketova povaha prochází vývojem. Smršť emocí vyvěrající z Krále či zamilované dívky Gwendoliny (Hana Holišová) naráží na kamenný krunýř kolem Tomášova srdce („Co je vám, můj pane? Nic. Nemám rád, když mě někdo miluje“). Rozporuplnost přátelství Krále a Becketa určuje vývoj jejich vztahu a Starina tento dramatický oblouk v inscenaci zdařile vykresluje.

V první části hry jsou muži neustále spolu, opíjí se, jezdí na lovy, dělí se o stejné ženy, v části druhé je každý sám – Jindřich se nudí a utápí v žalu mezi zdmi svého paláce („Musím Becketa zlikvidovat, ale… v životě mi toho tolik dal! Všechno, co je ve mně alespoň trochu dobrého!“), Tomáš v katedrále přemítá nad vůlí boží, v duchu se však též obrací ke „svému“ králi („Od chvíle, kdy jsme se přestali vídat, jsem s ním mluvit nepřestal…“).

Protichůdné obrazy Štěpánových fyzických projevů a Gazdíkovy odtažitosti na jevišti skvěle fungují, což dokládá například výborně napsaná scéna v Becketově paláci, kdy oba touží po Gwendolině, stejně jako rozprava u stanu uprostřed vojenského ležení či závěrečný dialog na zmrzlé planině. Oba herci vsadili na práci s minimalistickými prostředky a vyzdvihují myšlenkovou závažnost ležérně vystavěných dialogů.

(Ne)vtipná pážata

Pozornost diváků si zaslouží také Becketův výstup na lodi, který po Anouilhově vzoru mnozí režiséři škrtají. Jako zcela nadbytečná naopak vyznívá scéna, v níž se baroni zamýšlí nad tím, kdo že to ten Becket vlastně je. Zdlouhavých míst má ostatně téměř tříhodinová inscenace více, spád na jeviště nenavrací ani rádoby komické scénky sluhů, pážat a šašků, v které se do úmoru proměňují Michal Isteník a Jaroslav Matějka. Režisérovu snahu vetknout do tváří diváků úsměv lze považovat za marnou, humor sklouzává k jednoduchosti a trapnosti.

Herecké obsazení dobře doplňují Pavel Kunert (Arcibiskup), Viktor Skála (Fracouzský král) nebo Miroslava Kolářová (Královna matka), postava Prvního barona a londýnského biskupa Foliota naopak příliš nesedla Jánu Jackuliakovi, který je sice králův spiklenec už od pohledu, ale ve svých promluvách důrazný a přesvědčivý není.

Období středověku ve hře sugestivně navozuje funkční a strohá scéna šéfa výpravy Městského divadla v Lublani Jožeho Logara, dobový kontext dotváří jednoduché a moderně pojaté kostýmy Andrey Kučerové.

V Anouilhově konverzačně vybroušeném textu je zřejmý vliv Shakespeara, Moliéra, Feydeaua nebo Čechova, prvky existenciální se ve hře mísí s přetavenou historií a absurditou lidského jednání – to vyžaduje téměř stoprocentní soustředěnost publika. Diváci, kteří se však navzdory zdlouhavým etudám a výstupům prosycených rozpačitým humorem do děje přece jen vnoří, budou odměněni hereckým koncertem, jehož strhující tempo jednoznačně určuje Petr Štěpán.

Becket aneb…
Inscenace: Becket aneb Čest boží
Autor: Jean Anouilh
V nastudování: Městského divadla Brno (premiéra 22. května 2010 na Činoherní scéně)
Režie: Janez Starina

Autor: Markéta Stulírová

7.6.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
1

Flotila parníků po zimě vyrazí na přehradu. V Brně otevřou čarodějnickou školu

Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME

Bezdomovci uctili památku mrtvého. V podchodu se pak zhádali s policisty

Tvrdost, důraz. Zbrojovka čelí záchranářskému střetu na hřišti poslední Jihlavy

Brno /INFOGRAFIKA/ – Už jde do tuhého. Nejvyšší domácí fotbalová soutěž má před sebou posledních pět kol a Zbrojovka stále není venku z ošemetných záchranářských starostí. Páteční utkání v Jihlavě může brněnský celek uklidnit, nebo jej dostat pod velký tlak.

Historický vlak Hurvínek se v pondělí vrátí zpátky na koleje

Jižní Morava – Na pravidelnou cestu z Břeclavi do Lednice na Břeclavsku a zpátky i letos vyjede historický motorový vůz Hurvínek z padesátých let minulého století. „Nostalgickým vlakem se mohou lidé svézt od svátečního 1. května až do 28. září vždycky o sobotách, nedělích a svátcích," upřesnila mluvčí Českých drah Monika Bezuchová.

Soutěžilo muzeum i studio televize. Kraj rozdával ceny za stavby

Jižní Morava – Jihomoravané se ve čtvrtek dozvěděli, kdo z nich postavil nejlepší a nejužitečnější stavbu.

Přišel o nohu a nechtěl, aby ho zachránili. Svůj příběh říká začínajícím řidičům

Brno - Přestože při dopravní nehodě před třemi lety přišel o pravou nohu, třiačtyřicetiletý Aleš Eger se své lásky k motorkám nevzdal a jezdí dál. Vozí s sebou batoh, který měl při nehodě. „Je to takový můj talisman. Připomíná mi, že už se nemusím vrátit domů," říká Eger. Ve čtvrtek o svých zkušenostech vyprávěl na Integrované střední škole automobilové v Brně na akci pro nezkušené a začínající řidiče Jezdím cool.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies