VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Strhující, ale zdlouhavá pouť Tomáše Becketa

Brno - Inscenace Becket aneb Čest boží, kterou uvedlo Městské divadlo Brno, zaujme hereckými výkony Petra Štěpána a Petra Gazdíka.

7.6.2010 1
SDÍLEJ:

Krále Jindřicha II. ztvárnil Petr Štěpán, jeho nejlepšího přítele (později úhlavního nepřítele) Petr Gazdík.Foto: DENÍK/Attila Racek

Velké téma dvou nerozlučných přátel, jejichž vztah zničily dějinné události, inspirovalo francouzského dramatika Jeana Anouilha k napsání hry Becket aneb Čest boží. V novém a pro diváky snadněji přijatelném překladu Jiřího Žáčka inscenaci (po čtyřiceti letech) uvedlo Městské divadlo Brno.

Slovinskému režisérovi Janezu Starinovi, který s Městským divadlem spolupracuje potřetí, s úpravou textu pomohli třicetiletý syn Matic a brněnský dramaturg Jiří Záviš. A i když se kostra příběhu opírá o pravdivé okamžiky z 12. století, Starina ve hře akcentuje prvky nadčasové: politickou moc, pokoru, čest a lásku, která se mění v rivalitu, později dokonce v nenávist.
Anouilh v dramatu vyzdvihuje rovinu lidských vztahů a z ní vyvěrající existenciální otázky, což z inscenace dělá kus ryze herecký.

Do role Krále režisér Starina obsadil Petra Štěpána, pro roli Becketa si vybral typově rozdílného Petra Gazdíka. A i když se hra v názvu pyšní Becketovým jménem, hlavní postavou je Jindřich II. Ten má svého rádce a později primase Becketa natolik rád, že jej pro názorovou při a falešné obvinění ze zpronevěry nechává zavraždit. Zabíjí člověka, kterého nejvíce miluje. Králova úloha monarchy nabízí Petru Štěpánovi širokou škálu hereckých proměn: rozkazuje, křičí, pláče, spílá a odmítá soucit, kaje se, je rozmařilý i živočišný a ve všech těchto polohách je velmi přesvědčivý! Štěpán se v krále neproměňuje, už od začátku (byť nahý) jím je. Svůj výraz umocňuje ledabyle rošťáckým a přitom u dvora pěstěným zevnějškem, nálady odehrávající se v panovníkově nitru divákům předkládá bez balastu, zakoušeje meze intonace jde až na dřeň Anouilhem vyfabulovaných emocí.

Herecké souznění

Věrohodně působí i Petr Gazdík, který se proměnil ve dvořana saského původu oplývajícího oddaností, bystrým rozumem a rozvahou. Jeho part má v inscenaci morální podtext a zatímco král zůstává v nitru stále stejný, Becketova povaha prochází vývojem. Smršť emocí vyvěrající z Krále či zamilované dívky Gwendoliny (Hana Holišová) naráží na kamenný krunýř kolem Tomášova srdce („Co je vám, můj pane? Nic. Nemám rád, když mě někdo miluje“). Rozporuplnost přátelství Krále a Becketa určuje vývoj jejich vztahu a Starina tento dramatický oblouk v inscenaci zdařile vykresluje.

V první části hry jsou muži neustále spolu, opíjí se, jezdí na lovy, dělí se o stejné ženy, v části druhé je každý sám – Jindřich se nudí a utápí v žalu mezi zdmi svého paláce („Musím Becketa zlikvidovat, ale… v životě mi toho tolik dal! Všechno, co je ve mně alespoň trochu dobrého!“), Tomáš v katedrále přemítá nad vůlí boží, v duchu se však též obrací ke „svému“ králi („Od chvíle, kdy jsme se přestali vídat, jsem s ním mluvit nepřestal…“).

Protichůdné obrazy Štěpánových fyzických projevů a Gazdíkovy odtažitosti na jevišti skvěle fungují, což dokládá například výborně napsaná scéna v Becketově paláci, kdy oba touží po Gwendolině, stejně jako rozprava u stanu uprostřed vojenského ležení či závěrečný dialog na zmrzlé planině. Oba herci vsadili na práci s minimalistickými prostředky a vyzdvihují myšlenkovou závažnost ležérně vystavěných dialogů.

(Ne)vtipná pážata

Pozornost diváků si zaslouží také Becketův výstup na lodi, který po Anouilhově vzoru mnozí režiséři škrtají. Jako zcela nadbytečná naopak vyznívá scéna, v níž se baroni zamýšlí nad tím, kdo že to ten Becket vlastně je. Zdlouhavých míst má ostatně téměř tříhodinová inscenace více, spád na jeviště nenavrací ani rádoby komické scénky sluhů, pážat a šašků, v které se do úmoru proměňují Michal Isteník a Jaroslav Matějka. Režisérovu snahu vetknout do tváří diváků úsměv lze považovat za marnou, humor sklouzává k jednoduchosti a trapnosti.

Herecké obsazení dobře doplňují Pavel Kunert (Arcibiskup), Viktor Skála (Fracouzský král) nebo Miroslava Kolářová (Královna matka), postava Prvního barona a londýnského biskupa Foliota naopak příliš nesedla Jánu Jackuliakovi, který je sice králův spiklenec už od pohledu, ale ve svých promluvách důrazný a přesvědčivý není.

Období středověku ve hře sugestivně navozuje funkční a strohá scéna šéfa výpravy Městského divadla v Lublani Jožeho Logara, dobový kontext dotváří jednoduché a moderně pojaté kostýmy Andrey Kučerové.

V Anouilhově konverzačně vybroušeném textu je zřejmý vliv Shakespeara, Moliéra, Feydeaua nebo Čechova, prvky existenciální se ve hře mísí s přetavenou historií a absurditou lidského jednání – to vyžaduje téměř stoprocentní soustředěnost publika. Diváci, kteří se však navzdory zdlouhavým etudám a výstupům prosycených rozpačitým humorem do děje přece jen vnoří, budou odměněni hereckým koncertem, jehož strhující tempo jednoznačně určuje Petr Štěpán.

Becket aneb…
Inscenace: Becket aneb Čest boží
Autor: Jean Anouilh
V nastudování: Městského divadla Brno (premiéra 22. května 2010 na Činoherní scéně)
Režie: Janez Starina

Autor: Markéta Stulírová

7.6.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

S ukradeným autem ujížděl policistům, zastavila ho až svodidla.
4

VIDEO: S ukradeným autem ujížděl policistům, zastavila ho až svodidla

Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME

Udusily se, nebo je zabily výkaly? V rybníce u Předklášteří zemřely stovky ryb

Nejsem dobrý hlavičkář, smál se autor vítězné trefy proti Liberci Řezníček

Brno – Když se trefí, Zbrojovka zákonitě boduje. V letošním ročníku nejvyšší české fotbalové soutěže sice útočník Jakub Řezníček vstřelil teprve čtvrtou branku z osmnácti utkání, ale Zbrojovka z těchto duelů brala osm bodů. V sobotu poprvé v aktuálním ročníku skóroval na domácím stadionu v Srbské ulici a jeho hlavička přinesla nesmírně důležitou výhru 1:0 s Libercem.

Při ničení okna se pořezal. Chtěl obvaz, proto ještě rozbil výplň dveří obchodu

Kobynice – Přezdívku Old Shatterhand si zřejmě nevyslouží dvaadvacetiletý vandal, který v noci řádil v Kobylnicích.

AKTUALIZOVÁNO

Chceme přitáhnout do kraje mozky, teď se sem ale nemají jak dostat, řekl hejtman

Brno – Kraj potřebuje chytré mozky a šikovné ruce, nemá je ale jak sem dostat. Tak se dá shrnout závěr pondělní diskuse, kterou pořádal Deník Rovnost. Debatovali v ní jihomoravský hejtman Bohumil Šimek, krajský náměstek pro dopravu Roman Hanák a další hosté. Hlavními tématy byla doprava, zásady územního rozvoje a jižní Morava jako kraj vyspělých technologií. Celou panelovou debatu jste mohli také sledovat online.

Brno dnes začíná vyplácet příspěvky na levnější roční jízdné MHD

Brno - Brno začíná dnešním dnem vyplácet příspěvek 1425 korun na roční jízdné městskou hromadnou dopravou. V tiskové zprávě to sdělila Zuzana Taušová z tiskového centra brněnského magistrátu. Roční jízdenka stojí 4750 korun. Brňané platící řádně za odpad mohli letos nově zažádat město o příspěvek, díky němuž se jim třetina peněz vrátí. V konečném součtu je tak roční jízdenka vyjde na 3325 korun. Podle Taušové od začátku roku zažádalo o příspěvek přes 19.000 lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies