VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Umění má svůj vlastní svět, říká v hovorech Lévi-Strauss

Brno /RECENZE/ – Úvahy o umění, společnosti a jejím systému znaků. Myšlenky o tom, zda je ekonomika součástí kultury či nikoliv, myšlenky vymezující rozdíly mezi přírodou a kulturou. To vše obsáhl rozhovor vedený Georgesem Charbonnierem, jenž zpovídal Clauda Lévi-Strausse – etnologa, který změnil pohled západní civilizace na život přírodních národů.

20.4.2015
SDÍLEJ:

V čem spočívá problém moderní doby? V tom, že se přešlo od vládnutí lidem ke správě věcí. Foto: UNESCO/M. Ravassard

Hovory s Claudem Lévi-Strausem vyšly ve francouzštině v roce 1961 a nyní je v českém překladu Pavly Doležalové vydalo brněnské nakladatelství Barrister & Principal. Připomeňme, že Lévi-Strauss zemřel před šesti lety. Bylo mu 101 let. K jeho stěžejním dílům patří Rasa a dějiny, Myšlení přírodních národů či Totemismus dnes.

Rozhovor Charbonnier vede v mezích přátelského setkání, přitom se drží tolik diskutované struktury. Staví zpovídaného před dotazy laické až naivní, protože doufá, že etnolog, který je též básníkem, zachrání TO lidské. Někdy Charbonnier Lévi-Straussovi přitaká, jindy s ním nesouhlasí a k poetickému chápání jej popostrkuje. Přirovnává Lévi-Straussovy myšlenky k postojům Rousseaua či Maxe Ernsta, hledá v nich odkazy k textům literárním a filozofickým.

Lévi-Strauss si k odpovědi nakročuje mnohdy zeširoka a k finální úvaze stoupá po střípcích jednotlivostí. Každý ze zmíněných detailů má však svůj význam. Několikrát přitom Lévi-Strauss podotkne, že nezná odpověď nebo že svá tvrzení nemyslí absolutně. Etnologie je pro něj disciplínou důvěrně blízkou, přesto si je vědom její hraniční linie s obory jinými – se sociologií, filozofií, historií umění či estetikou.

A které otázky oba protagonisté otvírají? Rozdíl mezi přírodou a kulturou i diskuzi o abstraktních malbách, kterým chybí sémantický řád. Přítomnost sémantického řádu je dle Lévi-Strausse pro umělecké dílo stěžejní – jen objevení struktury totiž vyvolá v divákovi estetický pocit. Umění má svůj vlastní svět, existuje v dimenzi svého vlastního vesmíru.

Řeč přijde na Marcela Duchampa a ready-made neboli hotové umělecké předměty. V této souvislosti Lévi-Strauss zavrhuje myšlenku, že by sama skutečnost mohla umělecké dílo nahradit. Svůj pravý význam podle něj umělecké dílo získává až v kontextu určitých předpokladů, až v souvislosti mezi věcmi.

Vzpomene i Benvenuta Celliniho. To přece on projevil jako první zájem o ready-made, když se procházel po břehu moře a sbíral lastury, věci opracované mořem, a nacházel v nich inspiraci.

Georges Charbonnier: Hovory s Lévi-Straussem (O antropologii, strukturalismu, moderním umění a budoucnosti malířství)
Vydalo brněnské nakladatelství Barrister & Principal, edice: Historie, osobnosti, vzpomínky, Dějiny a teorie umění
136 stran, brožované vydání, cena publikace 189 korun

Nechybí rozprava o impresionismu, kubismu a moderním umění. Ovšem jak Lévi-Strauss v souladu s Artaudem hlásá, spěje současné umění k zániku. Předměty směřují k tomu, že z nich zbudou jen systémy znaků.

Ústředním se v dialogu stává téma písma, vynálezu datovaného do 3. nebo 4. tisíciletí před naším letopočtem. Lévi-Strauss zdůrazňuje, že jen a díky němu mohla další pokolení pokročit dopředu. Písmo Lévi-Strauss vnímá jako „kulturní pokladnicí", to jen díky ní mohla další pokolení pokročit dopředu. Souvisí to však podle něj s kapitalistickým vlastnictvím vědomostí a v této návaznosti, v duchu se Saint-Simonem vyslovuje, v čem spočívá problém moderní doby: v tom, že se přešlo od vládnutí lidem ke správě věcí.

K významu písma se pak vrací i v souvislosti s úvahami o umění. To přece písmo lidi naučilo, že je možné skrze znaky vnější svět nejen vyjádřit, ale také ho uchopit a přivlastnit si ho. Hlásí se k odkazu Ferdinanda de Saussura a názoru, že jazyk je systémem znaků, ovšem bez hmatatelné souvislosti s tím, co má označovat. (Symbolické chápání červené a zelené barvy je nejednoznačné, červená přece nemusí znamenat jen „stůj", ale může být stejně tak symbolem vřelosti či fyziologického vzrušení.)

Ostatně – jazyk je pro Lévi-Strausse v těchto hovorech tématem ústředním. Považuje jej za kulturní skutečnost par excellence, je pro něj tím pravým měřítkem kultury. Kolegům z oboru pak vzkazuje: Vyřešte problém podstaty a původu jazyka a my pak vysvětlíme ten zbytek, co to je kultura, jak se objevila, co je umění, právo, filozofie, náboženství.

Vydání tohoto stotřicetistrán­kového svazku zachycuje pozoruhodnou výseč úvah, které jsou spontánně ukotvené v mezích konkrétního okamžiku a místa. Přesto jsou nadčasové, až vizionářské. Protože, jak Lévi-Strauss zmiňuje: Člověk snadno řekne hodně věcí, které by nenapsal. A právě v tom tkví síla a současně všudypřítomná křehkost zaznamenaného.

Autor: Markéta Stulírová

20.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Cizinecká policie - ilustrační foto

Anonym nahlásil bombu ve vlaku. Policisté po oznamovateli pátrají

Koupaliště v Tišnově.
15

Koupaliště na Brněnsku se chystají na sezonu. V Tišnově vznikl dětský bazén

Radnice: Už žádné nebezpečné zkracování si cesty. Postaví schodiště na Bašty

Brno /FOTOGALERIE/ – Místo po vyšlapané pěšině sejdou ještě letos na podzim lidé z Bašt pod Petrovem do Nádražní ulice po schodech. Radnice Brna-středu a brněnská veřejná zeleň na projekt získaly téměř jeden a tři čtvrtě milionu korun. „Jde o frekventované místo, kudy si lidé zkracují cestu už mnoho let. Je to pro ně nebezpečné a svah to ničí," vysvětlil význam stavby za městskou část Filip Chvátal.

Zelené mosty na jižní Moravě chybí. Migrační trasy zvířatům blokují cesty

Jižní Morava /INFOGRAFIKA/ – Ručička na tachometru ukazuje rychlost devadesát kilometrů za hodinu. Najednou však řidič zahlédne těsně před autem srnu, která vyběhla z lesa lemujícího cestu. Za okamžik se ozve rána a zvíře pod koly umírá a ani řidič nevyvázne bez zranění. Dramatickým okamžikům přitom mohou zabránit průchody pro zvířata pod nebo nad dálnicemi a silnicemi. Těch je ale na jihomoravských cestách málo. A ekodukt, což je most propojující migrační trasy rozdělené silnicí, žádný.

Oběti holocaustu a odbojáře připomínají v ulicích Brna další kameny zmizelých

Brno /FOTOGALERIE/ – V domě číslo dvanáct v Radnické ulici kdysi žili Oskar a Marta Löfflerovi. Brněnští Židé. Jejich životy ukončili nacisté, když je v roce 1942 poslali jedním z transportů Židů z Brna do Terezína a později do polského tábora Izbica. Tam oba zemřeli. V ulici dvojici nově připomínají zlaté kameny zasazené v chodníku.

AKTUALIZOVÁNO

Opilý řidič naboural do rodinného domu. Vjel přímo do ložnice

Malešovice /FOTOGALERIE/ – Do ložnice rodinného domu se strefil mladý řidič, který v noci na neděli boural v Malešovicích na Pohořelicku. Byl opilý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies