Absolutní divadlo uvede Obchodníka s deštěm

U zrodu brněnského divadla, působícího v Sále Břetislava Bakaly na Žerotínově náměstí, stála režisérská dvojice Miloš Břunda a Václav Dvořák. „Původně jsme vystupovali v brněnském G-Studiu pod hlavičkou Genus. Ale chtěli jsme hrát podle sebe. Prvně jsme našli prostory v Novém Lískovci. Naivně jsme si mysleli, že za námi diváci přijdou i na okraj města,“ vzpomínal na začátky spolku Dvořák.

Šestice nadšenců postupně dala dohromady kolektiv dvaceti stálých herců složený převážně z mladých lidí. Patří mezi ně studenti divadelních věd i kultuře na hony vzdálené ekonomie. Všichni členové souboru se podílejí na výběru her, chodu divadla i vytváření kostýmů, scény a hudebního doprovodu. „Klady malé scény vidím hlavně v pohodové atmosféře. Když nevím, jak roli uchopit, tak se nebojím zeptat,“ řekl devatenáctiletý Jan Brožek. Stálý soubor Absolutního divadla se utvořil při inscenaci Účastníci zájezdu. V poslední době začalo divadlo spolupracovat i se studenty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

V roce 2008 přesídlilo divadlo do Sálu Břetislava Bakaly v Bílém domě. A své diváky si postupně našlo. „V průměru míváme padesát až šedesát hostů. V sále to vypadá jako hrstka lidí, ale kolegové mi říkají, že si nemusím stěžovat,“ řekl s úsměvem Dvořák. Od loňského roku, kdy spolek našel stálé zázemí v centru Brna, jej má pod patronátem Brněnské kulturní centrum. „Vše je jednodušší. Myslím, že vycházíme dobře,“ dodal Dvořák. I přes tuto záštitu se divadlu nevyhnuly finanční potíže. „Je to taková spirála smrti. Na rozdíl od divadel, kterým přispívá město, nemáme jistou budoucnost. Vše se u nás řeší sponzorskými dary. Na druhou stranu musím říct, že i v době krize si nemůžeme nijak zvlášť stěžovat,“ popsal situaci Dvořák.

Do letošní sezony stály v repertoáru divadla především hry založené na písních, pohádky a komedie. Mezi ně patří i Za scénou na motivy Michaela Frayna nebo autorský počin Jiřího Harnacha Co se to mrcasí v trojúhelníku. Za nejúspěšnější považuje Dvořák lehce bulvární, komedii 3+3=5. Na své si v Absolutním divadle přijdou i děti školou povinné. U nich podle vedení vítězí inscenace složená ze tří aktovek Antona Pavloviče Čechova Medvěd a ti druzí.

Letos se herci a dramaturgové rozhodli, že z vyjetých kolejí vybočí. „Rok 2009 je sezonou splněných přání. Každý z režisérů pracuje na hře, která je pro něj něčím důležitá. Pro mne je srdcovou záležitostí Obchodník s deštěm Richarda Nashe, kterého uvedeme poprvé v pondělí. Bude to moje první večerní představení. Mojí parketou jsou totiž pohádky,“ prohlásil Břunda. Dodal, že v Nashově hře vždy toužil ztvárnit roli Billa Starbucka. „Dnes na to nemám ani věk ani postavu, tak si svůj sen splním aspoň jako režisér,“ dodal s úsměvem Břunda.

Na sezonu splněných přání příští rok naváže další období tematicky ucelené dramaturgie. Na repertoáru se objeví hry věnované ženám a od ženských autorek a režisérek. Vedle hraní se Absolutní divadlo podílí i na dalších kulturních aktivitách. „Rozjeli jsme spolupráci s malými spolky pod hlavičkou Pronesou, tedy Pro nezávislé soubory. Spolupracujeme také s Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, která pořádá kulaté stoly. Zde se diskutuje o kulturním dění a jeho financování,“ upřesnil Dvořák další snahy divadla.

Jaroslav Šindler, nový člen Absolutního divadla, říká:

Fascinuje mne hlavně nadšení

I když se ke stálým členům Absolutního divadla připojil teprve před třemi měsíci, patří k nejstarším hercům souboru. Osmačtyřicetiletý herec a imitátor Jaroslav Šindler, který hrál patnáct let v ochotnickém divadle jeho rodného města Šumperk, si spolupráci s malou brněnskou scénou pochvaluje především pro příjemnou, až domácí atmosféru.

V čem vidíte největší klady Absolutního divadla?
Jsme divadlem poloprofesionálním, takže je to pro nás spíš koníček. Proto také jdou všichni do hraní s větším zápalem a nadšením. Je to koníček, který žere hodně času, ale nabíjí energií.

Jak jste se ke spolupráci se souborem dostal?
Pocházím ze Šumperka a v Brně žiji teprve devět let. Před nějakou dobou jsem působil v Divadelním studiu V a tam jsem se setkal s Milošem Břundou z Absolutního divadla. Zjistili jsme, že bydlíme kousek od sebe a on mne pozval na představení. Práce ve „véčku“ mi moc neseděla, tak jsem Milošovu nabídku přijal a šel jsem se na ně podívat. A nakonec jsem se k souboru přidal.

Patříte k nejstarším členům souboru. Ostatním je kolem dvaceti let. Cítíte nějaký rozdíl?
Asi právě proto je tady tak obrovská dávka energie, kterou můžeme rozdávat. Je fakt, že mne překvapilo, kolik času jsou tito mladí lidé ochotni divadlu obětovat. Zvlášť v dnešní době, kdy jejich vrstevníci tráví hodiny u počítače. Oni jdou přesto raději do divadla.

Jak hodnotíte postavení Absolutního divadla vzhledem k ostatním brněnským souborům?
Myslím si, že mohu s klidem říct, že jsme na brněnské scéně nejlepší. (smích) Soubor jde neustále nahoru. Výrazně také pomohlo stabilní zázemí a podpora Brněnského kulturního centra. Co, vím, tak začátky divadla byly hodně krušné.

V pondělí uvedete premiéru hry Obchodník s deštěm. Vy zde hrajete roli otce Curryho. Je vám něčím tato hra blízká?
Obchodník s deštěm je těžké drama. Já osobně spíš tíhnu ke komičnu. Myslím, že to bude určitě zajímavé.