Markytánka, která za nejtěžších bojů třicetileté války obchoduje s oblečením i alkoholem, a zajišťuje tak obživu pro své tři děti.

Jako první herečka v historii Slovenského národního divadla ztvárnila postavu slavné Matky Kuráže Emília Vašáryová. „Hodně jsem se s touto rolí natrápila, ale teď už ji mám ráda,“ přiznává sedmašedesátiletá herečka.

S jakými pocity jste tuto roli přijala?
Ze začátku se mi do ní nechtělo, váhala jsem, jestli ji mám přijmout. Režisér Čičvák mě musel dlouho přemlouvat, abych vůbec začala zkoušet. Bála jsem se, že na Brechta dnes už nebude nikdo chodit. Zdálo se mi, že je to moc politická hra. A také jsem měla strach právě z Brechta, naplňuje mě respektem.

Co vás nakonec přesvědčilo?
Snažila jsem se o této hře a době najít co nejvíc informací, sehnala jsem si i současné inscenace Matky Kuráže. Viděla jsem záznam divadelního představení z newyorské Broadwaye, kde stejnou roli hrála Meryl Streepová. Ta se s tím ale vůbec netrápila. Chodila po scéně v krásných květovaných šatech, s rozpuštěnými vlasy a hrála samu sebe. Zvolila úplně jiný přístup, já se s tím zase peru po svém.

Znáte i slavnou Kačerovu inscenaci pražského Národního divadla ze začátku sedmdesátých let s Danou Medřickou v hlavní roli?
Viděla jsem tuto inscenaci, když s ní tehdy soubor hostoval u nás na Slovensku. A paní Medřická byla jako Matka Kuráž jedinečná! Pamatuji si, že na konci celé divadlo stálo a aplaudovalo. Tehdy k tomu hodně přispěla i politická situace.

O čem hrajete Matku Kuráž dnes?
O obyčejné lidové filozofii, nic komplikovaného. Snažili jsme se najít v Brechtovi i humor a udělat ho zábavně, takže diváci se smějí. Matka Kuráž je obyčejný človíček, žena z masa a kostí, která má ráda život a je nucená dělat všechno pro to, aby přežila. Hrozně se bojí o své děti a pomalu o ně přijde. Mám pro ni pochopení, protože jsem sama vychovala tři děti, shodou náhod také dva syny a dceru. A teď aktuálně ji vnímám přes zemětřesení na Haiti, kde vidím zoufalé matky, jak se sklánějí nad svými mrtvými dětmi.

Jak se vám pracovalo s režisérem Martinem Čičvákem?
Ráda se s každým textem nadřu, pouštím si role hodně na tělo, abych se s nimi částečně ztotožnila. Takže mám ráda režiséry, kteří pracují podobně. A to Martin Čičvák je. Známe se už z dřívější inscenaci Koza aneb Kdo je Sylvie?, kterou s Jurajem Kukurou stále hrajeme v pražském Činoherním klubu. Už tehdy jsme se v týmu setkali i s dramaturgem Martinem Kubranem, který byl mým žákem na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jsem ráda, že jsme se všichni tři sešli znovu takhle pohromadě.

Dá se říct, že je to nejtěžší role, co jste kdy hrála?
Z těch současných určitě. Charakter Matky Kuráže v sobě totiž snoubí všechno. Je zároveň moudrá a hloupá, obětavá, laskavá i krutá. A navíc má nad sebou velmi ironický nadhled. Pro mě je Matka Kuráž i hodně fyzicky náročná role, její ztvárnění vyžaduje dost sil.

Čtěte také: Závěrečný ročník Trialogu ovládnou ženy