VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Flamenco je vášeň. A bez vášně není flamenco

Brno - /ROZHOVOR, NOVÁ FOTOGALERIE/ V Brně v neděli vystoupí andaluský tanečník s nejrychlejšíma nohama na světě José León.

18.1.2009
SDÍLEJ:

Flamenco je vášeň. A bez vášně není flamenco - José León. Foto: Igor Zehl

Scéna Janáčkova divadla se zítra večer promění v kraj ohnivé Andalusie. Do tajů temperamentního flamenca, které Brnaňům představí světoznámý tanečník José León, diváky společně s ním přenese i kytarista Dieguito Cortés a taneční skupina Fantasía Espaňola. Více o novém programu El Poder del Flamenco i o svém životě prozradil José León v rozhovoru pro brněnský Deník Rovnost.

V Janáčkově divadle v neděli vystoupíte s novým programem. Na co se mohou diváci těšit?
Publikum se může těšit na představení plné emocí, fantazie a temperamentu. Je to, jako kdyby diváci najednou byli ve Španělsku, a to aniž by museli udělat krok z Brna. Mou snahou je převézt španělský žár do studené zimy tady u vás.

Obměňujete choreografii představení každý rok?
Ano, každým rokem provádím změnu. Naším cílem je, aby si diváci představení vychutnali, ale abychom si to užívali i my.

S kým a jak dlouho jste připravoval brněnské vystoupení?
Podílela se na tom celá naše skupina Fantasía Espaňola. Na přípravě turné po Evropě jsme pracovali tvrdě po dobu šesti měsíců. Naše putování Evropou se zatím zdá být velmi úspěšné. Vzpomněl bych alespoň dlouhý potlesk na závěr vystoupení v Litvě a v Německu.

Prozradíte o skupině Fantasía Espaňola něco více?
Tuto skupinu jsem vytvořil já a už spolu vystupujeme dlouho. Známe se tak dobře, že si rozumíme i beze slov. Naši tanečníci se na mě jen podívají a hned vědí, čeho chci v každé jednotlivé choreografii dosáhnout. Za deset let naší existence mohlo vidět vystoupení našeho souboru jen ve Španělsku více než milion diváků.

Program zpestří i uznávaný kytarista Dieguito Cortés. Kdy jste se poprvé setkali a jaká byla vaše vzájemná cesta k rozhodnutí, že budete spolupracovat?
Otec Dieguita se mnou spolupracuje už patnáct let. Viděl jsem, jak se Dieguito začínal učit hře na kytaru. Na opakovanou otázku, kdy už bude moci hrát se mnou, jsem odpovídal, až dosáhne stejné úrovně jako jeho otec. To ho povzbudilo, cvičil a cvičil celé dny, od rána až do noci. Před třemi roky jsem zjistil, že už je mistrem hry na kytaru a dal jsem mu první příležitost. Od té chvíle tvoří součást našeho souboru flamenca.

Je o vás známo, že jste tanečníkem, sólistou, choreografem – navrhujete si také kostýmy?
Ano, navrhuji je pro každou jednotlivou choreografii. Pak návrhy posílám do krejčovského salonu, kde se ušijí. Je velmi důležité, aby kostýmy byly pěkné, ale také aby byly pohodlné, a proto se snažím tyto dvě věci skloubit. Bohužel, ne vždy se to podaří, takže některé kostýmy o co jsou krásnější, o to jsou méně pohodlné.

Cítíte, že se ve svém tanečním umění ještě někam posouváte? Že se stále učíte a rok od roku zdokonalujete? Nebo jste už dosáhl úrovně, kterou nelze přesáhnout?
Mé umění se každým dnem zlepšuje. Stále se učím, protože flamenco nemá nikde konec. Je to umění živé, každým dnem můžeš objevit nový krok nebo nový zvuk. Dosáhl jsem vysoké úrovně, ale vždycky je možné se ještě zlepšovat.

Máte nějaký taneční vzor?
Nikdy jsem neměl jeden taneční vzor. Mým vzorem byli ti nejlepší španělští tanečníci a učitelé flamenca. Měl jsem různé učitele a od každého z nich jsem se snažil vzít si to nejlepší z jejich umění. A tak jsem si vytvořil svůj vlastní styl, který je směsí toho nejlepšího z nich.

V České republice má flamenco teprve několikaletou tradici, přesto tu vzniká mnoho soukromých tanečních studií a škol. Jaké úrovně podle vás zdejší tanečníci a tanečnice dosahují?
Mimo Španělsko dosahuje flamenco jedné z nejvyšších úrovní v Londýně. Bohužel, z nedostatku času jsem nemohl poznat úroveň umění flamenca v České republice, ale bylo mi řečeno, že je na vzestupu a stále více se přibližuje Londýnu.

Vaše nové vystoupení se jmenuje El Poder del Flamenco Pasion, což lze volně přeložit jako síla flamencových vášní. Co podle vás dělá flamenco tancem plným vášně?
Flamenco je vášeň a kde není vášeň, není flamenco. Flamenco je způsob života. Flamenco je krása, vztek, je radost i smutek. Flamencem předáváme divákům vše to, co máme v srdci. Proto flamenco představuje sílu, moc a vášeň.

Se studiem španělských tanců jste začal ve čtyřech letech. Jak moc vaše rozhodnutí zasvětit svůj život tanci ovlivnili vaši rodiče?
Nebylo to rozhodnutí mých rodičů. Jednou mě otec s matkou vzali na vystoupení flamenca. Po představení jsem řekl matce, že bych se chtěl naučit tancovat jako ti tanečníci. Ona souhlasila, ale přála si, abych s tím začal, až povyrostu. Já chtěl začít hned. Rodiče mě tedy zapsali do taneční školy flamenca. Mysleli si, že mě to za měsíc přejde a byli překvapeni, že jsem pokračoval a pokračoval, až se to stalo mým povoláním. Můj případ není běžný, že jsem začal už v raném dětství. S flamencem začínají spíše děvčata, a to okolo sedmi let.

Už ve dvanácti letech jste vystupoval se svým tanečním programem, o dva roky později jste se účastnil všech významných soutěží. To všechno muselo být velmi náročné. Nelitoval jste svého rozhodnutí ani v době, kdy si většina mladých lidí užívá bezstarostného života?
Byl jsem na sebe velmi tvrdý, ale protože jsem tanec miloval, nestálo mě to velké úsilí. Nikdy jsem nelitoval, že jsem si neužil studentského života. Studoval jsem flamenco společně se studiem inženýrství. Je pravdou, že zatímco mí spolužáci ze střední školy a z univerzity chodili slavit a bavit se, já se věnoval tanci. Ale dnes se karta obrátila, dnes moji přátelé litují, když vidí, jak žiji já, cestuji, mám plno zážitků, zatímco oni pracují v továrně nebo sedí v kanceláři. Já si teď vynahrazuji to, co jsem si nemohl užít v dobách studentských.

Máte nejrychlejší nohy na světě. Jak a při jaké soutěži se tato dovednost měří?
Jsou tak rychlé, jak rychlé je dupání. Jediná možnost, jak to lze změřit, je pomocí počítače. Existují různé soutěže, nejpopulárnější z nich je soutěž, kdy jde o světové rekordy.

Flamenco se tančí po celém Španělsku, existují v něm dle jednotlivých geografických oblastí nějaké odlišnosti?
V tom zásadním je flamenco ve všech oblastech stejné, odlišné jsou však způsoby, jak se předvádí. V některým místech se tančí flamenco s větší radostí, jinde zase s větším temperamentem, někde převládá technika nad procítěním, ale obecně lze říci, že je více či méně stejné. Tento tanec se zrodil ze směsi různých kultur žijících ve Španělsku, z kultury hispánské, arabské i židovské… Zrodil se v lidu, je citovým vyjádřením lidu, vyjádřením radosti, smutku, ale i hladu či jiných pocitů. Tancem vyjadřovali to, co právě cítili.

Mohl byste říct, zda je flamenco náročnější pro muže, nebo naopak pro ženy?
Je stejně náročné jak k mužům, tak i k ženám, ale jsou tam nějaké rozdíly. Například, žena musí tančit a současně si přidržovat sukni a pohybovat jí, navíc ještě tančí s vějířem nebo přehozem na ramena. Má ale výhodu, že když náhodou udělá malou chybu při pohybu nohou, sukně to zakryje a diváci si toho ani nevšimnou. Muži nemají ani vějíř, ani přehoz, ale nesmí si dovolit žádnou byť maličkou chybu v práci nohou, protože úzké kalhoty tanečníků prozradí vše. Od mužů se chce více síly, u žen se více cení sympatie.

V České republice jste se poprvé představil s taneční partnerkou Rut Romero. Stále spolu vystupujete?
Je to má pravá ruka v souboru, pracujeme spolu už čtrnáct let a doufám, nebo lépe řečeno, přeji si, aby se mnou pracovala po celý můj život, patří do mé rodiny.

Své taneční umění představujete publiku po celém světě. Kde nacházíte největší porozumění?
Obecně můžu říci, že jsme diváky přijímaní ve všech zemích velmi dobře, ale musím připustit, že publikum ve východních státech má vyšší divadelní kulturu.

Kde nejdále jste měl doposud příležitost vystupovat, a máte ještě nějaký vysněný taneční sen?
Nejvzdálenější bylo Rusko. Mým snem je to, co dělám, chtěl bych představit svůj program, své umění a kulturu všude, ve všech koutech světa. Chci, aby flamenco poznal celý svět.

Jste světoznámým tanečníkem a hodně cestujete. Je možné tento kočovný život propojit s rodinou?
Je to možné, vždyť já mám šestiletou dcerku a jedenapůlročního chlapečka (Amada a Amadeus). Veškerý svůj volný čas po představení nebo po návratu z cest věnuji svým dětem. Naše vystoupení jsou především večer, takže během dne se můžu oddávat své další vášni, kterou jsou mé děti a má rodina.

Máte před soutěžemi nebo vystoupeními nějaký rituál, v nějž věříte?
Ano, mám svůj velký rituál a dělám ho už od dětství, zdá se, že to pořád funguje. Jaký, to neprozradím.

Jaké plány máte na tento rok?
Chci dále tvořit nové choreografie, chci dále tancovat〜 a předvádět náš program v různých zemích. Chci si také užívat rodiny a svých dětí, prostě vychutnávat si ten nádherný život, který mi〜 byl dán do vínku. Mým předsevzetím do roku 2009 je, abych byl v širším slova smyslu 〜lepším, než v minulém roce. Lepším tanečníkem, člověkem, otcem, přítelem i kolegou.

Kdo je José León?

 Narodil se v Cordobě, nyní žije v Lloret de Mar Barcelona

Je ředitelem tanečního klubu flamenca La Siesta v Santa Susaně

Získal první cenu La Calahorra, s počtem 27 úderů nohou za sekundu je vítězem soutěže Record of the World Zapateado (nejrychlejší dupání nohou)
má dceru Amadu a syna Amadea. O své rodině říká: „Moje žena Daiva je mi měsícem, Amada a Amadeus jsou moje dvě sluníčka. Teprve společně tvoříme jeden vesmír.“

Má rád všechny sporty spojené s mořem, jeho největší zálibou je život


Autor: Markéta Stulírová

18.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prostor na Moravském náměstí se stal na týden parkovištěm zánovních aut. Výstava se pak je nakrátko přesunula na náměstí Svobody.
9

Kotzian: Výstava aut v centru Brna obrala město o miliony korun

Kometa v zápase se Slovanem Bratislava.

Kometa nasadí v poslední přípravě i formaci mladíků z Memoriálu

Půjčka na Devět křížů? Miliony byly pro drnovický klub, odmítá Gottwald obžalobu

Brno, Vyškov – Robert Gottwald, syn někdejšího místopředsedy Českomoravského fotbalového svazu Jana Gottwalda, ve středu vypovídal u Krajského soudu v Brně. Je obžalovaný z toho, že si půjčil více než dvanáct milionů korun na provoz fotbalového klubu Drnovice a provoz a koupi motorestu U devíti křížů na Brněnsku, a peníze nikdy nevrátil. Soud vynese rozsudek ve čtvrtek.

V Masné srazila dodávka chodce. Muž utrpěl těžká zranění

Brno – Vážnými poraněními hlavy, pánve a nohy chodce skončila středeční dopravní nehoda v brněnské Masné ulici. Krátce před čtvrtou hodinou odpoledne tam dodávka srazila muže.

AKTUALIZOVÁNO

Obžalovaná mi hrozila vytrháním vlasů, řekla žena, kterou nutili k prostituci

Brno – Chtěla si v Rakousku vydělat peníze úklidem, místo toho skončila na chodníku mezi prostitutkami. Před brněnským krajským soudem ve středu vypovídala žena, kterou obžalovaní Ján Dirda a Marta Hudcová údajně nutili k sexu za peníze. „Po cestě do Rakouska mi v autě říkala, že se budu mít dobře a že nesmím být blbá. Potom jsme zastavili a ukázala mi, kde mám stát na chodníku. Odmítla jsem a chtěla jet zpátky. Marta mi ale pohrozila, že pokud nevystoupím z auta, vytrhá mi vlasy ještě víc. Měla jsem je zrovna na krátko ostříhané,“ uvedla poškozená.

Reakcí na bodnutí přibývá. Hmyz útočí i na lékaře

Brno /ANKETA/ - Nejprve pobodali sršni mladého muže, poté zaútočili na dvě posádky záchranářů a kolemjdoucí. Scéna jako z hororu se odehrála v neděli večer v brněnské Bystrci. Výjezdů k lidem, u nichž se projeví alergická reakce na bodnutí včelou, vosou či sršněm, je podle odborníků v létě výrazně více.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení