VYBERTE SI REGION

Vojtěch Jasný: Byl jsem vlastně takový český James Bond

Brno /ROZHOVOR/ – Sedmaosmdesátiletý scenárista a režisér Vojtěch Jasný patří k nejvýznamnějším osobnostem české kinematografie: natočil přes padesát filmů, mezi nimi například dnes již legendární snímky Až přijde kocour (1963) či Všichni dobří rodáci (1968).

27.5.2013
SDÍLEJ:

Čestný titul Doctor Honoris Causa Vojtěchu Jasnému udělila Umělecká rada Janáčkova akademie múzických umění v Brně.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

V roce 1968 byl však politicky perzekvován a brzy poté emigroval. Natáčel tedy v zahraničí a přednášel na univerzitách, mimo jiné také v New Yorku, kde se nakonec usadil. Do České republiky se natrvalo vrátil předloni. Žije v Bystrém u Poličky, ve městě, kde před pětačtyřiceti lety dokončil své Všechny dobré rodáky. Do Brna Vojtěch Jasný zavítal v pátek, a to u příležitosti převzetí čestného doktorátu Janáčkovy akademie múzických umění.

Čestným titulem vás umělecká rada ocenila jako filmového a divadelního režiséra, scenáristu, kameramana, fotografa a pedagoga. S kterou z těchto činností se cítíte být nejvíc svázán?

První je samozřejmě filmař: autor, režisér, kameraman, podle toho, jaké filmy právě dělám. Byl jsem ale vždycky hlavně dobrodruh. Ve výčtu mých aktivit tak například chybí ještě to, že jsem za 2. světové války pracoval pro britskou tajnou službu a byl jsem vlastně takový kvalitní český James Bond (úsměv). Nejdřív proti Němcům a pak i proti komunistům. To vše jsem já. Nejdůležitější ze všeho však je, že žiji rád.

Zejména v šedesátých letech jste proslul jako „básník filmového plátna." Ona poetičnost a křehce lyrický pohled na svět vaši tvorbu provázel od počátku?

Původem jsem vlastně filmový básník – tak jsem dělal své první filmy. Teprve postupně jsem se naučil dělat i komedie, tragédie, eposy a měl jsem to štěstí pracovat se čtyřmi laureáty Nobelovy ceny. Byli to Ivo Andrić, Alexandr Solženicyn, Heinrich Böll a Nikolaj Erdman.

Který z filmů byl ve vašem životě tím zlomovým?

Rodáci, protože jsem za ně musel položit kejhák. Kvůli nim jsem všechno ztratil, museli jsme odejít z bytu a zabavili nám i dům. A nikdy jsme nic nedostali zpátky, protože pořád platí staré komunistické zákony.

I tak Rodáci zůstali vašimi nejmilejšími. Mluvíte o nich jako o filmu svého srdce, jako o filmu, který je vaším návratem ke kořenům. Vzato s odstupem času a zkušeností, kterou máte teď: Udělal byste znovu vše stejně?

Jistě, že ano. Samozřejmě, že jsem tehdy natáčel i filmy pro obživu, ale vždy to byly kvalitní práce.

Narodil jste se v Kelči na Valašsku. Žil v Rakousku, Německu, USA a nyní jste se vrátil zpět do České republiky. Když jste čestný titul přebíral, zazněla proto vedle české hymny také americká. Kde je vaše doma?

Na tuto otázku odpovím stejně, jako jsem v roce 1990 odpověděl redaktorovi do jedněch newyorských novin, když se ptal, zda se vrátím zpátky. Jsem moravský rodák, československý patriot, občan New Yorku a světoobčan.

Na newyorské Filmové akademii stále přednášíte. Co se snažíte předat mladým, začínajícím tvůrcům?

Učím už hlavně lidi, kteří chtějí filmy tvořit. Na svých filmech jim ukazuji, jak celovečerní snímky psát a režírovat. Film Až přijde kocour jim například předkládám kvůli barvě, Rodáky zase jako veliký epos. Až přijde kocour je přitom ve světě nejznámější. Rodáky totiž zakázali, ale Kocour mohl všude do světa. Stal se hitem. Všude jej chtěli a přitom se pořád ptali: Kdo je vlastně ten kocour?

Radíte také svým studentům, čeho se vyvarovat?

Říkám jim hlavně: Nepište žádné blbosti a mordy. Film musí být ze života, o životě a pro život. Musí vycházet z životní zkušenosti.

Od padesátých let, kdy jste s filmem začínal, se hodně změnilo. Filmový průmysl se vyklenul zcela jiným směrem, většinová produkce jde ruku v ruce s komercí. Jak to přijímáte?

Když jsou to blbosti, nedívám se na to. A když mám možnost vyjet na světové festivaly, ať už se svými filmy nebo jako člen poroty, to mě inspiruje. Jsou zde totiž většinou ty nejlepší zahraniční filmy. Na filmovém festivalu v Montrealu mě tak například velmi zaujaly filmy řeckého režiséra Thea Angelopoulose, který vloni tragicky zahynul, když ho během natáčení srazil motocykl. Jeho filmy jsou neuvěřitelně silným inspiračním přínosem.

Na čem pracujete nyní?

Mám rozepsaný film Nebe na zemi, dále do budoucna připravuji filmy Božská komedie a Terezínský projekt – velký epos z let 1942 až 1945. Témat je hodně, ale soustředit se chci už jen na filmy o duchovnu a o lásce. To je to nejdůležitější.

Autor: Markéta Stulírová

27.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Muž blokoval tramvaj. Dal hlavičku ženě, která mu chtěla pomoci

Ilustrační foto
1

Platy v kraji? I přes navýšení jsou stále podprůměrné

Rychle a zběsile v Brně. Provokoval strážníky, pak ujížděl i na červenou

Brno /VIDEO/ – Byla to honička skoro jako z akčního filmu. Před brněnskými strážníky ujížděl řidič, který předtím úmyslně zaparkoval na chodníku před ředitelstvím městské policie ve Štefánikově ulici a odmítal auto odstranit. Situaci po zadržení vysvětloval tím, že zákony jsou od toho, aby se porušovaly. „Dobrá honička," řekl zasahujícím policistům.

Ples jako Brno: Gejzír nápadů, hodnotí celebrity

Brno /REPORTÁŽ/ – Po červeném koberci v sobotu večer přicházejí do brněnské Fait Gallery první celebrity. V záři barevných světel se třpytí dlouhé šaty krásných dam, doprovázených pány ve smokingu s motýlkem. Pečlivě upravené stoly zdobí kytice bílých a růžových tulipánů. Nad nimi se starostlivě sklání číšníci a dohlížejí, aby skleničky nezůstávaly prázdné. Ples jako Brno začíná.

O oblékání mrtvých není zájem, komentuje novelu majitel pohřební služby

Jižní Morava /ROZHOVOR/ – Větší kontrola pohřebních služeb, důstojnější zacházení s mrtvými a ve výsledku větší komfort pozůstalých. Politici si od novely zákona o pohřebnictví slibují velké zlepšení. Podle majitele brněnské pohřební služby Pavla Cajzla jsou změny nadbytečné. „Většina věcí je jenom o domluvě, není třeba, aby je určoval zákon," vysvětlil majitel pohřební služby Cajzl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies