Výstava Colorjoy: radost z barev, radost ze života

Začíná jako příběh, ale tříští se do zdánlivě nedůležitých okamžiků. Vznáší se nad ní aura lyričnosti, ale kdesi pod ní, pod těmi nahromaděnými vrstvami emocí, vyvstává konkrétní osud člověka – fotografa Vojtěcha V. Slámy. Jeho dosud největší výstava Colorjoy, kterou hostí brněnský Dům umění, představuje přes sto snímků. Jsou to fotografie nabité pocity, barevností, ale i záměrnými nedokonalostmi. Estetika formy ustoupila intuici, principu náhody a vznikla vizuální variace deníkových záznamů. Záznamů toho, co bylo a stále je jedinečné v životě autora, který ctí svá tvůrčí přesvědčení – fotografickým trendům navzdory.

Na cyklu Colorjoy Sláma pracoval deset let a zahrnul do něj fragmenty ze souborů India Tourist, Hájenka-Pulkov či American Tourister. Řečeno jinými slovy: jsou to barevné fotografie z cest po Indii, USA, ale i z Moravy, včetně autorova rodného Brna. Jsou to snímky z míst, jež jsou Slámově srdci blízká, jsou mezi nimi portréty lidí, jejichž existence vryla do jeho duše i negativů nesmazatelnou stopu. Z jistého pohledu je to výstava plná intimních tajemství a spontánních radostí, o něž se autor rozhodl podělit s druhými. Je to deset let života Vojtěcha V. Slámy oblečených do několika stisků spouště fotoaparátu.

Od zimy po léto, od Hájenky k dálné Indii

Barevnost je v této souvislosti příznačná. Nejen ta přitom vymezuje další etapu ve Slámově tvorbě. Přesně deset let po ultrakonzervativní sérii Vlčí med střídá exaktně vymezené principy a struktury osvobození se od všeho, co autora snad už po tolika letech svazovalo: zažité pracovní postupy a předurčené kompozice ustoupily pocitům a někdy i nešťastným náhodám. Ty však Sláma zúročil ve svůj prospěch, například když v Indii fotografoval bakelitovým aparátem, na prošlé filmy a místo filtrů používal barevné fólie nalezené mezi odpadky. Ale aby byly údaje přesné, nejčastěji Sláma využíval Rolleicordu a Flexaretu.

Výběr a uspořádání snímků na výstavě podléhá vlastnímu temporytmu. Snové, záměrně rozostřené výjevy se střídají s konkrétnostmi života, teplé a letní tóny zase s mrazivou nadvládou zimy. Od zimy po léto, od Hájenky k dálné Indii, od minulosti k přítomnosti pouze a jen tak, jak Slámu vedla intuice. Uspořádání fotografií nemá chronologickou ani tematickou návaznost, o (ne)kvalitě některých snímků povedou zřejmě někteří vášnivé diskuze.

Přesto – nebo spíš právě proto, prolnutí toho všeho zesiluje, co mohlo zůstat v tak velkém výstavním prostoru bez povšimnutí: i zdánlivé maličkosti spolu souvisí, jeden okamžik střídá druhý, aby vše nakonec splynulo v teď a tady.

Zajímavé je přitom dvojznačné vyznění týchž fotografií. Jinou emoci v sobě nesou ve stejnojmenné knize a jinou na stěnách galerie (tisky ve formátu 60×60 cm). Jako by divák přihlížel dvěma různým prezentacím. Laskavější je k cyklu Colorjoy, dle mého názoru, kniha, byť ji – na rozdíl od výstavy, neprovází tolik hravosti a barevnosti. A právě ta se v prostoru Domu umění stává výsadou a esencí vlévající radost do žil každému, kdo se na výstavu přijde podívat.