Výstava přiblíží časopis Host do domu. Od začátku do konce

Výstavu Host do domu provází podtitul Sen o svobodě. „Původně čistě svazový titul vyrostl ve vyhledávanou názorovou platformu překračující literární obzory. Od počátku 60. let se dařilo v jeho redakci soustředit ryzí literární osobnosti, jakými byli Oldřich Mikulášek, Jaromír Tomeček nebo Ludvík Kundera," uvedla spolukurátorka výstavy Petra Pichlová.

Při přípravě výstavy se kurátoři opřeli hlavně o vzpomínky někdejších redaktorů a spolupracovníků časopisu. „Zvolili jsme takzvanou strategii pamětníků, protože literární archiv Hostu do domu neexistuje. Po jeho skončení dali redaktoři vše do krabic, ty se však ztratily," uvedla kurátorka Památníku Kristýna Cimalová. Dále kurátoři čerpali z archivu Moravského zemského muzea, Moravské galerie i z diplomových pra­cí.

Výstava vede návštěvníky v chronologickém sledu nejvýznamnějších událostí. „Rozdělení je podle etap šéfredaktorů – Bohumíra Macáka, Jana Skácela a Jana Trefulky, kdy už Host do domu přecházel ve čtrnáctideník," upřesnila Cimalová.

Zmíněny jsou známé rubriky jako Dokořán, Kouzlo nechtěného, Zatrženo či Malá recenze na…, k zajímavostem pak patří vitrína věnovaná novoročním přáním redakce. „A padá sníh a padá znovu – a letí roje bílých včel – a kůň ohluchl o podkovu – a slavík lunu zapomněl," vepsal do jedné z novoročenek Jan Skácel.

Blíže rozebrána je takzvaná Kohoutovská aféra: Jan Trefulka útočil skrze kritiku veršů Pavla Kohouta na schematickou poezii 50. let a článek vyvolal bouřilovu reakci. Ze souhlasných i negativních ohlasů sestavil Ludvík Kundera do následujícího čísla montáž, v níž dal prostor běžným čtenářům i zavedeným autorům. Stalo se to bez vědomí šéfredaktora, který byl v té době v zahraničí. A zařazení Skácelovy glosy, jež zpochybňovala oprávněnost dobových veršů, událost ještě rozvířila.

Atmosféru přibližuje Ludvík Kundera ve vzpomínkách. „Macák se vrátil a šílel. Skácelův článek, který se dotkl i takzvané vojenské problematiky, se rozebíral na ministerských výšinách, až u Čepičky, který byl tehdy ministrem vojenství, padaly nejostřejší odsudky, zcela likvidátorské, zaznělo i Postavit ke zdi! Na Filozofické fakultě v Brně byla veleschůze svazáků, přijely dokonce posily z Prahy, redakci obkružovali fízlové." V důsledku Kohoutovské aféry Kundera redakci opustil, avšak získal stipendium Literárního fondu, který mu umožnil věnovat se volné tvorbě.

Na působení v Hostu do domu zavzpomínal také Milan Uhde. S časopisem začal spolupracovat ještě coby student. „Dostal jsem se do blízkosti vynikajících spisovatelů. S Oldřichem Mikuláškem jsem seděl v jedné místnosti. Občas na mě kývl a řekl: Půjdeme za osvěhou. Tak nazýval vinárnu, kde jsem s ním proseděl mnohé hodiny a on zasvěceně mluvil o poezii. To bylo školení, které mi, při vší úctě, filozofická fakulta za celých pět let neposkytla. Jan Skácel mluvil méně a vůči mladým lidem mého typu byl zdrženlivý, ale věci, které mi říkal, byly nesmírně moudré a užitečné," uvedl Uhde.

Zpestřena je expozice úryvky rozhovorů, jež si zájemci mohou poslechnout v audio nahrávce, závěr výstavy patří projekci dokumentu České televize Procesí dychtivých slov s podtitulem Přerývaná historie literárního časopisu Host/Hostu do domu.