Na přípravě výstavy se podílelo Technické muzeum v Brně, Městské muzeum Bystřice nad Pernštejnem a studenti Oddělení muzeologie Filozofické fakultury Masarykovy univerzity v Brně.

Na malou plochu v přízemí rozlehlého muzea se podařilo vměstnat obdivuhodně velké množství informací o výrobě vlněného sukna, které jsou zasazené do konkrétního časového a hlavně místního rámce. Návštěvník se tak dozví nejen to, že se sukno po utkání ještě valchovalo, barvilo, vyčesávalo a postřihovalo, ale také to, kde přesně jednotlivé valchy v Bystřici stály a jak fungovaly nebo kam jezdili Bystřičtí svoje sukna prodávat.

Detailně se kurátorky Martina Pulkrábková a Veronika Zemanová věnují například poslednímu bystřickému tkalci, Adolfu Dvořáčkovi. K vidění jsou zde vzorky jím vyrobených látek nebo autentické účetní knihy.

Už název Od ovečky po kabátek dává tušit, že je výstava určená hlavně dětem. Tomu je uzpůsobený výběr a podání informací, interaktivita i vizuální styl, kterému vévodí veselá oranžová barva a komiksová postava ovečky. Návštěvníci si mohou osahat skutečnou ovčí vlnu a zjistit, jak voní, dotknout se vzorků sukna nebo se posadit k velkém tkalcovskému stavu.Výstava Od ovečky po kabátek.

Dětské touze pátrat a objevovat vyhovují barevné papírové šablony, také ve tvaru oveček, které ukrývají nejvýraznější informace. Údaje, které zjistí, využijí děti při vyplňování velmi dobře připravených pracovních listů.

Kontrastně potom působí absence podrobností v úseku od vyčesávání vlny do momentu tkaní. Exponáty bez konkrétních popisků dokáží zmást i dospělého, natož dítě, které se se záhadným špulířem nebo vijákem setkává poprvé.

Lítost v dětech jistě vzbudí i nemožnost zkusit skutečně tkát na jinak funkčním stavu, u kterého chybí příčný člunek. Také v názvu avizovaný kabátek je – možná z důvodu skutečně malé plochy výstavy – odbytý jedinou větou, která oznamuje, že se sukno odneslo ke krejčímu.

Tyto drobné nedostatky kurátoři pravděpodobně napraví po přesunu expozice do muzea v Bystřici nad Pernštejnem, kde výstava dostane větší prostor. I přes ně je to ale i nyní velmi zajímavá výstava, která kombinuje naučné a zábavní prvky.

Ti mladší se zde možná poprvé setkají s tímto téměř zapomennutým řemeslem a s ním spojenými artefakty. Ti starší se díky ní třeba zamyslí nad tím, jak strojní výroba přesouvá umění našich předků z jejich chalup a životů do malých koutků velkých muzeí.

LENKA KAVALÍŘOVÁ, publicistka