VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Výtvarnice Mandelíková: Pustila jsem kameru a čekala

Brno - (ROZHOVOR) Ve své nejnovější práci se mladá autorka Markéta Mandelíková pokusila vystoupit z kruhu, do nějž se někdy uzavírá práce s obrazem a své umělecké sdělení delegovala na „cizí ženu“ a nechala mluvit ji.

17.7.2008
SDÍLEJ:

Svými obrazy se Markéta Mandelíková snaží vyvolávat dialog.Foto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Dostala se tak až na hranici dokumentu, a změnila tak svůj pohled z onoho cyklického, který je jí vlastní, na přímý a jasně definující. Markéta Mandelíková letos absolvovala na Fakultě výtvarných umění v Brně a kromě malování a natáčení se tato třicetiletá umělkyně živí jako zdravotní sestra. Její druhou samostatnou výstavu s názvem Ze rtů cizí ženy mohou Brňané až do konce července zhlédnout v Galerii mladých v Radnické ulici.

Jak vznikala výstava Ze rtů cizí ženy?
Výstava se skládá ze dvou projekcí a dvou obrazů. Líbila se mi ta spojitost dva a dva. Začalo to tak, že jsem natočila záznam s paní Marií, kterou jsem poznala v sociálním domě, kde žila nějakou dobu. Vyzařovala z ní energie, čímž se lišila od ostatních pasivních lidí. Zaujal mě její svět, který je jiný od světa ostatních, kteří tam také byli. Už od začátku jsem věděla, že to musím točit.

Věděla o tom?
Jasně. Marie se pohybuje ve světě, kde jí ta kamera vůbec nevadí. Možná je to i tím, že je to svět starých lidí. Byla jsem v poloze pozorovatele, pustila jsem kameru a čekala, co se bude dít.

Je to něco podobného, co například točí dokumentaristka Helena Třeštíková?
Já jsem spíš natočila záznam, který jsem sestříhala a potom jsem k tomuto výsledku pozvala dva spolužáky Filipa Cenka a Vojtěcha Vaňka. Předala jsem jim sestříhaný záznam, protože jsme se už před projektem domluvili, že je pozvu jako hosty. Oni ale přesně nevěděli, co s tím. A pak k tomu přišel další člověk, Rado Zrubec. Vytvořil ze záznamu projekce dvě. Jedna projekce zaznamenává Marii a druhá, která je bez obrazu, se skládá ze slov, která Marie říká.

Takže se tyto projekce vzájemně doplňují?
Ano, ale Marie na druhé projekci říká něco jiného, než zrovna běží na projekci první. Vybrala jsem si to i kvůli tomu, že mi tato vizuální stránka nepřipadá až tak zajímavá jako to, co Marie říká.

Netočila jste její životní příběh?
To by se ani do tak krátké projekce nevešlo. Nakonec jsem se rozhodla zde uveřejnit jen tři minuty. Delší dobu by divák v galerii nevydržel, to je vyzkoušené.

Myslíte, že to lidí zajímá, poslouchat tří až pěti minutové vyprávění cizí ženy?
Samozřejmě, že je to na naladění každého diváka. Zda ho bude zajímat člověk, který takhle vypadá, jestli se nechá vtáhnout do toho, co tento člověk říká, a jestli si to propojí s tím, co se promítá na druhé projekci.

Čím vás Marie zaujala?
Marie byla krásná žena, zubní laborantka, měla manžela, děti, dům a dopadla tak, jak dopadla. Poznala jsem ji v sociálním domě, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Když se na ni podíváte, říkáte si, že se asi něco stalo. Na Marii se mně líbí, že to neřeší. Neřeší, jestli bylo něco v jejím životě špatně nebo dobře. Žije přítomností a čte poezii.

A jak s videoprojekcí souvisejí vystavované obrazy?
Úplně přímo s projekcí nesouvisejí, jsou to obrazy koček. Pojmenovala jsem je Večernice. S Marií je spojuje ženské téma, to, že každý má v sobě nějaké zvíře nebo se nějakému zvířeti podobá. Kočka u mě odkazuje k ženě, k animálnosti, pudům, rození, kojení… Asi bych obrazy nenamalovala takhle, kdybych nestudovala u Vaška Stratila. Ten zase krásně maluje lišky. Obrazy jsou temné, stejně jako Marie je temná žena.

Nemáte pocit, že v poslední době videoprojekce čím dál častěji doplňují jiná umění?
Ve světě se videoprojekce využívaly vždycky, my jsme žili nějakou dobu hodně uzavřeně. Ráda točím videa a maluji obrazy. Připadá mi, že to, co točím, maluji, a co maluji, to točím. Jsou to jedny oči. Akorát, když vás unaví malba, máte potřebu sáhnout k něčemu jinému. Také vím, že to, co zachytím kamerou, nejsem schopná namalovat. Obraz nějak namaluji, ale to, co chci zachytit kamerou, namalovat neumím. Inspirují mě lidi, moje práce se vždy točí kolem lidí.

Název výstavy Ze rtů cizí ženy je tedy zřejmý…
Vychází to od Marie, ona je ta cizí žena. Důležité je slovo, to, co Marie říká.

Dosud jste vystavovala většinou v kolektivu. První samostatnou výstavu jste uspořádala ve Vimperku, v místě vašeho rodiště?
Většinou jsem vystavovala s lidmi z ateliéru Intermedia Václava Stratila, kde jsem studovala anebo s lidmi z Fakulty výtvarných umění. Ve Vimperku jsem vystavovala, když jsem byla hodně mladá, nebylo to nic velkého.

K umění jste tedy měla blízko od dětství?
Malovala jsem jako malá, pak jsem přestala, protože jsem studovala zdravotní školu. Dva roky jsem pracovala v nemocnici. Zjistila jsem, že je to celkem dřina, tak jsem zase začala studovat. Nejprve pedagogickou fakultu a pak Fakultu výtvarných umění. Teď opět pracuji zase jako zdravotní sestra.

Uměním se asi vážně vydělávat nedá, že?
Myslím, že to je možné, ale člověk do toho musí investovat všechno. A musí vydržet. V Čechách už se přece jen otevřel trh s uměním a vše je složitější.

Nezamýšlíte někdy vytvářet líbivé věci?
Vždycky se podívám na svůj obraz a ptám se, jestli by to někdo koupil. Vím, že kdybych to poupravila, možná by se to lidem víc líbilo. Je dobré se držet někde mezi. Tím, že mám i to druhé povolání, nemusím to takhle promýšlet. Někteří mladí umělci se třeba svezou na současném trendu, ono je to dobře, protože je to někam zavede a oni si pak najdou svou vlastní cestu. Jiní umělci svá díla zase stylizují trochu do designu, protože vědí, že si třeba jejich obraz někdo koupí a pověsí si ho do obývacího pokoje. Pak je zase někdo, jako Václav Stratil, kterého považuji za jednoho z největších současných umělců. Ten se na trendy vůbec neohlíží, spíš si s nimi hraje a chce se dobrat chytrosti a moudrosti.

Co byste v umění chtěla ještě zkusit?
Bavila by mě práce se zvukem. To by ale znamenalo, naučit se všechny programy k tomu určené. Zajímavé by mohlo být odchytávání zvuků a jejich různé propojování s vizuální stránkou.

Autor: Martina Harthová

17.7.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Silně opilý řidič kamionu jel po dálnici D2. Před policisty se sám nemohl ani postavit na nohy. Naměřili mu téměř tři promile.

Jsem idiot, kál se řidič kamionu. Opilý nemohl ani stát. Trestem je i vězení

Aplikace Uber.

Uber v Brně stále nemůže jezdit. Krajský soud zamítl návrh na zrušení opatření

Zeman na jižní Moravě: setkání s prezidentem odmítli i lidovci

Brno – Prezidenta Miloše Zemana nepřijdou v pondělí přivítat ani lidovci. „Jako volení zastupitelé kraje jsme se v minulosti setkání s hlavou státu účastnili z úcty k úřadu prezidenta. Bohužel sám Miloš Zeman svým chováním, vystupováním a neochotou řídit se Ústavou České republiky zbavuje tento úřad respektu a důvěryhodnosti. Proto jsme se rozhodli nepřijít," informoval předseda lidoveckého klubu zastupitelů Antonín Tesařík.

Divadlo Bolka Polívky uvede Hrůzu v Brně, grotesku Arnošta Goldflama

Brno /FOTOGALERIE/ – Sednout si s hajfou na dečmena. Jít na černo. Tyto i další fráze hantecu zazní v nové hře Arnošta Goldflama, kterou v páteční premiéře uvede Divadlo Bolka Polívky v Brně. Groteskní černá komedie má název Hrůza v Brně a v hlavních rolích dvou policistů se představí Josef Polášek a Robert Mikluš.

Univerzity vs plagiátoři. Za napsání prací zaplatí studenti ročně 200 milionů

Brno – Opisování z webu nebo kupování diplomových prací podvádění při psaní vysokoškolských textů nikdy nebylo snazší než dnes. Na současné problémy plagiátorství se zaměřili odborníci z devětačtyřiceti zemí světa. Diskutují o nich od úterý na konferenci na Mendelově univerzitě v Brně.

Konec špílmachrů v Brně. Po Poláchovi odchází Zavadil

Brno – Na ně se chodí dívat fanoušci, spoluhráči spoléhají na jejich umění, rozhodují utkání. Fotbaloví tvůrci hry, pro které se vžil z němčiny převzatý výraz špílmachři, předkládají divákům nejkrásnější momenty. Jenže jejich doba odeznívá a nejspíš končí také jejich éra ve Zbrojovce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies