VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Výtvarník Kopecký: Inspiraci hledám v sobě. Co neumím říct slovy, maluji

Brno – Vladimír Kopecký je uznávaným výtvarníkem v České republice i v zahraničí. Jako první u nás použil vrstvené tabule skla k vytvoření pocitu hloubky a prostoru, za mozaiku pro světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu získal zlatou medaili. Kopeckého aktuální výstava v Brně má název Dálky a póly. „Přísná geometrie a divoká gestická exprese – to jsou dva póly, mezi kterými se pohybuji při práci se sklem i v malbě," říká čtyřiaosmdesátiletý autor, který do září vystavuje v královské kapli na hradě Špilberk.

24.8.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
11 fotografií

Vladimír Kopecký je uznávaným výtvarníkem v České republice i v zahraničí. Kopeckého aktuální výstava na hradě Špilberk v Brně má název Dálky a póly. Foto: DENÍK/Ludmila Korešová

V Brně představujete své novější, geometricky laděné práce. Co vše návštěvníci na výstavě uvidí?

Jsou to práce jednoho mého směru, a to je jakási ryzí geometrie minimalistického ražení. Jednou jsem napsal: Mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou. To znamená, že právě ony „póly" jsou ve velkém protikladu – od expresivní zuřivé gestiky až po absolutní jednoduchost, přímku. Ta je základ.

Po kolikáté v Brně vystavujete?

Už poněkolikáté. Vystavoval jsem v Galerii Aspekt v Údolní ulici, pak také v domě umění. A v Moravské galerii mají zakoupený jeden můj obraz. Vystavuji už jen příležitostně, teď jsou to především retrospektivy. Letos je to má třetí výstava.

Hodně jste vystavoval také v Japonsku.

Ano, tam je mé jméno poměrně známé.

Vzniklo tam několik vašich architektonických realizací. Kde například?

Na radnici v Tojamě, to je velké město na severozápadě Japonska. Pak také v Tokiu v předváděcí síni Konica a v jedné moderní tokijské pekárně. Jsou to skleněné objekty.

A u nás?

Realizací je hodně, jednu dobu jsem se tím živil. Významná je například na Želivce, na přehradě pitné vody pro střední Čechy, kde jsem dělal velikou mozaiku. Byla to náročná práce. Zmínil bych také nádraží v Havířově či ve Vítkovicích nebo mozaiku v Elektrotechnickém zkušebním ústavu v Praze, v Jeseníkách nebo pro smuteční síň v Děčíně.

Jednu ze svých mozaik jste vytvořil i pro světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu, s Adrienou Šimotovou a Františkem Burantem jste za ni získali zlatou medaili. Byl to jakýsi mezník ve vaší kariéře?

Dostal jsem se tím více do povědomí, ale jinak jsem to vnímal jako jednu z mých prací. Mozaiky mám obzvlášť rád, ovšem v současné moderní architektuře se prakticky vůbec nepoužívají. Je to škoda, protože je to úžasná technika a vytvoří-te-li ji v interiéru, je v podstatě nezničitelná.

Rád vzpomínáte na sympozium Sklo v architektuře, které jste kdysi navštívil ve Francii. Jaká tam byla atmosféra?

Přijeli tam architekti z Paříže, byli tam francouzští výtvarníci. A my, Češi, jsme tam měli impozantní expozici, připravili jsme prostorově velké věci, na to ve Francii nebyli zvyklí. Šlo o to „dělat umění v architektuře". Jeden pařížský architekt tehdy řekl: My nepotřebujeme umění v architektuře, protože my děláme umění architekturou. Tento názor později přešel i sem a jednu dobu dokonce umělecké práce na architektuře téměř vymizely.

Kteří autoři a tvůrci vás nejvíce ovlivnili?

Nerad to říkám, protože pořád tvrdím, že jsem originální, ale samozřejmě, že nikdo nezačínáme z ničeho. Všichni navazujeme a buď jdeme proti tomu, nebo s tím souzníme. Když jsem byl ještě na základní škole, což bylo těsně po válce, tak jsem za výkladem v obchodě viděl obálku s Picassem, bylo to období po Guernice. To mě velmi zasáhlo a i když jsem umění sledoval, o ničem takovém jsem neměl tušení. Pak samozřejmě přišli další…

Mezi nimi literáti, filmoví tvůrci… I jejich díla se do vaší tvorby promítají?

Samozřejmě. Mám rád hudbu, literaturu, ze spisovatelů pro mne zůstává největším Tolstoj. Dnes už je ale jiná doba, mladé generace to vnímají jinak a já zas téměř neznám díla současných autorů.

Pracujete stále dál? Nebo už se věnujete jen koníčkům?

Koníčky nemám, ty nepěstuju. (smích) Co mě baví, je stále výtvarná tvorba. Teď maluji obrazy.

Vaše obrazy i skleněné objekty jsou buď geometrické, nebo expresivní. Kde čerpáte inspiraci? Neboli – jak se rodí v propojení s formou obsah?

Jsem totální životní pesimista a myslím si, že je všechno špatně. Hledám tedy sám v sobě. Nedokáži to dobře vysvětlit slovem, a právě proto to maluji. I když teď jsem vydal bibliofilii, kde na konci svého života píšu básničky. To je u mě hodně velký paradox. (úsměv)

Ze skla i kůži sedřít. Až na krev.
„Sklo pro mne není subjektem mého vyjádření, je pouze prostředkem k dosažení neznámých cílů… Sklo neglorifikuji. Je možné s ním nakládat různě, i proti zaběhnuté představě o něm, tedy i ošklivě – sám jsem termín OŠKLIVÉ SKLO na začátku šedesátých let razil. Tím ale nemyslím, že sklo vždy takové musí být. Chci říci jen to, že jdu-li za výraznou myšlenkou, ne ozdobou, tak tedy bezohledně, že z toho skla i kůži sedřu, až na krev, bude-li třeba." Vladimír Kopecký

Autor: Markéta Stulírová

24.8.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Výstava modelů v brněnském nákupním centru Avion přebližuje osmdesát známých staveb ze čtyř kontinentů.
19

OBRAZEM: V obchodním centru lidé postavili Eiffelovu věž i Koloseum. Z puzzle

Ilustrační foto
2

Medička pomáhala v uprchlickém táboře. Základem v práci je dobrý kolektiv, míní

Brno podpoří cyklisty. V práci se osprchují

Brno – Sedm až osm měsíců ročně jezdí za zaměstnáním na kole informatik Pavel Flajšman. I když je pro něj cesta na Nové sady kolem rušného nádraží náročná, v jednom má štěstí jeho firma zařídila sprchu na pracovišti. „Zaměstnavatel je vstřícný k cyklistům. Máme vyřešené také bezpečné stání kol v garážích," poznamenal Flajšman. Cyklistů, které po příjezdu do práce čeká sprcha, zřejmě přibude. Brněnský plán mobility je totiž navrhuje podpořit.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka zvládla domácí premiéru, spasila ji vítězná hlavička Řezníčka

Brno – Fotbalisté Zbrojovky přivítali v osmnáctém kole nejvyšší soutěže na svém stadionu Liberec a zvítězili 1:0.

Ulicemi se proháněla pirátská loď. V Kníničkách slavili masopust

Brno – Bum! Rány se ozývaly každou chvíli brněnskými Kníničkami. Místní chasa totiž v sobotu odpoledne slavila masopust. Ulicemi procházel průvod v maskách. Lidé v ulicích potkali tradiční masky, které k fašanku patří, ale třeba i Čerta a Káču, nebo bandu pirátů i se střílející pirátskou lodí.

AKTUALIZOVÁNO

Legendární baron Trenck se projde Špilberkem. Vědci tvoří 3D model podle mumie

Brno – Přesnou podobu jednoho z nejznámějších vězňů držených v brněnské pevnosti Špilberk, legendami opředeného barona Trencka, uvidí lidé již za dva roky. Trojrozměrný model baronova těla i obličeje připravuje vědecký tým. V sobotu baronovu mumii, která se nachází v Kapucínské hrobce, poprvé skenovali a měřili. Výzkum zatím ukázal, že jedna z legend je lživá. Baron totiž nemá v těle žádnou uvízlou střelu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies