VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Výtvarník Kopecký: Inspiraci hledám v sobě. Co neumím říct slovy, maluji

Brno – Vladimír Kopecký je uznávaným výtvarníkem v České republice i v zahraničí. Jako první u nás použil vrstvené tabule skla k vytvoření pocitu hloubky a prostoru, za mozaiku pro světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu získal zlatou medaili. Kopeckého aktuální výstava v Brně má název Dálky a póly. „Přísná geometrie a divoká gestická exprese – to jsou dva póly, mezi kterými se pohybuji při práci se sklem i v malbě," říká čtyřiaosmdesátiletý autor, který do září vystavuje v královské kapli na hradě Špilberk.

24.8.2016
SDÍLEJ:

Vladimír Kopecký je uznávaným výtvarníkem v České republice i v zahraničí. Kopeckého aktuální výstava na hradě Špilberk v Brně má název Dálky a póly. Foto: DENÍK/Ludmila Korešová

V Brně představujete své novější, geometricky laděné práce. Co vše návštěvníci na výstavě uvidí?

Jsou to práce jednoho mého směru, a to je jakási ryzí geometrie minimalistického ražení. Jednou jsem napsal: Mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou. To znamená, že právě ony „póly" jsou ve velkém protikladu – od expresivní zuřivé gestiky až po absolutní jednoduchost, přímku. Ta je základ.

Po kolikáté v Brně vystavujete?

Už poněkolikáté. Vystavoval jsem v Galerii Aspekt v Údolní ulici, pak také v domě umění. A v Moravské galerii mají zakoupený jeden můj obraz. Vystavuji už jen příležitostně, teď jsou to především retrospektivy. Letos je to má třetí výstava.

Hodně jste vystavoval také v Japonsku.

Ano, tam je mé jméno poměrně známé.

Vzniklo tam několik vašich architektonických realizací. Kde například?

Na radnici v Tojamě, to je velké město na severozápadě Japonska. Pak také v Tokiu v předváděcí síni Konica a v jedné moderní tokijské pekárně. Jsou to skleněné objekty.

A u nás?

Realizací je hodně, jednu dobu jsem se tím živil. Významná je například na Želivce, na přehradě pitné vody pro střední Čechy, kde jsem dělal velikou mozaiku. Byla to náročná práce. Zmínil bych také nádraží v Havířově či ve Vítkovicích nebo mozaiku v Elektrotechnickém zkušebním ústavu v Praze, v Jeseníkách nebo pro smuteční síň v Děčíně.

Jednu ze svých mozaik jste vytvořil i pro světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu, s Adrienou Šimotovou a Františkem Burantem jste za ni získali zlatou medaili. Byl to jakýsi mezník ve vaší kariéře?

Dostal jsem se tím více do povědomí, ale jinak jsem to vnímal jako jednu z mých prací. Mozaiky mám obzvlášť rád, ovšem v současné moderní architektuře se prakticky vůbec nepoužívají. Je to škoda, protože je to úžasná technika a vytvoří-te-li ji v interiéru, je v podstatě nezničitelná.

Rád vzpomínáte na sympozium Sklo v architektuře, které jste kdysi navštívil ve Francii. Jaká tam byla atmosféra?

Přijeli tam architekti z Paříže, byli tam francouzští výtvarníci. A my, Češi, jsme tam měli impozantní expozici, připravili jsme prostorově velké věci, na to ve Francii nebyli zvyklí. Šlo o to „dělat umění v architektuře". Jeden pařížský architekt tehdy řekl: My nepotřebujeme umění v architektuře, protože my děláme umění architekturou. Tento názor později přešel i sem a jednu dobu dokonce umělecké práce na architektuře téměř vymizely.

Kteří autoři a tvůrci vás nejvíce ovlivnili?

Nerad to říkám, protože pořád tvrdím, že jsem originální, ale samozřejmě, že nikdo nezačínáme z ničeho. Všichni navazujeme a buď jdeme proti tomu, nebo s tím souzníme. Když jsem byl ještě na základní škole, což bylo těsně po válce, tak jsem za výkladem v obchodě viděl obálku s Picassem, bylo to období po Guernice. To mě velmi zasáhlo a i když jsem umění sledoval, o ničem takovém jsem neměl tušení. Pak samozřejmě přišli další…

Mezi nimi literáti, filmoví tvůrci… I jejich díla se do vaší tvorby promítají?

Samozřejmě. Mám rád hudbu, literaturu, ze spisovatelů pro mne zůstává největším Tolstoj. Dnes už je ale jiná doba, mladé generace to vnímají jinak a já zas téměř neznám díla současných autorů.

Pracujete stále dál? Nebo už se věnujete jen koníčkům?

Koníčky nemám, ty nepěstuju. (smích) Co mě baví, je stále výtvarná tvorba. Teď maluji obrazy.

Vaše obrazy i skleněné objekty jsou buď geometrické, nebo expresivní. Kde čerpáte inspiraci? Neboli – jak se rodí v propojení s formou obsah?

Jsem totální životní pesimista a myslím si, že je všechno špatně. Hledám tedy sám v sobě. Nedokáži to dobře vysvětlit slovem, a právě proto to maluji. I když teď jsem vydal bibliofilii, kde na konci svého života píšu básničky. To je u mě hodně velký paradox. (úsměv)

Ze skla i kůži sedřít. Až na krev.
„Sklo pro mne není subjektem mého vyjádření, je pouze prostředkem k dosažení neznámých cílů… Sklo neglorifikuji. Je možné s ním nakládat různě, i proti zaběhnuté představě o něm, tedy i ošklivě – sám jsem termín OŠKLIVÉ SKLO na začátku šedesátých let razil. Tím ale nemyslím, že sklo vždy takové musí být. Chci říci jen to, že jdu-li za výraznou myšlenkou, ne ozdobou, tak tedy bezohledně, že z toho skla i kůži sedřu, až na krev, bude-li třeba." Vladimír Kopecký

Autor: Markéta Stulírová

24.8.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Matěj Hollan.
2

Hollan vysvětloval jízdy. Kontrolní výbor chce metodiku používání služebních aut

Ilustrační foto
1

Na úřadě našli projekt akvaparku za Lužánkami. Díky tomu bude stát dřív

Třídní ponižuje děti, tvrdí někteří rodiče. Pochybení zjistila i inspekce

Brno – Zatímco ostatní žáci už mají diktát hotový, zůstává jeden z chlapců v lavici i přes přestávku. Psaní mu ztěžuje ochrnutá ruka po úrazu. Místo pochopení se však u vyučující setkává s neochotou a občasnými nadávkami, stěžují si rodiče. Přestože některé jejich výtky potvrdila i Česká školní inspekce, brněnská škola v Labské ulici problém podle nich neřeší.

AUTOMIX.CZ

OBRAZEM: Tyhle české sporťáky uměly i přes 300 km/h. A měly motory z tatrovek

Přestože má většina z nás kopřivnickou tatrovku zafixovanou z minulosti jako automobilku zaměřenou na luxusní "papalášské" limuzíny, případně jako výrobce nákladních aut, v historii najdeme i několik vozů, které se těmto definicím naprosto vymykají.

Poprask u strážníků: žena přišla odevzdat výbušku, část stanice vyklidili

Brno – Evakuaci z budovy a čekání na pyrotechniky zažili v pondělí ráno strážníci na svém ředitelství ve Štefánikově ulici. Osmdesátiletá žena jim přišla odevzdat nález ze svého sklepa. „V igelitové tašce měla vojenskou výbušku. Při kontaktu s lidským tělem přitom může způsobit vážná zranění a jak ukázaly případy z minulosti, dokonce i smrt," popsal případ mluvčí strážníků Jakub Ghanem.

Poškozený orloj? Vše napovídá tomu, že video je falešné

Brno - Někdo šikovně narušil hodinový mechanismus a z orloje vypadly desítky kuliček. Tato zpráva se v neděli večer šířila českým internetem. Vše však napovídá tomu, že jde o hoax.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies