VYBERTE SI REGION

Z Brna do Pohořelic: krvavá cesta do nebe

Brno /RECENZE/ - Kniha Brněnský pochod smrti zve čtenáře na podivnou cestu, která začala a skončila jedné květnové noci na konci druhé světové války.

2.4.2012 6
SDÍLEJ:

Kateřina Tučková při psaní čerpá ze vzpomínek pamětníků. Foto: archiv Deníku

Kniha Brněnský pochod smrti, která právě vyšla v nakladatelství Větrné mlýny, je společným projektem Martina Pollacka, Kateřiny Tučkové, Jiřího Kratochvila a Oty Filipa. Na bezmála stovce stránek otevírají spolu, a zároveň každý sám, jeden doposud nedořešený příběh konce druhé světové války.

Řeč je o odsunu Němců z Brna, který, jak dějiny ukázaly, předznamenal celkové vysídlení německého obyvatelstva z Československa. Tragická noc z 30. na 31. května 1945 tehdy poznamenala téměř dvacet tisíc brněnských Němců. Rozhořčené davy, „spravedliví utlačování“ čeští Brňané v čele s dělníky z místní Zbrojovky, tehdy vtrhly do bytů posledních brněnských Němců, kteří ještě v Brně zůstali, aby je vyhnali na Starobrněnské (dnešní Mendlovo) náměstí a odtud pak na jejich poslední českou cestu.

Historikové se dodnes rozcházejí v číslech, přijde-li řeč na to, kolik lidí té noci, na dlouhé pouti z Brna do Pohořelic, zemřelo. Někteří mluví o stovkách, jiní o tisících. Jedno je však jisté. Tito Němci, kteří měli být symbolicky potrestáni za šestiletou nacistickou okupaci Československa, byli z velké části ženy, děti a starci. Dospělí muži totiž v té době byli nasazeni jako vojáci wehrmachtu nebo umírali jako příslušníci volkssturmu na frontě na jižní Moravě.

Dnes oběti brněnského divokého odsunu připomíná jen pamětní kámen v zahradě augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí, kde pochod začal, a černý kříž u Pohořelic, kde před skladištěm u silnice číslo 54 pro mnohé z nich skončil. Na brněnské události z 30. na 31. května 1945, o kterých se dlouho nesmělo mluvit, nahlíží každý z autorů svýma očima. Představa oné květnové noci nepřestává pronásledovat ani nejmladší z autorů, Kateřinu Tučkovou, které se podařilo nalézt několik pamětníků a přimět je ke vzpomínání.

Němci, kterým se přeci jen podařilo z Československa prchnout včas anebo odsun přežili, se nedařilo dobře. Jejich krajané jimi pohrdali a utahovali si z nich, jak píše Martin Pollack ve svém vzpomínání na dětství v Linci nad Dunajem. Když přišli za „svými“, byli vnímáni jako nezvaní hosté, kterých je nejlepší se co nejdříve zbavit chtěli zapomenout na svět zmizelý za železnou oponou.

V Brněnském pochodu smrti se prolínají historická fakta i domněnky s osobními příběhy. Nesnaží se zobecňovat. Ukazuje, jak pochod zasáhl do života jednotlivců. Jak se o vztazích poznamenaných složitou pětisetletou společnou historií a o oné hrozné noci nesmělo mluvit. Jak se lidé Češi i Němci báli, styděli, chtěli zapomenout.

Autoři Brněnského pochodu smrti píší o tom, co prožili a co slyšeli. Jednoduše a přirozeně. I přesto nejsou jejich výpovědi tendenční a jednostranné. Je ke cti této vzpomínkové knihy, že není bolestínská, zatrpklá ani patetická. Obrazy, které kreslí, nedávají odpovědi, jen přidávají nové otazníky. A proto i kniha vznikla. Aby otevřela téma, o němž se dlouho mlčelo a svým způsobem doposud i mlčí.

Jak upozorňují sami autoři, když v roce 2000 vyzvala občanská iniciativa Mládež pro interkulturní porozumění Magistrát města Brna, aby se Němcům omluvili za násilný květnový odsun v roce 1945, přišla od představitelů města zvláštní reakce. Omluva prý není třeba, neboť není zřejmé, kdo a komu by se měl omlouvat. Jako by se ve vztahu k postavení obětí projevovalo něco jako konkurenční závist nebo konkurenční smýšlení, trefně glosuje Jiří Kratochvil.

Tato kniha se pokouší uctít památku těch, kteří umřeli na cestě do Pohořelic anebo později v tamním táboře, zmoženi vyčerpáním, hladem a epidemií úplavice. Je to tak jeden z dalších malých krůčků, kterých je tak velmi třeba, na cestě ke vzájemnému odpuštění a porozumění.

Kniha: Brněnský pochod smrti

Autoři: Martin Pollack, Kateřina Tučková, Jiří Kratochvil, Ota Filip.
Sborník vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny.

IVA DOLEŽALOVÁ (autorka recenze je publicistka)

Autor: Redakce

2.4.2012 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hrom do krupice. Domácí nesmüsli. Naložený kapr vedle sledě. Bar 4pokoje je prvním brněnským non-stop podnikem nabízejícím snídaně, obědy i večeře. Mění se jídelníčky, osvětlení, hudba i ceny – vždy podle hodiny, v níž lidé přijdou.
18

Čtyři pokoje, devět jídelníčků. Brno má nový proměnlivý bar

Pohlednou ofenzivní podívanou nabídli fotbalisté Zbrojovky divákům v jihomoravském derby zimní Tipsport ligy. Ve svém druhém duelu skupiny C zvítězili Brňané nad Znojmem 5:1.
10

Zbrojovka smetla v Tipsport lize Znojmo pěti góly, dvakrát se trefil Litsingi

Město podepsalo smlouvu o Hyperloopu. Má přispět také k rozvoji vědy v Brně

Brno – Kapsle létající tubami rychlostí čtrnáct set kilometrů v hodině může znít jako sci-fi, přesto se na vývoji těchto technologií Brno chce podílet. Zástupci města i Jihomoravské kraje ve středu podepsali dohodu o spolupráci s firmou Hyperloop Transportation Technologies. Ještě letos chtějí začít pracovat na studii proveditelnosti projektu. „Náklady velmi hrubě odhaduji na pět milionů korun pro kraj i Brno," sdělil náměstek krajského hejtmana pro oblast vědy a inovací Jan Vitula.

Propadli se pod led. Záchrana? Hasiči házejí pytle nebo se plazí po žebřících

Brno /VIDEO/ – Topící se lidi vytahovali hasiči ve středu z ledové vody Brněnské přehrady. Nešlo však o bruslaře, kteří vjeli na příliš tenký led, ale o figuranty ve speciálních úborech, kteří do díry vysekané v ledu vlezli dobrovolně. Věděli totiž, že záchrana od kolegů, kteří se učili, jak tonoucího z vody zachránit, přijde téměř okamžitě. „První možnost je většinou házení speciálních pytlů, kterých se tonoucí chytí. Funguje to ale jen zhruba do patnácti metrů, málokdo dohodí dál," vysvětlil instruktor hasičů Alexandr Ficek.

Lucie prodělala přeměnu pohlaví, nyní o tom hraje divadlo

Brno – Už v mateřské škole si uvědomovala, že je ženou v mužském těle. Dala se na herectví, ale slýchávala: Musíš být víc hercem! Nakonec se Lucie Brychtová rozhodla k přeměně pohlaví, čímž však ztratila dosavadní herecké postavení. Na jeviště už s transsexuální diagnózou vstoupit nemohla. Rozhodla se tedy vtisknout svému příběhu divadelní tvar a vznikla v evropském kontextu ojedinělá inscenace Jsem žena. Její česká premiéra je ve středu od sedmi hodin večer v Buranteatru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies