Zemřel zpěvák, skladatel a textař Jan Sochor

Letí šedou a prázdnou plání, krok je krátký cesta daleká a dotyky múz mu pohání vůz jen výš… Mytologická hudební poezie balady Ikaros propojená s důraznými klavírními akcenty přivolá vzpomínku na Jana Sochora, jehož jméno bylo více než patnáct let spojeno s Brnem. Hudebník, klávesista, zpěvák a skladatel, bývalý člen rockové skupiny The Progress Organization zemřel po dlouhé vážné nemoci v Berlíně.Jan Sochor se narodil 8. srpna 1947 v Havlíčkově Brodě v rodině s hudebním zázemím. Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně, ale už tehdy věděl, že v jeho životě bude mít hlavní slovo hudba. Aniž by absolvoval konzervatoř, hrál přesvědčivě na klavír, varhany, elektrické piano, synthesizer, saxofony, akustickou kytaru a částečně na lesní roh.

Od roku 1968 se stal jedním z pilířů legendární rockové skupiny Progress Organization, kde se vedle klavíru a varhan prosazoval i jako zajímavý zpěvák a skladatel. V 70. letech působil jako profesionální hráč ve Skupině Aleše Sigmunda doprovázející Marthu a Tenu Elefteriadu a ve Skupině Jana Sochora zase písničkáře Boba Frídla. Účinkoval na albech Barnodaj (1972), Dál než slunce vstává (1970), Hrej dál (1972), Jen vítr to ví (1973), Abeceda (1974), Všem starým láskám (1975), Řecké prázdniny (1977), Mauglí (1978) a Progres Story (2008). Účinkoval jako instrumentalista, zpěvák, skladatel, textař, kapelník, ale mnohdy i jako aranžér a producent. Jako jeden z mála hudebníků u nás získal v 70. letech legendární varhany Hammond L100 doplněné Leslie boxem a patřil mezi ty muzikanty, kteří dokázali hrát stejně přesvědčivě na klavír, jako na varhany.

Ve druhé polovině 70. let opustil rockovou platformu a věnoval se jazzu, swingu, blues a popu v malých skupinách. Založil skupinu Ex-libris (mimojiné s Bobem Frídlem a Ivou Bittovou), ale po emigraci jednoho ze členů kapely rezignoval a nadále působil jako standardní hráč ve výjezdových skupinách do zahraničí – zejména do Skandinávie, kde v různých sestavách doprovázel třeba i dnes známého swingaře Laďu Kerndla.

V roce 1983 se Jan Sochor odstěhoval do Berlína, kde působil v mezinárodně silně obsazené skupině Soulband, se kterou cestoval po Německu i Evropě. Do Brna se však pravidelně vracel a občas hostoval jako bývalý člen ve skupině Progres, jako například na výročním koncertu v Semilassu v roce 2008. Jan Sochor měl vždy pověst společenského člověka, širokého kulturního záběru, spolehlivého kamaráda se smyslem pro humor, ale i odpovědnost. Miloval Beatles, Cream, Deep Purple, Procol Harum, Doobie Brothers, Stevie Wondera, Tinu Turner, Diane Krall, stejně jako varhaníka Jimmyho Smithe. Duší však navždy zůstal trampem z Vysočiny.

PETR GRATIAS
Autor je hudební publicista.

ŘEKLI O JANU SOCHOROVI

Zdeněk Kluka: „Byl to člověk do nepohody i profesionál, který se vždy snažil odvést stoprocentní výkon. Byl to také velký bavič a byla s ním legrace. Při našich setkáních hrál na kytaru repertoár od Beatles po Divadlo Semafor, což často vygradovalo písní pražského podsvětí první republiky Když jsem přišla k Vonáskovům. (…) I když už byl nemocný, byli jsme domluvení, že spolu budeme ještě letos v květnu v Brně hrát."

Pavel Váně: „Je to pro mě velká osobní ztráta. Byli jsme kamarádi od mládí, to já ho vlastně přivedl k big beatu. Byl to poctivej hudebník i dobrej parťák, což je na koncertních šňůrách potřeba."

Bob Frídl: „Byl to skvělý muzikant i člověk a přál bych každému kamaráda, jako byl on. Bydlel u mě v době studií, jezdili jsme na vandry, odehráli stovky koncertů. Přáteli jsme zůstali do posledních dní."