Zažaloval, byl bit, žaloval o tom, byl bit… Mňačko popisuje, jak se človíček, takto formován, vyvinul v kreaturu, jež si nemožnost čelního střetu vykompenzovala perfektně zvládnutou sociální adaptací a kariérním růstem pomocí intrik v jakémkoliv prostředí, od agrární po komunistickou stranu. Spisovatel tyto mechanismy zmapoval dokonale, autor sám léta znal podobného, navenek žoviálního skřeta…

Udavačství v politice má mnoho tváří, snad nejodpornější šlo nalézt za II. světové války v Bělorusku, kde mnozí znepřátelení Bělorusové a Poláci udávali ty druhé nacistům jako údajné partyzány a vyprovokovávali tak krvavé razie, které by sami nedokázali podniknout.

Perverzně působí i roku 1939 v Peroutkově ještě vycházející Přítomnosti – Dnešku přetištěné prohlášení. Pražské gestapo v něm žádá Čechy, aby nepřetěžovali jeho úředníky záplavou podnětů a kontaktovali českou policii. Současné předvolební práskačství, viz například poslední „krajská“ aféra Drbal (TOP 09) kontra Adamec (KDU ČSL), není tak drastické, „jen“ některým stranám ubude hlasů. Doufejme, že se po volbách a rozkrytí kauz budou v tisku vláčet jak skuteční korupčníci, tak ti, kteří udávali lživě a schválně v čase, kdy nezbýval čas na obranu.