Ovšem existuje ještě ta méně zřetelná, o níž se pak dozvídáme většinou až se zpožděním, ze zpráv o policejním vyšetřování, případně o soudech. Ano, mám na mysli korupci, která není cizí ani tomu zdánlivě „nejnižšímu“ patru politiky – politice komunální. V ní po nedávných volbách některá bratrstva přetrvala, jiná byla vystřídána dalšími.Naskýtá se otázka, zdali by se dala korupce alespoň zhruba zobecnit u politických stran podle jejich orientace. Např. podle některých pozorovatelů nemají téměř žádné korupční aféry komunisté.

Schopnost mnoha českých politiků a vysokých (politiky jmenovaných) úředníků držet se svých veřejných funkcí zuby nehty a trvat na presumpci neviny je projevem nízké politické kultury. Politici by u nás měli rezignovat mnohem častěji, tak jak se to děje na západě, i za závažná manažerská selhání.

Nedovedu si představit, že by např. známá kauza Opencard nestála v Německu kariéru náměstka primátora, který za ni byl roky odpovědný. Komunisté se donedávna téměř vůbec nepodíleli na výkonné moci, proto mají nejméně afér. Ale jak víme, nechali se chytit do korupční pasti MF Dnes a v řadě měst fungují jako „placená opozice“, která nedělá problémy. „Placená“ je například různými funkcemi v městských firmách apod.

Pojítko mezi rizikem korupce a politickou stranou nesouvisí s tím, co je to za stranu, zda pravicová, či levicová, ale s tím, jak dlouho a jak významně se podílí na výkonné moci. Nejlepším příkladem je právě Praha, kde vládla ODS už od doby svého vzniku a kde se městská struktura této politické strany pod tíhou korupčních kauz a bojů různých obchodně-politických skupin téměř zhroutila.

Aby byla politika zdravá, je nejdůležitější, aby se politické strany (a politici) díky volbám střídali. Lidé by měli z principu zvažovat, zda raději nevolit opozici nebo někoho úplně nového, kdo není do stávajících klientelistických struktur zapojen.

A do jaké míry jsou nebezpečné pro lokální politiku kandidátky podnikatelů? Nevznikají některé jen proto, aby snadněji na lokální úrovni ovlivnily rozdělování zakázek svým firmám? Nevidím větší nebezpečí v kandidátkách podnikatelů než v kandidátkách zaběhlých stran, které už jsou na určité firmy napojené.

Lidé si měli zjišťovat, jaké konkrétní kandidáty volí, a nedat jen na první dojem a plané sliby. Kroužkování dává možnost volit ty, které pokládají za nejlepší, tedy volit stranu, s jejímž programem souhlasí, ale „vykroužkovat“ ty, které v zastupitelstvu nechtějí. A komunální volby navíc umožňují i kroužkování napříč stranami, což je taktéž skvělá věc.

TOMÁŠ KRAMÁR