Jak vidí konec analogového vysílání a digitalizaci
PAVEL KOPECKÝ

Bez PC, internetové sítě či mobilu se většina z nás (zvláště potom mladší ročníky) jednoduše už vůbec neobejde. Proces digitalizace postupně prostupuje také televizní vysílání, v čemž aktuálně došlo také na Brno.

Z úterní tiskové konference Národní koordinační skupiny pro digitální vysílání v České republice (NKS) vysvítá, že v naší „moravské metropoli“ nadchází analogová tma.

Protože ale není důvod nevěřit národnímu koordinátoru digitalizace Zdeňku Duspivovi, že drtivá většina obyvatel druhého největšího města již zastaralou analogovou technologii opustila, nezdají se být pravděpodobnými nečekané důsledky dlouhodobě plánovaného počinu. Modravé blikotání televizních obrazovek tudíž tedy až na výjimky nepohasne a nečekané důsledky – včetně skokového nárůstu brněnské populace – lze zatím sotva očekávat.

Ačkoliv se domácí osvětě stran technické stránky přestupu k analogu věnovala až přílišná masa údajů v masmediálním prostoru, významně méně probíhalo zpravování a rozprava ohledně širších společenských souvislostí této nové cesty zprostředkování dat. Způsobu, který odpovídá vývoji v ostatním vyspělém světě, a současně zapadá do širšího rámce směřování k tzv. informační společnosti.

Sociální konstelaci, jejíž označení se stalo zvučně znějícím synonymem supermodernosti a přímo propastného pokroku vůči minulosti. Přitom jde o zjednodušení.

Nezdá se to například, leč primitivní předchůdce digitalizace čili číselného zpracování informací bychom s trochou fantazie mohli vysledovat v dávné minulosti.

Je to skutečně k nevíře, ale v odborných pracích můžeme nalézt postřehy, že principiálně obdobnou metodou byly už v dávných dobách indiánské kouřové signály.

Zásadními prvoplánovými výhodami oproti dosud uplatňovanému přístupu jsou kvalitnější obraz, ale i podstatně menší náklady či snadnější využívání přenosných sdělovacích zařízení. Existují však teoretici, kteří si od rovněž Brnem procházejícího procesu slibují naprosto zásadní změny ve struktuře i obsahu sdělovacích prostředků. V budoucnosti očekávají vzestup počtu konzumentů odhodlaných zaměřit se na specializované programy, a to přirozeně v neprospěch plnoformátových televizí.

To může být na druhou stranu snadno využíváno ke zpřesnění reklamních ataků na konkrétní skupiny diváků. Navíc nemožno pominout názory skeptiků prohlašujících, že předpoklad rozrůstání médií jdoucích ruku v ruce s větší pluralitou názorů patří k pouhopouhým fikcím. Iluzím, jaké známe z dob zavádění internetu.

Autor je politolog a publicista