Provázku přitom dostalo se cti být vyvrcholením celé akce: Provázkovský Cirkus Havel bude základní bází, do které promítnou se všechny ostatní havlovské příběhy. A pan prezident radost měl a na všechno říkal ano a Dáša Havlová dokonalá byla hostitelka a sestřičky se chichotaly a čas letěl a slunce najednou pomalinku pracovalo k západu, tři hodiny jsme tam nakonec pobyli radostní a umytí, když jsme se loučili, naprosto jasné bylo, jak mnoho nás toho spolu ještě čeká…

A pak BUM- Provázku bylo úzko, pro všechny ty škrty v rozpočtu města Brna zdálo se, že nám od ledna 2012 vezmou pětinu rozpočtu, a to by bylo, jako kdyby kapele Katapult zakázali Oldu Říhu: hrozně jsme se báli, obrátili se k svým nejdražším o pomoc, hned do druhého dne volal Martin Vidlák, že pan prezident je s námi- tu naší prosbu o možnost kontinuální práce podepisuje a to i když je mu zrovna ouvej a do Brna osobně přijet nemůže- že je s námi na jedné lodi – ať s tím zcela jasně počítáme. A my si najednou připadali vyšší a štíhlejší a blonďatí a kučeraví a obrovské zastání měli a podpisy pod tu petici najednou dostávali ze všech stran- pročež nakonec Provázku to neškrtli- pětinové výživné , nýbrž škrtli z něho jen pět procent.- arci na daleko delší dobu- ale díky Bohu za to.

Nebýt sami

A tenkrát jsem si to znovu uvědomil, jak cenná je myšlenka občanské společnosti, kterak ji Václav Havel opakovaně prosazoval- to vědomí, že nic není ztraceno, pakliže nahlas jste schopni nesouhlasit, formulovat, argumentovat proti a nebýt přitom sami. Je to zdravé a jednoduché a my to žel mnoho neumíme. Ale až se to naučíme, naplníme odkaz tohoto drobného muže, na kterého nikdy nepůjde zapomenout.

Václav Havel mobilizoval v jednom touhu dotýkat se. Poklonit se.
Na jednom večírku ve Vinohradském divadle jsem jej poprosil, jestli ho tedy můžu obejmout – když už je hodně přes půlnoc a všichni jsme opilí a on se trochu zatetelil- asi nechtěl- ale pak mě objal tak otcovsky, tak velkoryse- že já, který jsem otce dávno nepoznal, cítil jsem se v tom jeho křehkém náručí silný a krásný a vlasatý a věděl jsem, že jediné co chci je - nezklamat ho nikdy .

Ať zástup kapitánů za nejčestnějších okolností nese jeho křehké tělo směrem k věčnosti. A všechny salvy ať jsou odpáleny. Zemřel velký muž!

Jak Provázek brázdil svět s projektem CIRKUS HAVEL JEDE!


30. června 2010 Brno, Praha, Avignon

Z Brna vyjížděli v devět, z Prahy v jednu. Hned na úvod nevzali Štěpánovi B. do autobusu velociped a nechtěli ani prase- když jim nicméně řekli, že je to prase od pana prezidenta Havla , obměkčili se. Ne však na dlouho- pořád mluvili o šašcích počmáraných a že něco tak výstředního už dlouho nevezli.
Cesta ubíhala hezky. Kousek za Plzní je stihnul uragán a čtyřikrát byla zácpa. Oni si z toho nic nedělali- tetelili se: Jedou do Avignonu!


3 . července 2010 Avignon

Včera poprvé hráli. Dopředu jim říkali, že festival se teprve rozjíždí- a že nejpíš nebude mnoho diváků- ale to se sekli. Jméno Václav Havel zapůsobilo na Francouze úplně elektricky. Byla hlava na hlavě a spousty i stály. Po představení se volalo Bravo a Eliška Boušková dostala za stanem připomínky od nějakého Švýcara, odborníka na Havla. Řekl jí, že špatně přeložila větu Polibte mi prdel. Že tam měla blbě přízvuk.


6. července 2010 Avignon

Ve vedlejším stanu pořád dokola cvičí nějaká dechovka. Do toho měli ranní generálku na Pižďuchy. Od devíti od rána. V deset třicet dorazily děti.
Havlova pohádka jim připadala trochu záhadná- inu: napsal to Havel a režíroval Morávek- ale neutekly. Když představení skončilo, museli odpovídat na různé dotazy, co se pana prezidenta týče – jak se má, co bude s eurem a zda-li je skutečně Prodaná nevěsta páně prezidentovým dílem. Že je jakožto operní skladatel úžasný talent.
9. července 2010 Avignon

Ráno zase už hráli Pižďuchy- tentokrát už stan praskal ve švech, děti se smály, Havlovi rozuměly, držely palce Holendovi,aby se taky nestal Pižduchem – a na závěr měly radost, že přišly. Vyřiďte panu Havlovi, že je velkým dětským autorem- řekla jim pak jedna paní učitelka na rozloučenou-


14. července 2010 Avignon

Bylo teplo a byl výlet. Do toho měli Francouzi státní svátek, autobusy nejezdily a v jedenáct v noci vylezli všichni na kopec, aby si tam užili ohňostroj na oslavu republiky. Chrlení ohně bylo dlouhé a vydatné. Petr Oslzlý telefonoval, že se zdrží v Paříži- měl tam mít večer schůzku s P. Brookem. Jedna paní nám po představení donesla koláč- na tom koláči bylo marmeládou napsáno VIVAT HAVEL!


12. srpna 2010 Brusel

Piždˇuši byli zas vyprodaní a Prase taky . Po představení zas ovace a zas volání Bravo a jeden manager jim řekl, že je chce do Marseille.


15. srpna 2010 Moskva

Na Pižďuchy bylo plno- děti a ještě víc rodiče radostně přitakaly příběhu a na závěr byla hrdé na Václava Havla jako na nějakého svého tatínka- že to tak hezky umí: vyprávět pohádky.
Pak si sbalili rekvizity a šli do města na večeři. Morávek napsal panu prezidentovi, jak na něho všichni včera mysleli a Vanda D. řekla, že si myslí, že už zítra bude chodit. Objímali se, tančili, přijímali různé drobné dárky pro pana prezidenta a jedli pizzu..


6. září 2010 Moskva

Hustota obecenstva na představeních se proměnila v takovou tu plzeňsko-sportovní blahé paměti- Moskvané spořádaně stáli fronty, dobývali se na toalety a kousek od karavánků bylo slavnostní odhalení fresky, co ji tam po čtyři dny malovalo pět výtvarníků z celé Evropy. Freska představovala ruskou krajinu z výstřední perspektivy, úplně nahoře byla reklama na Milku a portrét Lenina a Johna Lennona a Václava Havla..Řekněte panu Havlovi, že změnil svět- řekl jim pak jeden milicionář. Tak to rádi posíláme dál. ( z deníku režiséra Vladimíra Morávka )

Vladimír Morávek (umělecký šéf Divadla Husa na provázku)