První situace je tolerovatelná, zůstane-li párkrát do týdne u toho jednoho oblíbeného nápoje. Druhá varianta je děsivá, jedna plechovka toluenu se nedá tolerovat ani jednou za život.
Přesto mezi brněnskými školáky, tedy dětmi, je to stále oblíbenější „značka“ trávení volného času. A když ne plný nos rozpouštědla, tak třeba nějaká ta marihuanová cigareta a pro ty největší „drsňáky“ rovnou jehla s heroinem.
Nejpopulárnější, protože nejdostupnější, je však alkohol. Pokud platí, že nejlepší výchova je příkladem, asi bychom se my dospělí měli zamyslet. Nebo se musíme všichni zamyslet nad tím, co dělají děti ve volném čase. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nepřijde mi, že by ho teď měli víc.
Ani se mi nezdá, že by rodiče měli menší zájem o své ratolesti. I když možná dřív nebyli v práci tak dlouhou dobu, většina z nich netrávila to volno s dětmi. Prostě je pustili ven s mlhavým povědomím o jejich přibližném pohybu.
Zřejmě společnost trpí komplexem absolutní nudy a dětem už nestačí ani počítač. Tak hledají dobrodružství jinde, v hazardu se životem.