Nemyslím, že by tato kampaň byla drsnější, špinavější než kampaně předešlé. A když se někde nelegálně upouští z veřejných zdrojů do privátních kapes, je logické, že dříve či později spadne klec. Přesto se lecjaké excesy dějí.

Mezi nejběžnější „podpásovky“ patří ničení a přelepování plakátů soupeřů nebo šíření sprostých drbů. Mazaný byl starosta, který sice umožnil ve zpravodaji inzerci všech stran, ovšem připojil k ní svůj obsáhlý „vysvětlující“ komentář.

K nejkřiklavějším ukázkám předvolebního boje náleží brněnský případ Bytasen. Tato společnost si prý v letech 2001-2007 přivlastnila z účtu radnice Brno-Sever 119 milionů korun. Věř, kdo chceš. Faktem je, že ředitelkou společnosti Bytasen je Sabina Tomíšková, aktuální místní lídryně občanských demokratů, a dosluhujícím starostou Brna-sever za tutéž stranu Leo Venclík.

Ano, už je to tak. Zdaleka nejzáludnějšími soupeři bývají spolustraníci, zvlášť když dochází ke střídání jedné garnitury druhou. Své o tom vědí i občanští demokraté v Českých Budějovicích, Písku, Plzni či Břeclavi. Bratři Venclíkové, léta kontrolující ODS na jižní Moravě a teprve nedávno zbavení svého vlivu, se již stali legendou.

Hraje se o hodně: o nakládání s veřejnými zakázkami, obsazování městských firem, vnitropartajní pozice, ale i o obyčejnou prestiž. Motivace knokautovat stranické kolegy i protivníky z jiných uskupení tak bývá značná. Někdo si vystačí s okopáváním kotníků, další spřádá důmyslné pasti, do nichž se však nezřídka sám polapí.

Nejobratnějšími intrikány bývají ti, kteří jinak nemají co nabídnout. Pověst? Výsledky? Seriózní program? Ale jděte! Mnohem snazší je přece vylít kbelík splašků na ostatní. Anebo předvést scénku, v níž zloděj křičí: Chyťte zloděje!

Možná se tážete, proč to partaje trpí, vždyť nejsou všechny celé infikovány podlostí. Jenže členů je málo a vytvořit si z místního sdružení soukromou bojůvku je tuze snadné. A stranické centrály koneckonců zajímají především výsledky, mandáty, počty starostů.

Politici zatahující nekalé praktiky do předvolebního zápasu však hrubě podceňují voliče. Na celostátní úrovni se může lehce přihodit, že lidé podlehnou sugestivně líčeným příběhům a negativním kampaním. V městech a obcích ale vidí místním politikům takřka do talíře. A rozhodnutí, koho volit, přijímají po důkladné analýze a se znalostí lokálních poměrů. Kdo za takové situace kolem sebe rozhazuje špínu, se vystavuje riziku, že sám bude voličům nevábně zapáchat.

LUKÁŠ JELÍNEK