Snad se opravy v posledním půlroce nezkomplikují podobně jako jejich příprava. Obnova vily se totiž dlouhá léta odkládala a kvůli sporům o regulérnost výběrového řízení na projekt se oprav dočkala až zhruba deset let poté, co se stala památkou UNESCO.

Ve srovnání s jinými brněnskými „kostlivci“ je na tom tedy Tugendhat velmi dobře. Snad se úspěch této rekonstrukce projeví i v tom, že společnou řeč najdou politici, úředníci i obyčejní lidé u dalších, pro život města mnohem důležitějších projektů. Snad najdou inspiraci pro další jednání například o hladké dostavbě tunelů v Králově Poli nebo kvůli definitivnímu rozhodnutí o osudu hlavního vlakového nádraží.

„Nová Tugendhatka“ snad také inspiruje k tomu, aby se důsledněji dodržovaly podmínky pro obnovu a opravy budov v památkové zóně. Snad se dočkáme chvíle, kdy radnice nebudou vydávat demoliční výměry na chráněné domy, které se předtím neudržovaly a soukromníci si nebudou dělat, co se jim zlíbí. Na opravách vily Tugendhat je totiž vidět, že když všichni mají zájem na konkrétním cíli, jdou všechny komplikace překonat.