Milovníci zimy jsou nabručení z principu, vyznavači sportu ve chvíli, kdy teploty opakovaně stoupají přes třicet stupňů a výlety se stávají náročnějšími a ty, co se nejraději smaží na pláži bez ohledu na to, kam vystoupá rtuť teploměru, rozhodí každá přeháňka. Počasí neovlivníme (i když pokusy slovní i faktické tu byly, jsou a budou), musíme se s ním prostě smířit a užívat si život i když prší nebo pálí slunce. Hůř jsou na tom podnikatelé na počasí závislí – zatímco v zimě čekají denně na předpověď provozovatelé vleků, teď v létě jsou to majitelé bazénů.

Těm zatím letošní léto příliš nepřeje. Přesto je tu ještě naděje, prázdniny ještě nejsou ani v polovině, takže počasí má dost času na to, aby se „polepšilo“ a přitáhlo dost zákazníků k vodě. Složitější situaci ale mají majitelů kempů – u nich je počasí jen jedním z několika faktorů pro příznivý vývoj počtu hostů. Méně přijíždějících turistů přičítají totiž i ekonomické krizi a někteří i špatnému stavu dálnice. Ani tohle se z úrovně majitele kempu ovlivnit moc nedá.

Podnikání v sobě ale nese riziko – například to špatné počasí – s nímž se musí počítat. Stejně tak jako lidé musejí počítat s letním proměnlivým. Jsou totiž na světě horší věci než špatné počasí.