DAGMAR MALÍKOVÁ

Ještě předloni přitom existovala v brněnské Gorkého ulici anonymní poradna. Přestože už zanikla, internetové vyhledávače ji stále ukazují.
Ani na internetu tedy nejsou aktuální informace. Lidé, kteří nemají internet, jsou na tom ještě mnohem hůře. Kde mají získat informace? Kam mají jít pro radu?

Několik let jsem pracovala nejdříve na krajské hygieně a pak ve Zdravotním ústavu v Brně. Právě ten zřizoval poradnu, která byla v ulici Gorkého. Poskytovali jsme poradenství v oblasti nákazy virem HIV a o onemocnění AIDS a nemalá část návštěvníků byli pracovníci, kteří vyjížděli na osvětové akce do zahraničí. U nás totiž mohli získat certifikát prokazující tyto znalosti.

Velká část klientů byli také mladí lidé, kteří měli o této nemoci minimální vědomosti. Nejdůležitější bylo vysvětlit jim, že mezi nakažením a odběrem by mělo uplynout alespoň šest týdnů. Teprve pak je virus HIV stoprocentně prokazatelný. Mnohdy k nám přišli lidé, kteří měli nechráněný styk před čtrnácti dny a nevěděli o této lhůtě.

Kromě testu na HIV jsme klienty testovali také na žloutenky všech tří typů a v případě potřeby jsme je odkazovali na některá brněnská venerologická pracoviště. Také jsme měli speciální projekt pro studenty a děti ve školách. Žáci se tak dozvěděli maximum informací o problematice AIDS. Měli jsme pravidelné přednášky, byli jsme informováni o nových výskytech nemoci nebo o metodách vyšetření. To dnes zcela chybí.

Jaký byl pravý důvod zrušení poradny, netuším. Nejdříve jsme se z krajské hygienické stanice přestěhovali na Gorkého, kde se i očkovalo. V průběhu roku 2007 se tyto služby zrušily a nás si převzal státní zdravotní ústav. Všechny poradny v jednotlivých krajích spadaly pod tento státní ústav, postupně se však začaly rušit. Zřejmě z ekonomických důvodů.

Bylo řečeno, že tuto funkci přeberou gynekologové a obvodní lékaři, ale to dnes vůbec neplatí. Na gynekologii se dělá testování na HIV až v rámci těhotenství. Obvodní lékaři jsou na tom ještě hůře. Chápu, že při množství pacientů, jaké mají, na to ani nemají čas. U obvodních lékařů navíc není zaručena anonymita. Lidé, kteří dříve přišli do poradny, se neprokazovali žádným dokladem. Legitimovali se až v případě, že byli HIV pozitivní, protože jsme je posílali na specializovaná pracoviště.

Jak má tedy dnes zájemce zjistit, zda není nakažen virem HIV? Moc možností, hlavně těch anonymních, nemá. Někteří lidé využívají odběry krve – myslím tím darování. Součástí jsou totiž i testy na HIV. To ale není šťastný způsob. Zbytek lidí hledá informace na internetu. Další možností, jak zjistit, zda nejsem nakažen, je jít na infekční oddělení.

Autorka je bývalá pracovnice AIDS poradny