VLADIMÍR ANTONÍN

Brněnskému okolí dominovaly zejména hřibovité houby, ve druhé polovině září a počátkem října začaly převažovat podzimní druhy. V současné době je však situace v okolí Brna již dosti špatná; nacházíme ještě např. různé druhy čirůvek, václavky nebo strmělky mlženky.

Jsme národ houbařů, a tak jich lesy byly plné a houby se staly v mnoha domácnostech pravidelným pokrmem. Bohužel se to také projevilo v množství otrav, a to nejenom těch „banálních“ nevolností a slabých otrav (žampion zápašný, bedla zahradní, špatně uvařené houby), ale také těch vážných. Kromě každoročně se vyskytujících otrav např. muchomůrkou tygrovanou nebo závojenkou olovovou byly letos v nebývalé míře otravy naší nejjedovatější houbou muchomůrkou zelenou.

V letošní mimořádné sezoně rostly ve velkém počtu i houby, které jsou jiný rok vzácně nebo ne sporadicky se vyskytující. Typickým případem jsou kuřátka. Takže z tohoto pohledu mluvit o mizejících druzích můžeme, teprve až vyhodnotíme zajímavé nálezy z letošního roku. Stále přibývajícím druhem je např. hřib nachovýtrusý, který byl ještě v šedesátých letech mapován jako vzácná houba, zatímco nyní jej nacházíme velice hojně.

Při většině otrav je možná první pomoc, např. vyzvracení se, požití živočišného uhlí a velkého množství černého čaje. Ale i přesto velice doporučuji jít k lékaři. Při otravách muchomůrkou zelenou je cesta do nemocnice naprostou nutností. Projevy otravy se totiž projevují obvykle za deset až dvanáct hodin po jídle, a tak jednoduchá první pomoc již není účinná.

Často se setkávám s otázkou, co má na výskyt či úbytek hub vliv, protože v minulých desetiletích se skladba hub v našich lesích změnila. Skutečně, na růst hub má velký negativní vliv znečištění ovzduší a také hnojení, případně chemické postřiky a další látky aplikované v zemědělství nebo průmyslu. V případě sběru má větší negativní význam sešlapávání, případně porušování půdního povrchu, které poškodí jemná povrchová vlákna podhoubí a může trvat delší dobu, než se houba zregeneruje.

Co se týká prevence otrav, znovu bych zdůraznil, aby lidé sbírali a jedli jen ty houby, které dobře znají. Zdálo by se, že je to samozřejmostí, ale naše denní praxe v houbařské poradně svědčí o opaku. Není téměř dne, aby někdo nepřišel s houbou (ale někdy i fotkou houby) a dotazem na to, jak se jmenuje. Ovšem jedním dechem tvrdí, že je jedlá, že už ji jedli. Takové experimentování může vést k nepříjemným zážitkům.
Pokud si nejsou lidé jisti, mohou zajít do houbařské poradny Moravského zemského muzea, kde jsme v pondělí a úterý.

Autor je mykolog

Čtěte také: Letošní sezona v kraji? Vynikající, tvrdí houbaři