Omyl většinou rychle vyhodnotí a volající tak zbytečně neblokují linky. Horší je to s hlášeními, která se tváří věrohodně, a přitom jde o plané poplachy.

Například zkoumání „mrtvoly“ plyšového medvěda nebo odlov nafukovacího krokodýla možná vnesou do denní rutiny strážníků povyražení. Jenže v tu chvíli mohou chybět jinde. Těžko chtít po člověku, aby se šel přesvědčit, zda je krokodýl živý. Pár minut pozorování ovšem zbytečný telefonát i náklady na „záchrannou“ akci určitě ušetří.

Smích je kořením života a veselé historky o výjezdech k plyšákům jistě pobaví. Otázkou je, jak zábavné jsou zbytečné telefonáty pro operátory, kterým volají desítky lidí denně a potřebují rychlou a odbornou radu či pomoc. Horší jsou pro ně samozřejmě vtipálci a možná nejhorší lidé, kteří požadují zásahy čistě sobeckého charakteru.

Zjednat si klid u sousedů může člověk sám. Zřejmě ale tuší, že s argumentem o příliš hlasitě cinkajících skleničkách by neuspěl. Volat ale kvůli tomu strážníky či policii je už moc. Podobně působí případy lidí, kteří se dožadují zásahu lékaře a dramaticky líčí velké krvácení, když v podstatě žádné zranění nemají. Tihle lidé mají platit nejen za výjezdy, ale i za ten zbytečný telefonát.