Jedno však vím jistě: český název tohoto filmu zřejmě přesně sedí na tuto část brněnských kriminalistů (jestli se jim tak dá ještě vůbec říkat): Prohnilí.

Představte si jeden z možných případů brněnských Prohnilých: máte firmu, která vydělává miliony korun. Nakupujete v zahraničí zboží, které přivezete k nám a neplatíte za ně clo. Na balíčcích uvádíte, že mají cenu 15 euro, přitom v každém z nich je zboží s mnohanásobnou hodnotou. A jednou na to přijdou celníci.

V normální zemi to znamená jediné: budete odsouzeni a půjdete na pár měsíců či let sedět do vězení. V Brně je to jinak: přijde za vámi policista s nabídkou: když mi dáte tolik a tolik tisíc korun, smeteme to do koše a důkazy zmizí.

Právě takové schůzky a jednání zřejmě jsou za šťárou v brněnské hospodářské kriminálce. A s nimi i zametání případů dalších daňových úniků. A ještě hůř: praní špinavých peněz.

Případ brněnských Prohnilých je reálný, děsivý a smutný. A právě to je největší rozdíl mezi ním a fiktivní, úsměvnou, poetickou a troufám si říct zdařilou komedií z Paříže osmdesátých let.