MARCEL WINTER

Rodiny se proto nesmírně zadlužily u vietnamských bank a daly do zástavy své domy i byty. Proto je jejich okamžitý návrat pro absolutní většinu Vietnamců nepřijatelný.

Ředitel oddělení pro správu pracovníků v cizině ministerstva práce na základě těchto faktů a stížnosti Asociace vietnamských personálních agentur proto v loňském červenci podepsal směrnici k mimořádnému (a v historii Vietnamu zcela výjimečnému!) pozastavení výběru pracovníků pro odeslání do České republiky.

Ministerstvo zahraničí tento fakt však u nás úspěšně zatajilo, i když jsme vše zveřejnili na našich internetových stránkách www.cvs-praha.cz. I přes řadu našich veřejných prohlášení vinou špatné vízové politiky naše velvyslanectví v Hanoji vydalo Vietnamcům od začátku roku 2007 do konce října 2008 celkem 14 094 víz za účelem podnikání v Česku. A to těm Vietnamcům, kteří neumí česky a v naprosté většině nemají žádné střední vzdělání ani kvalifikaci. Ale jen 2950 pracovních víz dala kvalifikovaným vietnamským pracovníkům. Přitom náš stát vůbec nepotřeboval nové stánkaře, ale naše továrny kvalifikované dělníky. Pouze ti nekvalifikovaní však byli ochotni dát vietnamským mafiánským zprostředkovatelům napojeným na naše personální agentury úplatek.

Proto se k nám dostalo v posledních třech letech z Vietnamu přes dvacet tisíc nekvalifikovaných Vietnamců bez znalostí češtiny. „Novodobí otroci“ z Vietnamu zde navíc získali jakýmsi dalším podvodem dokonce i živnostenské listy, což byla výhoda pro jejich zaměstnavatele u nás, kteří pak za ně neplatili státu zdravotní ani sociální pojištění.

Nezařazení Vietnamu do seznamu zemí pro tzv. zelené karty pak neodstranilo tyto letité zprostředkovatelské praktiky, i když je zřejmé, že ročně na úplatcích ve Vietnamu vybrali mafiánští zprostředkovatelé v přepočtu přes 800 milionů korun. To už je velký organizovaný zločin. Proto jsem předal vládě alternativní projekt řešení cizinců bez práce u nás, bohužel doposud bez jakékoliv odezvy.